20 C 243/2023-150 — Okresní soud v Jihlavě

1. Podanou žalobou se žalobkyně po žalovaném domáhala zaplacení částky 165 000 Kč s příslušenstvím i titulu dluhu ze zápůjčky.2. Žalobkyně uvedla, že dne 10. 9. 2021 ze svého bankovního účtu vybrala částku ve výši 200 000 Kč a tuto částku poskytla na základě ústní dohody žalovanému jako finanční výpomoc – osobní zápůjčku, kterou ji měl vrátit do konce roku 2021. Z poskytnutých prostředků žalovaný žalobkyni po mnoha urgencích vrátil pouze 20 000 Kč dne 8. 7. 2022, 10 000 Kč dne 12. 8. 2022 a 5 000 Kč dne 26. 8. 2024. Žalobkyně z provedených úhrad dovozovala, že žalovaný jimi uznal dluh ve smyslu § 2054 občanského zákoníku.3. Žalobkyně dále argumentovala tím, že dle jejího názoru je žalovaný nepoctivý, neboť prochází insolvenčním řízením, kde všechny pohledávky popírá a také tím, že na žalovaného podala trestní oznámení.4. Žalovaný ve svém vyjádření při jednání soudu popřel, že by si od žalované půjčil částku 200 000 Kč. Připustil pouze existenci jiného závazku ve výši 2 000 000 Kč, které mu byly žalovanou svěřeny za účelem pořízení nemovité věci, k čemuž dosud nedošlo. Uvedené platby byly naopak jeho výpomocí žalobkyni, která si mu stěžovala, že v důsledku alokace 2 000 000 Kč nemá dostatek prostředků. Pakliže by soud však dovodil, že těmito platbami žalovaný nárok uznal, uvedl žalovaný, že ještě dne 22. 12. 2021 na účet žalobkyně poukázal částku 30 000 Kč. Za tím účelem žalovaný navrhl k důkazu výpis ze svého bankovního účtu.5. Soud v prvé řadě předesílá, že se v tomto řízení zabýval tvrzeným dluhem z půjčky ve výši 200 000 Kč. Dluh ve výši 2 000 000 Kč a jeho příslušenství vzniklý z jiného právního důvodu je předmětem jiného řízení.6. Soud důkazy hodnotil jednotlivě a ve vzájemné souvislosti. Zaměřil se přitom v prvé řadě na prokázání tvrzení o úvodním právním jednání, které mělo mít za následek vznik dluhu ve výši 200 000 Kč. K tomu žalobkyně navrhla důkaz výpisem ze svého bankovního účtu, svůj účastnický výslech a výslech svědkyně – své přítelkyně , jméno FO, , která měla být o věci detailně informována.7. Z výpisu bankovního účtu žalobkyně vyplynulo, že dne 10. 9. 2021 vybrala v hotovosti částku 200 000 Kč. Výslechem žalobkyně se soud pokusil zjistit, proč peníze žalovanému zapůjčila v hotovosti bez dalšího. Na dotaz soudu, proč s žalovaným neuzavřela písemnou smlouvu, když v průběhu předcházejícího měsíce žalovanému svěřila částku 2 000 000 Kč, přičemž v tom případě bylo toto jednání písemnou smlouvou podchyceno, odpovídala žalobkyně přinejlepším vyhýbavě, její výpověď tak bylo v tomto bodě pro soud nevěrohodná, a to i v kontextu dalšího provedeného důkazu, kterým byl výslech svědkyně , jméno FO, . Svědkyně, která byla žalobkyní navržena za účelem prokázání existence smlouvy o zápůjčce a soudem byla vyslechnuta, ve své výpovědi pouze rekapitulovala to, co se v průběhu času dozvěděla od samotné žalobkyně. Na přímé dotazy soudu k jádru věci samé nakonec připustila, že sama neviděla ani neslyšela nic, co by mohlo být v dané věci relevantním svědectvím o skutkovém stavu. Nadto byla naprosto nepřehlédnutelná snaha svědkyně, aby soud nárok žalobkyně uznal, přičemž tato snaha byla natolik urputná až překročila meze vhodného.8. Sdílnost žalobkyně i