4 C 155/2025-20 — Okresní soud v Jihlavě

1. Podanou žalobou se žalobkyně po žalované domáhala zaplacení částky 10 657 Kč s příslušenstvím v podobě smluvního úroku z prodlení. Uvedla, že dne 14. 2. 2020 uzavřela se žalovanou smlouvu o sdružených dodávkách elektřiny, na jejímž základě žalované dodala elektřinu ve sjednaném objemu. Následně žalobkyně cenu za dodanou elektřinu vyúčtovala fakturami, avšak žalovaná je ani přes upomínku neuhradila. Žalobkyně se proto po žalované domáhá zaplacení dluhu za odebranou elektřinu se smluvním úrokem z prodlení ve výši 0,05 % ročně za příslušná období a poplatku ve výši 120 Kč za písemnou upomínku. Žalovaná se ve věci nevyjádřila.2. Ze smlouvy o sdružených službách dodávky elektřiny ze dne 14. 2. 2020 uzavřené na dobu určitou 3 roky od data účinnosti smlouvy, soud zjistil, že se v ní žalobkyně zavázala dodávat žalované jako zákazníkovi elektřinu a zajistit na vlastní jméno a na vlastní účet službu distribuční soustavy. Odběrné místo bylo na adrese , adresa, . Žalovaná se zavázala za dodanou elektřinu a související služby zaplatit cenu stanovenou žalobkyní a za službu distribuční soustavy a ostatní regulované služby cenu regulovanou stanoveným cenovým rozhodnutím Energetického regulačního úřadu. Den zahájení dodávek elektřiny byl sjednán na 23. 8. 2020. Součástí smlouvy pak měly být i Všeobecné obchodní podmínky žalobkyně. Z čl. VIII. obchodních podmínek pak soud zjistil, že smluvní strana, která je v prodlení s úhradou peněžitého závazku je povinna uhradit druhé Smluvní straně smluvní úrok z prodlení ve výši 0,05 % z dlužné částky za každý den prodlení. V čl. III. bod 11) obchodních podmínek žalobkyně se podává, že odběratel se zavazuje uhradit náklady upomínek k úhradě dlužných částek. Z faktury č. , hodnota, splatné dne 29. 11. 2022 bylo zjištěno, že žalobkyně ji žalované vyúčtovala částku ve výši 2 606 Kč jako cenu za odebranou elektřinu a služeb s tím souvisejících ve fakturační období od 11. 11. 2021 do 10. 11. 2022. Z faktury č. , hodnota, splatné dne 21. 8. 2023 bylo zjištěno, že žalobkyně ji žalované vyúčtovala částku ve výši 7 931 Kč jako cenu za odebranou elektřinu a služeb s tím souvisejících ve fakturačním období 11. 11. 2022 do 27. 7. 2023. Dále z faktury č. , hodnota, bylo zjištěno, že tímto vyúčtováním vyúčtovala žalobkyně žalované poplatek za upomínku ve výši 120 Kč. Z upomínky č. , hodnota, ze dne 26. 9. 2023, č. , hodnota, , vyplývá, že žalobkyně vyzvala žalovanou k úhradě částky 8 051 Kč za z faktury č. , hodnota, a poplatku za upomínku. Z podacího lístku pak vyplývá, že tato upomínka byla zaslána žalované dne 27. 9. 2023 Žalovaná na svůj dluh neuhradila ničeho.3. Z předžalobní výzvy ze dne 4. 4. 2025 soud zjistil, že žalovaná byla před podáním žaloby vyzvána k úhradě dlužné částky za spotřebovanou elektřinu a poplatek. Výzva byla dle podacího archu odeslána dne 4. 4. 2025.4. Na základě provedeného dokazování má soud za zjištěný následující skutkový stav věci. Žalobkyně se žalovanou uzavřeli smlouvu o sdružených službách dodávky elektřiny, v níž se žalobkyně zavázala dodávat žalované elektřinu a žalovaná se zavázala za takto dodanou elektřinu platit stanovenou cenu. Žalobkyně vystavila žalované za dodanou elektřinu, včetně smluvní pokuty, výše uvedené faktury, které žalovaná dosud neuhradila.5. Podle § 50 odst. 2 zákona č. 458/2000 Sb., energetický zákon (dále jen „energetický zákon“), se smlouvou o sdružených službách dodávky elektřiny zavazuje výrobce nebo obchodník s elektřinou dodávat zákazníkovi elektřinu vymezenou množstvím a časovým průběhem a zajistit na vlastní