4 C 339/2022-54 — Okresní soud v Jihlavě

1. Žalobkyně se po žalovaném domáhala zaplacení částky 14 418,35 Kč s příslušenstvím z titulu smluvní pokuty sjednané v smlouvě o úvěru [číslo]. V odůvodnění žaloby uvedla, že uzavřela se žalovaným smlouvu o úvěru [číslo] kterou žalovaný podepsal dne 8. 1. 2019 a na základě které mu byl poskytnut úvěr ve výši 50 000 Kč. Žalovaný se ocitl s platbami v prodlení, dle smlouvy v případě prodlení o délce 65 dnů, dochází ke zesplatnění celého úvěru. Úvěr byl v důsledku prodlení žalovaného s platbou zesplatněn. Žalovaný se ve smlouvě zavázal pro případ prodlení s neplacením nové jistiny (sestávající se z nesplacené jistiny úvěrů a všech doposud nezaplacených úroků) uhradit smluvní pokutu ve výši 0,1% denně z dlužné částky až do jejího úplného zaplacení. Platebním rozkazem vydaným Okresním soudem v Jihlavě dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací] byla žalobkyni přiznána smluvní pokutu z nové jistiny do dne 29. 10. 2019. Žalovaným nebylo uhrazeno ničeho. Žalobkyně se nyní podanou žalobou domáhá uhrazení smluvní pokuty za období 30. 10. 2019 až do 8. 7. 2022. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. 2. Z návrhu na uzavření smlouvy o úvěru/smlouvy o úvěru [číslo] ze dne 8. 1. 2019 bylo zjištěno, že se žalobkyně zavázala žalovanému poskytnout spotřebitelský úvěr ve výši 50 000 Kč. Žalovaný se úvěr zavázal splatit 48 měsíčními splátkami ve výši 4 098 Kč, splatnými vždy do každého 22. dne v měsíci. Celková částka, kterou měl žalovaný zaplatit, byla sjednána ve výši 196 704 Kč. Dále bylo uvedeno, že je sjednána zápůjční úroková sazba ve výši 151,58 % p. a., která byla dohodnuta jako pevná zápůjční úroková sazba na celou dobu splácení úvěru. V čl. 6 smlouvy bylo sjednáno, že v případě prodlení žalovaného s úhradou splátky nebo její části o délce 30 dnů vzniká žalovanému povinnost zaplatit smluvní pokutu ve výši 499 Kč za každou splátku, u níž takové prodlení nastalo. V případě prodlení o délce 15 dnů pak dále vzniká žalobkyni právo na náhradu účelně vynaložených nákladů, které jí vznikly v souvislosti s prodlením žalovaného, kdy výše nákladů činí u každé splátky, u níž se žalovaný ocitl v prodlení s úhradou, částku ve výši 200 Kč. V bodě 6.3 smlouvy se strany dále dohodly, že v případě prodlení s úhradou splátky nebo její části o délce 65 dnů automaticky dojde k zesplatnění úvěru. Žalobkyně se však zavázala před zesplatněním úvěru žalovaného vyzvat k uhrazení dlužné splátky a poskytnout mu k tomu lhůtu alespoň 30 dnů. V případě zesplatnění se dle bodu 6.4 smlouvy stává celá dosud nezaplacená jistina úvěru a veškeré dosud nezaplacené úroky za poskytnutí úvěru přirostlé ke dni zesplatnění úvěru součástí nové jistiny úvěru, kterou je žalovaný povinen zaplatit žalobkyni nejpozději v den zesplatnění úvěru. Dle bodu 6.5 smlouvy z této nové jistiny úvěru je v případě prodlení s jejím uhrazením povinen žalovaný uhradit úroky z prodlení a dále je povinen uhradit smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z nové jistiny úvěru za každý den prodlení až do úplného zaplacení. Oznámení o zesplatnění úvěru bylo žalovanému zasláno dopisem ze dne 26. 5. 2019. 3. Formulářem Hodnocení klienta ze dne 8. 1. 