11 C 179/2023-244 — Okresní soud v Jihlavě

1. Žalobkyně se proti žalovanému, který je jejím otcem, domáhala uložení povinnosti přispívat na její výživu. Uvedla, že je dospělou osobou ve věku přes 40 let a trpí těžkým postižením, pro které je zcela odkázána na péči jiných osob. Není schopna vykovávat jakoukoliv výdělečnou činnost a zajistit si vlastní příjem. V roce 2000 jí byl přiznán invalidní důchod a další sociální dávky. Ani tyto příjmy však plně nepokrývají nákladnost péče, kterou potřebuje. Žalobkyně žije bez péče žalovaného od roku 1986. Od té doby pobývá u svých prarodičů manželů , jméno FO, a od roku 1994 je žalobkyně v jejich pěstounské péči. , jméno FO, je jejím opatrovníkem. Žalobkyně nyní pobývá v , právnická osoba, v , Anonymizováno, . Opatrovník ji i ve svém věku 87 let denně navštěvuje, bere ji na výlety a podniká s ní další aktivity, představuje to pro něj však nadměrnou finanční zátěž. Žalovaný vykonává samostatnou lékařskou praxi a je namístě, aby žalobkyni přispíval na dosažení vyššího životního standardu. Dle informací žalobkyně přispívá žalovaný vysokými částkami ostatním svým dětem. Žalobkyně proto žádala, aby žalovanému byla uložena povinnost přispívat na její výživu částkou 3 500 Kč měsíčně s účinností ode dne 7. 9. 2020, tedy i za dobu tří let před podáním žaloby.2. Žalovaný se žalobou nesouhlasil. V řízení trval na svých pochybách, zda příjmy žalobkyně nevystačí na pokrytí jejích potřeb, zda zvýšená péče, kterou pro žalobkyni zjednává její opatrovník, má pro žalobkyni přínos a zda ji žalobkyně vůbec vnímá, a také zda tato péče nemá být součástí již placených služeb. Náklady vynakládané opatrovníkem na potřeby žalobkyně pokládal žalovaný částečně za nadsazené, částečně za neúčelné.3. Mezi účastníky nebylo sporu o tom, že žalobkyně je zletilou dcerou žalovaného a že je těžce zdravotné postižena, pročež není schopna se sama živit. Rovněž nebylo zpochybňováno, že žalovaný o žalobkyni nepečuje a nestýká se s ní, žalovaná je v pěstounské péči svých prarodičů , jméno FO, a , jméno FO, , kam byla svěřena rozsudkem Okresního soudu v , adresa, ze dne , datum, , č. j. , spisová značka, . V době, kdy byla žalobkyně nezletilá, její rodiče, žalovaný a , Jméno zainteresované osoby 0/0, , přispívali na její výživu. S ohledem na dobu, kdy výživné plnili, šlo řádově o stokorunové částky.4. Zprávou , Anonymizováno, , jméno FO, , , Anonymizováno, , má soud prokázáno, že žalobkyně měla místo v tomto zařízení od 13. 1. 2021 do 28. 2. 2022, pobývala v něm však pouze od 13. 1. 2021 do 11. 5. 2021, kdy platila za ubytování 6 510 Kč měsíčně a za stravu 4 340 Kč měsíčně; od 12. 5. 2021 v zařízení nebydlela, neplatila stravu a platila pouze za vyhrazené ubytovací místo. Za péči platila od ledna do května 2021 (často však nikoliv za celý měsíc); cena péče byla shodná s výší státního příspěvku na péči 13 200 Kč měsíčně. Do prosince 2021 pobírala důchod 11 161 Kč a od ledna 2022 důchod činil 11 910 Kč měsíčně.5. Ze zprávy , právnická osoba, , soud zjistil, že žalobkyně pobývá v domově v , Anonymizováno, od 1. 3. 2022. Za ubytování se platí 280 Kč denně, za stravu 155 Kč denně. Pobírá invalidní důchod 15 988 Kč měsíčně, ze kterého jí musí být po zaplacení potřebných výdajů ponecháno nejméně 15 %. Je jí poskytována péče v ceně státního příspěvku 19 200 Kč měsíčně.6. Účtenkami za benzín i zprávami , Anonymizováno, , jméno FO, a , právnická osoba, je prokázáno, že , jméno FO, , někdy s , jméno FO, , žalobkyni pravidelně, takřka denně navštěvuje. Podle faktury a pokladních dokladů , jméno FO, zakoupil pro žalobkyni pojízdné křeslo za 27 710 Kč a invalidní vozík s elektrickým pohonem za 113 000 Kč.7. Ze zprávy , právnická osoba, i z lékařských zpráv vyplývá, že žalobkyně potřebuje rehabilitační péči a doporučován je jí nadstandardní rozsah. Podle zpráv a faktur , právnická osoba, , za rehabilitace žalobkyně dosud , jméno FO, platí 2 půlhodiny týdně za cenu 1 400 Kč měsíčně, k čemuž se platí též cestovné 1 536 Kč měsíčně. Doporučeno je množství rehabilitací zdvojnásobit. , právnická osoba, dále popsal běžnou denní péči poskytovanou žalobkyni. Podle lékařky , tituly před jménem, , Anonymizováno, jsou rehabilitace pro žalobkyni prospěšné (k prevenci kontraktur končetin), nelze však předpokládat zlepšení jejího stavu. , tituly před jménem, , Anonymizováno, doporučil navýšení rehabilitací nad současné dvě týdně.8. Z výpovědi svědkyně , jméno FO, , sociální pracovnice , právnická osoba, , soud zjistil, že , jméno FO, žalobkyni několikrát