24 C 368/2025-13 — Okresní soud v Jihlavě

Manželé se společným návrhem ze dne , datum, domáhali rozvodu manželství.Jelikož manželka je státním občanem , Anonymizováno, , zabýval se soud nejprve svou příslušností vést řízení a použitelným rozhodným právem. Podle čl. 30 odst. 2 věty první, odst. 4 věty první smlouvy ČR s , Anonymizováno, o právní pomoci v občanských věcech, podepsané dne 28. 5. 2001 v , Anonymizováno, a vyhlášené pod č. 123/2002 Sb.m.s., (dále jen „mezinárodní smlouva mezi ČR a , Anonymizováno, “), ve spojení s čl. 351 Smlouvy o fungování Evropské unie, vyhlášené pod č. 44/2004 Sb.m.s., ve znění změny vyhlášené pod č. 111/2009 Sb.m.s., platí, že jestliže v době zahájení řízení je jeden z manželů občanem jedné smluvní strany a druhý občanem druhé smluvní strany, řídí se rozvod manželství právním řádem smluvní strany, na jejímž území mají manželé společné bydliště. Při projednávání návrhu na rozvod manželství v případě uvedeném v odstavci 2 tohoto článku je pravomoc dána justičnímu orgánu té smluvní strany, na jejímž území mají bydliště oba manželé. Podle výpisů z informačního systému základních registrů je manžel občanem České republiky a trvale bydlí na adrese , adresa, , zatímco manželka je občanem , Anonymizováno, , avšak trvalý pobyt má na adrese , adresa, . Oba manželé mají tudíž bydliště na území ČR, a proto je k řízení o rozvodu manželství účastníků příslušný český soud, a to Okresní soud v Jihlavě podle § 383 zákona č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních, (dále jen „z. ř. s.“). Jelikož každý z manželů je občanem jiné smluvní strany, avšak oba mají bydliště na území České republiky, je rozhodným právem pro řízení o rozvod manželství podle výše uvedeného ustanovení mezinárodní smlouvy mezi ČR a , Anonymizováno, právo české.Z listinných důkazů, výslechu účastníků a jejich shodných tvrzení vzal soud za prokázáno, že účastníci uzavřeli manželství dne , datum, před Úřadem městyse , adresa, . Z manželství se nenarodily žádné děti. Účastníci shodně uvedli, že spolu nechtějí žít jako manželé, tento stav je dlouhodobý a pokusy o jeho nápravu selhaly. Příčiny tohoto stavu manželé shodně spatřovali ve vzájemném odcizení. Obnovení manželského soužití oba manželé shodně vyloučili.Podle § 755 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, (dále jen „o. z.”) manželství účastníků může být rozvedeno, je-li soužití manželů hluboce, trvale a nenapravitelně rozvráceno a nelze očekávat jeho obnovení. Na základě provedeného dokazování soud dospěl k závěru, že manželství účastníků neplní žádnou ze svých funkcí, je pouze formálním svazkem, a nelze předpokládat, že by mohlo dojít k nápravě narušených vztahů a obnovení manželského soužití; je tedy dán rozvrat manželství. Příčiny rozvratu manželství spatřuje soud na straně obou účastníků řízení, a to ve vzájemném odcizení. Z manželství se nenarodily žádné děti, a proto nebylo třeba upravovat jejich poměry pro dobu po rozvodu. Jelikož soud nezjistil žádnou z překážek bránících rozvodu manželství podle § 755 odst. 2 o. z., žalobě vyhověl a manželství účastníků rozvedl.O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 23 z. ř. s., podle nějž žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení podle výsledku řízení ve statusových věcech manželských.