2019 žalobkyně od žalovaného zjišťovala jeho majetkové poměry. Žalovaný uvedl, že má příjem ze zaměstnání ve výši 30 000 Kč měsíčně. Žalovaný žije s druhou osobou v jedné domácnosti a vychovávají jedno dítě, životní minimum je tedy pro všechny osoby v domácnosti ve výši 7 970 Kč Náklady na bydlení jsou 4 000 Kč, celkem má tedy měsíčně k dispozici částku 17 030 Kč. Žalovaný svůj příjem doložil potvrzením zaměstnavatele o výši pracovního příjmu zaměstnance ze dne 7. 1. 2019. Žalovaný nebyl veden jako aktuální dlužník v databázi [příjmení] ke dni 8. 1. 2019. Z výpisu NRKI soud zjistil, že klient je v registru příliš nový nebo má rozpracované žádosti. 4. Z připojeného spisu Okresního soudu v Jihlavě sp. zn. 104 C 40/2019 soud zjistil, že uvedený soud vydal dne 14. 9. 2019 platební rozkaz, který nabyl právní moci dne 4. 12. 2019 a kterým byl žalovaný povinen zaplatit žalobkyni částku 63 231 Kč spolu s úrokem z prodlení, pohledávku (vyčíslená smluvní pokuta) ve výši 9 583, 65 Kč, úrok ve výši 95,9 % ročně z částky 49 897,70 Kč a to do té doby, dokud úrok nedosáhne částky 236 044 Kč a dále pak náhradu nákladů řízení. V řízení nebylo provedeno dokazování, jelikož bylo řízení skončeno vydáním platebního rozkazu. 5. Soud postupoval v souladu s recentní judikaturou Krajského soudu v Brně (srov. rozsudek Krajského soudu v Brně z 5. 8. 2021, č.j. 28 Co 221/2020-205) jakožto soudu nadřízeného, dle kterého je úkolem soudů v obdobných věcech na prvním místě posoudit, zda úvěrová instituce náležitě ověřila úvěruschopnost. Zdejší soud proto v prvé řadě přistoupil k posouzení, zda žalobkyně dostatečně posoudila úvěruschopnost žalovaného. 6. Podle § 86 odst. 1 a 2 zákona o spotřebitelském úvěru, je poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle § 87 odst. 1 zákona Poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Podle § 87 odst. 2 zákona je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. 7. Podle § 87 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům. Změní-li se možnosti spotřebitele, může soud na návrh některé ze smluvních stran sjednanou dobu nebo dobu určenou rozhodnutím změnit. 8. Na základě provedeného dokazování a s přihlédnutím ke shora citovaným zákonným ustanovením soud dospěl k následujícímu. Na závazkový vztah mezi žalobkyní a žalovaným je plně aplikovatelný zákon o spotřebitelském úvěru, neboť žalobkyně žalovanému poskytla úvěr v rámci své podnikatelské činnosti a žalovaný při tomto právním jednání nevystupoval jako podnikatel (alespoň to nevyplývá z jeho označení v hlavičce smlouvy), přičemž nebylo tvrzeno ani prokázáno, že by úvěr měl souviset s podnikatelskou činností žalovaného. Podmínkou platnosti smlouvy o spotřebitelském úvěru je splnění povinnosti věřitele s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele půjčku splácet. Žalobkyně ve svém podání k doložení prověření úvěruschopnosti argumentovala částkou životního minima určenou právním předpisem a dále přenesla svou povinnost prověřit schopnosti žalovaného na jeho stranu s odůvodněním, že žalovaný podepsal příslušná prohlášení a případně porušil svou povinnost uvést veškeré výdaje. Podle názoru soudu však žalobkyně měla přistoupit k bližšímu zkoumání výdajové stránky hospodaření žalovaného, neboť nedisponovala ani jedinou relevantní informací o výdajích žalovaného (s výjimkou tvrzení žalovaného, na které ale žalobkyně nemůže spoléhat). Pouhý odkaz na životní minimum je dle soudu jednoznačně nedostatečný, když nemůže obsáhnout konkrétní situaci žadatele. Žalobkyně měla blíže a podrobně zkoumat výdaje žalovaného, které jedině mohly posloužit k ověření toho, kolik žalovanému skutečně