18 C 204/2023-52 — Okresní soud v Jihlavě

1. Podanou žalobou se žalobkyně po žalované domáhala zaplacení částky 47 034 Kč s příslušenstvím. V odůvodnění žaloby žalobkyně uvedla, že se žalovanou dne 11. 6. 2020 uzavřela smlouvu o poskytnutí revolvingového úvěru č. , hodnota, , jejíž nedílnou součástí byly úvěrové podmínky. Před uzavřením smlouvy byla žalobkyní řádně prověřena úvěruschopnost žalované. Žalobkyně se zavázala za sjednaných podmínek poskytnout ve prospěch žalované peněžní prostředky, a to opakovaně, do výše vyčerpaného zůstatku úvěrového rámce. Žalovaná se zavázala takto poskytnuté peněžní prostředky žalobkyni vrátit a zaplatit za poskytnutý úvěr úroky. Sjednaný úvěrový rámec činil 45 000 Kč. Žalovaná se zavázala poskytnutý úvěr řádně a včas splácet v pravidelných měsíčních splátkách ve výši 3,05 % z výše sjednaného úvěrového rámce. V průběhu trvání úvěrového vztahu žalovaná celkem načerpala částku 50 010,61 Kč a uhradila 41 854 Kč. V důsledku porušení závazku žalovanou žalobkyně zesplatila celý úvěr ke dni 15. 3. 2023 a požadovala okamžité zaplacení celé dlužné částky. Žalobkyně po žalované požaduje uhrazení částky 47 034 Kč sestávající z neuhrazené jistiny ve výši 44 689,60 Kč, poplatků za pojištění ve výši 244,40 Kč, nákladů na vymáhání ve výši 600 Kč a smluvních pokut ve výši 1 500 Kč. Dále požaduje uhrazení kapitalizovaného úroku ve výši 8 761,06 Kč za období od 16. 3. 2023 do 19. 6. 2023 z částky 44 689,60 Kč, úrok ve výši 29,88 % ročně z částky 44 689,60 Kč od 20. 6. 2023 do zaplacení, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 1 575,60 Kč za období od 30. 3. 2023 do 19. 6. 2023 a zákonný úrok z prodlení od 20. 6. 2023 do zaplacení z částky 47 034 Kč. Žalovaná byla na možnost podání žaloby upozorněna v předžalobní výzvě.2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila. K nařízenému jednání se bez omluvy nedostavila. Žalobkyně svoji neúčast u jednání omluvila. Soud tak jednal v nepřítomnosti účastníků v souladu s občanským soudním řádem (dále jen „o.s.ř.“).3. Na základě provedeného dokazování soud dospěl k následujícím skutkovým zjištěním.4. Z listiny označené , hodnota, ze dne 11. 6. 2020 soud zjistil, že žalobkyně se zavázala poskytnout žalované identifikované zde jménem, příjmením, telefonním číslem, e-mailovou adresou, státní příslušností bezúčelový revolvingový úvěr s výší úvěrového rámce 45 000 Kč. Žalovaná se zavázala finanční prostředky v celkové výši 52 283 Kč vrátit v pravidelných měsíčních splátkách ve výši 3,05 % z úvěrového rámce, tj. 1 373 Kč. Roční úroková sazba činila 29,88 % a RPSN 34,33 %. Ke svým poměrům žalovaná uvedla, že je svobodná, má střední vzdělání, žije v podnájmu a od března 2020 pracuje jako zaměstnanec pro společnost , právnická osoba, s čistým měsíčním příjmem 17 500 Kč. Listina byla ze strany žalované podepsána kódem 924032. Součástí byly úvěrové podmínky žalobkyně.5. Z úvěrové zprávy soud zjistil, že žalovaná podala dvě žádosti o splátky, z nichž jedna byla odmítnuta, a jednu žádost o kreditní kartu, jíž bylo vyhověno.6. Z listiny označené potvrzení o provedení ověření bonity klienta soud zjistil, že žalovaná v rámci žádosti uvedla, že je svobodná, žije v podnájmu, přičemž výdaje na domácnost jsou 12 000 Kč, je bezdětná a je zaměstnaná s příjmem 17 500 Kč. Žalobkyně žalovanou lustrovala v jí dostupných evidencích. Ke svým majetkovým poměrům doložila scan obrazovky, dle kterého jí byla v červnu 2020 vyplacena ze strany společnosti , právnická osoba, částka 17 813 Kč. V souvislosti s prověřením úvěruschopnosti žalované žalobkyně odkázala na svoji metodiku.7. Z výpisu čerpání, splátek a úhrad soud zjistil, že žalované byla nejdříve dne 12. 6. 2020 poskytnuta částka 45 000 Kč a poté postupně až 50 010,61 Kč. Na zapůjčené prostředky žalovaná uhradila 41 854 Kč.8. Z výzvy ke splacení celého úvěru ze dne 15. 3. 2023 zaslané dne 16. 3. 2023 soud zjistil, že žalobkyně žalovanou informovala, že v důsledku prodlení s úhradou závazků došlo k zesplatnění celého úvěru a vyzvala žalovanou k úhradě celé dlužné částky nejpozději do 14 dní od sepsání výzvy. Z předžalobní výzvy ze dne 13. 4. 2023 zaslané dne 14. 4. 2023 soud zjistil, že žalobkyně vyzvala žalovanou k úhradě dlužné částky nejpozději do 7 dní a zároveň ji upozornila na možnost podání žaloby k soudu.9. Podle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“), je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli. Dle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle § 86 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru, poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Podle § 87 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru, je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.10. Podle § 1968 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o.z.“) platí, že dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Podle § 1970 o.z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výše úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.11. Soud dospěl k závěru, že na závazkový vztah mezi žalobkyní a žalovanou je plně aplikovatelný zákon o spotřebitelském úvěru, neboť žalobkyně žalované poskytla úvěr v rámci své podnikatelské činnosti nebo samostatného výkonu povolání. Podmínkou platnosti smlouvy o spotřebitelském úvěru je povinnost věřitele s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr. Součástí odborné péče věřitele při ověřování schopnosti spotřebitele splácet úvěr je i taková obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, ale i prověření (požadavku na doložení) těchto tvrzení, a to například potvrzením o zaměstnání a příjmu, doložením výplatních pásek, doložením výpisu z účtu žadatele atd. (rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, č.j. 1 As 30/2015-39).12. Soud má z provedeného dokazování za prokázané, že žalobkyně se v tomto případě spokojila s pouhým tvrzením žalované a dále po ní nepožadovala tato tvrzení doložit, a tím si ověřit jejich správnost. Rovněž neprokázala, že by zkoumala, jaké má žalovaná závazky. Ověření čistého příjmu žalované vyplývá pouze z jakéhosi screenshotu obrazovky žalované, kdy samotné listiny – kupř. výplatní pásky či pracovní smlouva nebyly soudu předloženy. Vzhledem k tomu, že se žalobkyně k jednání nedostavila, nemohla být ve smyslu ustanoven