24 C 239/2025-27 — Okresní soud v Jihlavě

Manželé se společným návrhem ze dne , datum, domáhali rozvodu manželství.Jelikož manžel je státním občanem , Anonymizováno, , zabýval se soud nejprve svou příslušností vést řízení a použitelným rozhodným právem. , jméno FO, a Českou republikou neexistuje žádná dvoustranná mezinárodní smlouva, jež by upravovala rozhodné právo a/nebo mezinárodní pravomoc pro tento typ řízení. V EU bylo v rámci tzv. posílené spolupráce přijato nařízení Rady (EU) č. 1259/2010, kterým se zavádí posílená spolupráce v oblasti rozhodného práva ve věcech rozvodu a rozluky, avšak Česká republika se k této posílené spolupráci nepřipojila, tudíž uvedené nařízení není aplikovatelné. Proto soud posoudil otázku rozhodného práva podle § 50 odst. 1, § 49 odst. 1 zákona č. 91/2012 Sb., o mezinárodním právu soukromém, podle něhož rozvod manželství se řídí právním řádem státu, kterým se řídí osobní poměry manželů v době zahájení řízení, přičemž osobní poměry manželů se řídí právním řádem státu, jehož jsou oba občany; jsou-li občany různých států, řídí se tyto poměry právním řádem státu, v němž mají oba manželé obvyklý pobyt, jinak českým právním řádem. Jelikož manželé jsou občany různých států, avšak v době zahájení řízení o rozvod manželství měli oba obvyklý pobyt v České republice, řídí se jejich osobní poměry českým právním řádem, a proto i rozhodným právem ve věci jejich rozvodu je právo české. Pokud se jedná o mezinárodní příslušnost (pravomoc), soud aplikoval ustanovení čl. 3 písm. a) odst. i) nařízení Rady (EU) č. 2019/1111, o příslušnosti, uznávání a výkonu rozhodnutí ve věcech manželských a ve věcech rodičovské odpovědnosti a o mezinárodních únosech dětí, podle něhož ve věcech týkajících se rozvodu, rozluky nebo prohlášení manželství za neplatné jsou příslušné soudy členského státu, na jehož území mají manželé obvyklý pobyt. Obvyklý pobyt obou manželů je v České republice na adrese , adresa, , a proto je k řízení o rozvodu manželství účastníků příslušný český soud, a to Okresní soud v Jihlavě podle § 383 zákona č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních, (dále jen „z. ř. s.“).Z listinných důkazů, výslechu manžela a shodných tvrzení manželů vzal soud za prokázáno, že účastníci uzavřeli manželství dne , datum, ve městě , Anonymizováno, , stát , Anonymizováno, , , Anonymizováno, . Z manželství se nenarodily žádné děti. Účastníci shodně uvedli, že spolu nechtějí žít jako manželé, tento stav je dlouhodobý a pokusy o jeho nápravu selhaly. Příčiny tohoto stavu manželé spatřovali v dlouhodobém vzájemném odcizení. Obnovení manželského soužití oba manželé vyloučili.Podle § 755 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, (dále jen „o. z.”) manželství účastníků může být rozvedeno, je-li soužití manželů hluboce, trvale a nenapravitelně rozvráceno a nelze očekávat jeho obnovení. Na základě provedeného dokazování soud dospěl k závěru, že manželství účastníků neplní žádnou ze svých funkcí, je pouze formálním svazkem, a nelze předpokládat, že by mohlo dojít k nápravě narušených vztahů a obnovení manželského soužití; je tedy dán rozvrat manželství. Příčiny rozvratu manželství spatřuje soud na straně obou účastníků řízení, a to v dlouhodobém vzájemném odcizení. Z manželství se nenarodily žádné děti, a proto nebylo třeba upravovat jejich poměry pro dobu po rozvodu. Jelikož soud nezjistil žádnou z překážek bránících rozvodu manželství podle § 755 odst. 2 o. z., žalobě vyhověl a manželství účastníků rozvedl. Soud neprovedl důkaz výslechem manželky podle § 389 odst. 1 věty druhé z. ř. s., neboť jeho provedení by bylo spojeno s velkými obtížemi s ohledem na souhlas manželky s rozvodem, její žádost o projednání a rozhodnutí věci v její nepřítomnosti z důvodu jejího dlouhodobého pobytu v zahraničí a nemalé finanční náklady a časovou náročnost spojenou s její účastí u jednání.O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 23 z. ř. s., podle nějž žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení podle výsledku řízení ve statusových věcech manželských.