jméno a na vlastní účet dopravu elektřiny a související služby a zákazník se zavazuje zaplatit výrobci nebo obchodníkovi s elektřinou za dodanou elektřinu cenu a za dopravu elektřiny a související služby cenu regulovanou.6. Podle § 2079 o. z. se kupní smlouvou prodávající zavazuje, že kupujícímu odevzdá věc, která je předmětem koupě, a umožní mu nabýt vlastnické právo k ní, a kupující se zavazuje, že věc převezme a zaplatí prodávajícímu kupní cenu.7. Soud posoudil vztah mezi žalobkyní a žalovanou jako smlouvu o sdružených službách dodávky elektrické energie dle výše citovaných zákonných ustanovení. S ohledem na to, že žalovaná neuvedla, že by některou z dlužných částek vyúčtovaných žalobkyní uhradila, zavázal ji soud v rozsudku k úhradě dluhu v plné výši. Za problematické je však třeba považovat sjednání smluvního úroku z prodlení v obchodních podmínkách žalobkyně. „V rámci spotřebitelských smluv ujednání zakládající smluvní pokutu nebo jiné obdobně znevýhodňující ustanovení zásadně nemůže být součástí tzv. všeobecných obchodních podmínek, nýbrž toliko spotřebitelské smlouvy samotné (listiny, na niž spotřebitel připojuje svůj podpis)“ (Nález Ústavního soudu ze dne 11. 11. 2013, sp. zn. I. ÚS 3512/11). V projednávaném případě se zmínka o smluvním úroku z prodlení nacházela na straně č. , hodnota, , a to v osmistránkovém dokumentu psaného formou dvou sloupců na stránce. Navíc toto ujednání zakládá významnou nerovnost stran v tím, že riziko prodlení spotřebitele (odběratele energií) je mnohem vyšší, jelikož v klasickém modelu se může ocitnout v prodlení se zálohovou platbou každý měsíc. Podnikatel (poskytovatel energií) naproti tomu bude v prodlení s platbou výjimečně, a to pouze v případě vrácení přeplatku zákazníkovi. S ohledem na argumentaci ve výše uvedeném nálezu, jehož závěry do jisté míry přebírá i současná právní úprava (srov. § 1753, § 1813, § 1814 o. z.), je tak třeba ujednání o smluvním úroku z prodlení považovat za absolutně neplatné.8. Vzhledem k tomu, že však žalobkyně prodlení žalované tvrdila a prokázala, přiznal ji soud nárok na úrok z prodlení, na nějž žalobkyni vzniklo právo v souladu s § 1970 o. z. ve spojení s nařízením vlády č. 351/2013 Sb. V souladu s § 160 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) bylo poté žalované uloženo, aby žalovanou částku zaplatila do 3 dnů od právní moci rozsudku, neboť pro jinou lhůtu plnění soud neshledal důvody.9. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”) tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, právo na náhradu nákladů řízení v částce 12 040,10 Kč. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 800 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 bod 5 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 10 657 Kč sestávající z částky 1 540 Kč každý z úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t. (příprava a převzetí zastoupení, předžalobní výzva, sepsání žaloby, účast na jednání) včetně čtyř paušálních náhrad výdajů ve výši 450 Kč, v souvislosti s cestou realizovanou dne 10. 9. 2025 náhrada za cestovné v částce 338 Kč podle § 13 a. t. a náhrada za ztrátu času v trvání 7 × 30 minut v částce 1 050 Kč podle § 14 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 9 010 Kč ve výši 1 892,10 Kč. V informačním systému soudu byla evidována pouze jedna – tato žaloba, a proto nelze uvažovat o snížení odměny a režijního paušálu za první tři úkony ve věci podle § 14b a. t. Dále lze dodat, že jízdné dvakrát 169 Kč již zahrnuje daň z přidané hodnoty, a proto náhrada za tuto daň z uvedené částky podruhé započtena nebyla.