20 C 219/2023-76 — Okresní soud v Jihlavě

1. Podanou žalobou se žalobkyně po žalovaném domáhala placení výživného pro nerozvedenou manželku ve výši 100 Kč měsíčně. Svou žalobu odůvodnila jen lakonicky tím, že potřebuje stanovit výživné za účelem pobírání sociálních dávek.2. Následně po zpětvzetí odvolání žalobkyně v řízení o rozvod manželství navrhla změnu žaloby v tom smyslu, že žádá výživné pro rozvedenou manželku. Soud změnu žaloby usnesením ze dne 1. 8. 2023, č. j. , spisová značka, , které nabylo právní moci dne 21. 8. 2023, připustil a usnesením ze dne 5. 10. 2023, č. j. , spisová značka, , které nabylo právní moci dne 25. 10. 2023, ustanovil žalobkyni zástupcem , tituly před jménem, , jméno FO, , advokáta.3. Dne 8. 1. 2024 se pak ve věci konalo jednání, na kterém žalobkyně žalobu rozšířila na částku 1 000 Kč měsíčně ode dne 8. 1. 2024. Žalobkyně též dotvrdila potřebné skutečnosti k posouzení jejího nároku, tedy tvrzení o příčinách její neschopnosti vlastní obživy. Příčinou mělo být dlouhodobé nenalezení pracovního místa v důsledku narození dcery Magdaleny.4. Žalovaný se k věci vyjádřil v podáních ze dne 16. 7. 2023 a 19. 12. 2023 tak, že žalobkyně byla v průběhu jejich manželství nevěrná a že své děti používá jako zdroj příjmů. K těmto tvrzením pak založil důkazy. Na jednání pak v reakci na rozšíření žaloby a nová tvrzení žalobkyně žalovaný předestřel, že dle jeho názoru není možné, aby současná neschopnost žalobkyně nalézt práci a vlastní činností se živit souvisela s narozením dcery , Anonymizováno, , neboť žalobkyni se v průběhu řízení narodila další dcera, kterou však má s jiným mužem.5. Soud dokazování k věci neprováděl, neboť již z vlastních tvrzení žalobkyně dospěl k závěru o nedůvodnosti žaloby.6. Žalobkyně tvrdila, že její neschopnost se živit souvisí s péčí o dceru , Anonymizováno, , která se narodila z manželství s žalovaným. Dceři , Anonymizováno, jsou již tři roky a navštěvuje předškolní zařízení. Žalobkyni se přitom v průběhu řízení narodila další dcera, aniž by následky jejího narození žalobkyně promítla do žalobních tvrzení ohledně své neschopnosti se samostatně živit. Soudu je přitom z úřední činnosti (sp. zn. , spisová značka, ) známo, že otcovství nově narozeného dítěte je žalovaným zpochybněno a žalobkyní není uváděn žádný otec.7. Soud nemohl přehlédnout zjevný logický rozpor v tvrzení žalobkyně, která péči o svou tříletou dceru navštěvující mateřskou školu považuje za překážku k vlastní obživě, zatímco časově mnohem náročnější péči o novorozence a nyní kojence nechává v tomto směru bez povšimnutí.8. Soud tak nutně musí považovat jednání žalobkyně za účelovou snahu dosáhnout majetkového prospěchu na úkor žalovaného za využití jejich společného dítěte a skutečnosti, že se toto dítě narodilo z manželství, a to na rozdíl od dalšího dítěte, které by snad takovou překážku v podobě potřeby péče mohlo po určitý časový úsek vytvářet. Takové jednání žalobkyně je vůči žalovanému hrubě nemravné a je pokusem o zneužití práva, které však žalobkyni ani jinak nesvědčí.9. Dlouhodobá neschopnost žalobkyně nalézt práci nemůže být dána k tíži žalovanému, jelikož její příčinou zcela jistě není a nebylo narození dcery , Anonymizováno, , jak se žalobkyně snažila soudu tvrdit. Žalovaná má celkem pět dětí, tudíž je-li příčinou její nízké uplatnitelnosti na trhu práce právě mateřství, nelze počátek této překážky vysledovat jen do manželství s žalovaným. Avšak je to pouze manželství s žalovaným, které pro žalovanou nabízí možnost získat výživné, neboť uzavřením dalšího manželství právo na výživné zaniká.10. Podle § 760 odst. 1 občanského zákoníku platí, že není-li rozvedený manžel schopen sám se živit a tato jeho neschopnost má svůj původ v manželství nebo v souvislosti s ním, má vůči němu jeho bývalý manžel v přiměřeném rozsahu vyživovací povinnost, lze-li to na něm spravedlivě požadovat, zejména s ohledem na věk nebo zdravotní stav rozvedeného manžela v době rozvodu nebo skončení péče o společné dítě rozvedených manželů.11. Podle § 760 odst. 2 písm. e) občanského zákoníku platí, že při rozhodování o výživném nebo o jeho výši vezme soud zřetel, jak dlouho rozvedené manželství trvalo a jak dlouho je rozvedeno, jakož i zda se rozvedený manžel nedopustil vůči bývalému manželu nebo osobě mu blízké činu povahy trestného činu, nebo je dán jiný obdobně závažný důvod.12. Podle § 763 občanského zákoníku platí, že právo rozvedeného manžela na výživné zanikne, uzavře-li oprávněný rozvedený manžel nové manželství, nebo vstoupí-li do registrovaného partnerství.13. Ze všech shora uvedených důvodů soud žalobě nevyhověl a v celém rozsahu ji zamítl.14. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu tak, že přiznal žalovanému, jež byl v řízení zcela úspěšný, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 9 200 Kč. Tyto náklady sestávají z nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 6 000 Kč sestávající z částky 1 500 Kč za převzetí a přípravu zastoupení dle § 11 odst. 1 písm. a) a. t. ze dne 16. 7. 2023, z částky 1 500 Kč za písemné podání nebo návrh ve věci samé dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t. ze dne 16. 7. 2023 a z částky 1 500 Kč za písemné podání nebo návrh ve věci samé dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t. ze dne 19. 12. 2023 včetně tří paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t. a odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 a. t. z tarifní hodnoty ve výši 60 000 Kč sestávající z částky 3 500 Kč za účast na jednání soudu dle § 11 odst. 1 písm. g) a. t. ze dne 8. 1. 2024 včetně paušální náhrady výdajů ve výši 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t.