svědkyně byla místy až příliš veliká, což bylo v naprostém kontrastu s chvílemi, kdy jim soud předestřel logické mezery ve výpovědích a požadoval jejich vysvětlení, což u žalobkyně rezultovalo ve vyhýbavost a u svědkyně k doznání, že o vlastní věci nic podstatného neví. V zásadě jediný důkaz, který žalobkyně na podporu svého tvrzení předložila, tedy výpis z bankovního účtu, z něhož je patrný provedený výběr hotovosti ve výši 200 000 Kč, pak sám o sobě nemohl postačit na prokázání, že tato částka byla po svém výběru dána do obálky a předána žalovanému.9. Hodnocením důkazů z hlediska jejich pravdivosti soud dochází k závěru, které skutečnosti, o nichž důkazy (pro rozhodnutí významné a zákonné) podávají zprávu, lze považovat za pravdivé (dokázané) a které nikoli. Vyhodnocení důkazů z hlediska pravdivosti předpokládá též posouzení věrohodnosti důkazem poskytované zprávy podle druhu důkazního prostředku a způsobu, jakým se podle zákona provádí. Při důkazu výpovědí svědka musí soud vyhodnotit věrohodnost výpovědi s přihlédnutím k tomu, jaký má svědek vztah k účastníkům řízení a k projednávané věci a jaká je jeho rozumová a duševní úroveň, k okolnostem, jež doprovázely jeho vnímání skutečností, o nichž vypovídá, vzhledem ke způsobu reprodukce těchto skutečností a k chování při výslechu (přesvědčivost, jistota, plynulost výpovědi, ochota odpovídat na otázky apod.) a k poznatkům získaným na základě hodnocení jiných důkazů (do jaké míry je důkaz výpovědi svědka souladný s jinými důkazy, zda jim odporuje, popřípadě zda se vzájemně doplňují); celkové posouzení z uvedených hledisek pak poskytuje závěr o pravdivosti či nepravdivosti tvrzených (prokazovaných) skutečností (z rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 18. 1. 2007, sp. zn. , spisová značka, ).10. Z důvodu neunesení důkazního břemene lze rozhodnout v neprospěch účastníka současně pouze tehdy, jestliže zhodnocení důkazů, které byly za řízení provedeny (§ 120 odst. 2 věta druhá o. s. ř.), neumožňuje soudu přijmout závěr ani o pravdivosti tvrzení účastníka a ani o tom, že by bylo nepravdivé (srov. například rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 18. 12. 2003 sp. zn. , spisová značka, nebo rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 15. 4. 2016 sp. zn. , spisová značka, ).11. Na základě provedeného dokazování nemá soud za konkluzivně zjištěný žádný skutkový stav věci. Žalobkyně neprokázala soudu s dostatečnou mírou jistoty svou verzi skutkového stavu, tedy že poté, co ji žalovaný požádal o půjčení 400 000 Kč, ze svého účtu vybrala 200 000 Kč v hotovosti a v obálce je předala žalovanému. Souběžně žalobkyně ani účinně nevyvrátila tvrzení žalovaného, že částku 200 000 Kč přislíbil žalované vrátit jakožto 10% úrok ze svěřené částky 2 000 000 Kč, o jejímž vrácení se žalobkyně se žalovaným pře v jiném řízení a že dílčí provedené platby byly splátkami jiného existujícího dluhu.12. Jelikož nelze s dostatečnou mírou jistoty uzavřít na jakoukoli variantu skutkového děje nemá soud jinou možnost než žalobu zamítnout pro žalobkyní neunesené břemeno důkazní.13. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud tak, že je nepřiznal žádnému z účastníků řízení, neboť procesně plně úspěšný žalovaný žádné náklady neuplatnil.