20 C 48/2024-16 — Okresní soud v Jihlavě

Manželka se návrhem ze dne , datum, domáhala rozvodu manželství a manžel se k tomuto návrhu připojil.Z listinných důkazů, výslechu účastníků a jejich shodných tvrzení vzal soud za prokázaný následující skutkový stav věci. Účastníci uzavřeli manželství dne , datum, před Centrálním oddělením matričního úřadu registrační služby Kirovohradské městské justiční správy, Ukrajina. Z manželství se nenarodily žádné děti. Účastníci shodně uvedli, že spolu nechtějí žít jako manželé, tento stav je dlouhodobý a pokusy o jeho nápravu selhaly. Příčiny tohoto stavu manželé shodně spatřovali v odlišnosti svých povah a v odlišných názorech na vedení společné domácnosti a výchovu dětí. Obnovení manželského soužití oba manželé shodně vyloučili.Vzhledem ke skutečnosti, že manžel je občanem Ukrajiny a manželka občankou Ruské federace posuzoval soud v prvé řadě, zda je dána jeho mezinárodní příslušnost a dále, jakým hmotným právem se rozvod manželů řídí. Na první otázku soud odpověděl kladně, neboť mezinárodní smlouvy uzavřené mezi Českou republikou a Ukrajinou a mezi Českou republikou a Ruskou federací obecně nebrání příslušnosti českého soudu v řízení o rozvod manželství. Na druhou otázku pak soud nenalezl odpověď v příslušných mezinárodních smlouvách, jelikož ty neřeší situaci smíšeného manželství (Ukrajina, Rusko) rozváděného soudem třetí strany (Česká republika). Proto soud postupoval podle § 50 odst. 1 zákona č. 91/2012 Sb., o mezinárodním právu soukromém, podle něhož platí, že rozvod manželství se řídí právním řádem státu, kterým se řídí osobní poměry manželů v době zahájení řízení. Podle § 49 odst. 1 pak platí, že osobní poměry manželů se řídí právním řádem státu, jehož jsou oba občany. Jsou-li občany různých států, řídí se tyto poměry právním řádem státu, v němž mají oba manželé obvyklý pobyt, jinak českým právním řádem. Protože manželé jsou občany různých států a jejich obvyklý pobyt v době rozhodnutí soudu je na území České republiky, aplikoval soud na rozvod manželství právo české.Podle § 755 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, manželství účastníků může být rozvedeno, je-li soužití manželů hluboce, trvale a nenapravitelně rozvráceno a nelze očekávat jeho obnovení. Na základě provedeného dokazování soud dospěl k závěru, že manželství účastníků neplní žádnou ze svých funkcí, je pouze formálním svazkem, a nelze předpokládat, že by mohlo dojít k nápravě narušených vztahů a obnovení manželského soužití; je tedy dán rozvrat manželství. Příčiny rozvratu manželství spatřuje soud na straně obou účastníků řízení, a to v odlišnosti jejich povah a v odlišných názorech manželů na vedení společné domácnosti a výchovu dětí. Jelikož soud nezjistil žádnou z překážek bránících rozvodu manželství podle § 755 odst. 2 občanského zákoníku, žalobě vyhověl a manželství účastníků rozvedl.O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 23 zákona č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních, podle nějž žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení podle výsledku řízení ve statusových věcech manželských.