týdně navštěvuje, přiváží jí potraviny a nápoje, na které je zvyklá, doprovází ji k lékaři, bere ji na procházky. Denní čas žalobkyně tráví na pojízdném křesle, které pro ni koupil , jméno FO, , a na elektrickém vozíku, který , jméno FO, koupil a upravil. Běžnou péči o žalobkyni vykonávají sociální pracovníci , právnická osoba, . Rehabilitace v péči zahrnuty nejsou. Ty vykonává zdravotnická služba, kterou zjednal a platí , jméno FO, . Rehabilitace žalobkyně potřebuje, jinak by se jí deformovaly končetiny. Za vhodné pokládala svědkyně i navýšení rehabilitací. Přestože se žalobkyní pracuje sociální pracovník, ke vhodné, aby měla osobu, která jí bude dělat společnost a která nebude z řad pracovníků Domova. Dosud je za tím účelem zajištěna dobrovolnice.9. Dle sdělení Úřadu práce pobírá žalobkyně příspěvek na péči 19 200 Kč a příspěvek na mobilitu 900 Kč měsíčně. Jiné dávky nepobírá.10. Podle zprávy České správy sociálního zabezpečení se invalidní důchod 3. stupně vyplácený žalobkyni vyvíjel od částky 10 596 Kč v září 2020 do 14 605 Kč měsíčně v lednu 2024.11. Z daňového přiznání žalovaného za rok 2022 soud zjistil, že žalovaný měl příjem ze závislé činnosti před zdaněním 573 424 Kč a zaplatil daň 40 862 Kč. Za jeho čistý příjem tedy lze považovat částku nejméně 44 000 Kč měsíčně.12. Opatrovník žalobkyně v řízení předkládal lékařské zprávy a další dokumentaci, pomocí níž usiloval o prokázání, že postižení žalobkyně je způsobeno úrazem, který žalobkyně utrpěla ve věku několika měsíců, když se o ni staral žalovaný.13. Hodnocením důkazů jednotlivě i ve vzájemné souvislosti, s přihlédnutím k tomu, co uvedli účastnici řízení, dospěl soud k závěru, že žalobkyně, byť dospělá žena, je pro své těžké postižení plně odkázána na péči a výživu od jiných lidí a tyto podmínky ji budou provázet po celý život. Do roku 2021 se o žalobkyni starali prarodiče , jméno FO, a , jméno FO, ve svém bydlišti. Žalovaný jako otec žalobkyně, ani její matka , Jméno zainteresované osoby 0/0, o žalobkyni nikdy nepečovali a po dosažení její zletilosti na její potřeby ani nepřispívali. Ve věku přes osmdesát let a při souvisejících zdravotních obtížích i ubytku sil umístili , jméno FO, žalobkyni do zařízení sociálních služeb, nejprve od 13. 2. 2021 do 11. 5. 2021 do , Anonymizováno, , jméno FO, , později od 1. 3. 2022 do , právnická osoba, . Základní potřeby hradí žalobkyně se svých příjmů, které jí poskytuje stát v podobě důchodu a příspěvku na péči. Při pobytu v zařízení sociálních služeb jsou smluvní podmínky nastaveny vždy tak, že za péči o žalobkyni se platí cena, která je shodná s příspěvkem na péči poskytovaným státem. Cena ubytování a stravy má v zásadě takovou výši, aby žalobkyni z důchodu zbyla zákonem předepsaná minimální část 15 %. Jde o podmínky, které jsou ve sféře sociálních služeb obvyklé, a čerpání těchto služeb nelze pokládat za nehospodárné. Sociální péče o žalobkyni nezahrnuje zdravotnické rehabilitace a sociální styk s další osobou. Rehabilitace dosud žalobkyni objednával a platil opatrovník , jméno FO, v rozsahu 2 půlhodin týdně. Lékaři i sociální pracovnicí , právnická osoba, je však doporučováno navýšení četnosti rehabilitací. Sociální styky má žalobkyně stále ještě s , jméno FO, a řídčeji s , jméno FO, . Ti si však, jak vyplývá z vyjádření , jméno FO, , vzhledem k věku nemohou dovolit navštěvovat žalobkyni denně a kontakt, na který byla žalobkyně zvyklá, ustává. Přesto jejich dojíždění vyžaduje náklad několika tisíc korun ročně jen za pohonné hmoty. Svým způsobem se dosud dařilo zjednávat na návštěvy žalobkyně též dobrovolnici mimo okruh jejích příbuzných. Sociální styky by podle vyjádření sociální pracovnice , právnická osoba, měl vykonávat jiný člověk než zaměstnanec Domova, který provádí péči o žalobkyni, byť i při takové činnosti přirozeně k sociálnímu styku dochází. Dalšími potřebami žalobkyně bylo pořízení invalidního vozíku a později, když se to ukázalo nutné, pořízení elektrického invalidního vozíku. Žalobkyně na nich tráví veškerý denní čas a slouží jí též k pohybu. Za tyto pomůcky zaplatil , jméno FO, v posledních dvou letech přes 130 000 Kč. Elektrický vozík sám upravil pro ovládání doprovázející osobou. Dále , jméno FO, pro žalobkyni zakoupil pěnové podlahové desky a televizor též v ceně několika tisíc korun. Rovněž jí nakupuje potraviny, na které byla zvyklá a lépe se jí přijímají. Na straně žalovaného soud zjistil, že jeho příjmy dosahují nejméně 44 000 Kč měsíčně, jak vykazuje pro daňové účely. Přestože jeho skutečné příjmy