18 C 253/2024-11 — Okresní soud v Jihlavě

Manželé se společným návrhem ze dne 29. 7. 2024 domáhali rozvodu manželství.Z listinných důkazů, výslechu účastníků a jejich shodných tvrzení vzal soud za prokázáno, že účastníci uzavřeli manželství dne 26. 9. 1992 před církví římskokatolickou v kostele sv. , adresa, . Z manželství se narodily dnes již zletilé a plně svéprávné děti, a to , jméno FO, , narozena , datum, a , jméno FO, , narozen , datum, . Účastníci shodně uvedli, že spolu nechtějí žít jako manželé, tento stav je dlouhodobý a pokusy o jeho nápravu selhaly. Příčiny tohoto stavu manželé shodně spatřovali v odlišných názorech na trávení volného času, výchovu dětí a společné hospodaření. Obnovení manželského soužití oba manželé shodně vyloučili.Podle ustanovení § 755 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, manželství účastníků může být rozvedeno, je-li soužití manželů hluboce, trvale a nenapravitelně rozvráceno a nelze očekávat jeho obnovení. Na základě provedeného dokazování soud dospěl k závěru, že manželství účastníků neplní žádnou ze svých funkcí, je pouze formálním svazkem, a nelze předpokládat, že by mohlo dojít k nápravě narušených vztahů a obnovení manželského soužití; je tedy dán rozvrat manželství. Příčiny rozvratu manželství spatřuje soud na straně obou účastníků řízení, a to v odlišných názorech manželů na trávení volného času, výchově dětí a společném hospodaření. Jelikož soud nezjistil žádnou z překážek bránících rozvodu manželství podle ustanovení § 755 odst. 2 občanského zákoníku, žalobě vyhověl a manželství účastníků rozvedl.O náhradě nákladů řízení soud rozhodl dle ustanovení § 23 zákona č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních, podle nějž žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení podle výsledku řízení ve statusových věcech manželských.