4 C 246/2025-32 — Okresní soud v Jihlavě

1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala po žalovaném zaplacení částky 93 718 Kč s příslušenstvím. Uvedla, že žalovaný uzavřel dne 24. 4. 2023 smlouvu o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, se společností , právnická osoba, , IČO , IČO, (dále jen „právní předchůdce žalobkyně“), na jejímž základě byla žalovanému poskytnuta částka 50 000 Kč které si žalovaný převzal v hotovosti při podpisu smlouvy. Ve smlouvě se žalovaný zavázal vrátit právnímu předchůdci žalobkyně v 15 měsíčních splátkách po 5 807 Kč i částku 37 100 Kč, sestávající z kapitalizovaných úroků za dobu řádného trvání smlouvy ve výši 33 215 Kč, pojistného ve výši 2 385 Kč a z administrativního poplatku za zpracování půjčky ve výši 1 500 Kč. S účinností ke dni 27. 1. 2025 právní předchůdce žalobkyně postoupil pohledávky za žalovaným na žalobkyni a žalovanému postoupení pohledávek oznámil dopisem. Žalovaný se k podané žalobě nevyjádřil.2. Soud ve věci provedl dokazování listinami. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, ze dne 24. 4. 2023 soud zjistil, že tato byla uzavřena mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovaným. Právní předchůdce žalobkyně se ve smlouvě zavázal poskytnout žalovanému úvěr ve výši 50 000 Kč a žalovaný se zavázala tuto částku vrátit a zaplatit právnímu předchůdci žalobkyně v souvislosti s touto půjčkou poplatek ve výši 37 100 Kč, sestávající z kapitalizovaných úroků za dobu řádného trvání smlouvy ve výši 33 215 Kč, pojistného ve výši 2 385 Kč a z administrativního poplatku za zpracování půjčky ve výši 1 500 Kč., a to vše v 15 měsíčních splátkách. Ve smlouvě žalovaný svým podpisem potvrdil, že daná částka mu byla poskytnuta bezhotovostně na účet.3. Ze zákaznické karty – žádosti o spotřebitelský úvěr soud zjistil, že žalovaný žádal o úvěr ve výši 10 000 Kč. Uvedl, že vyživuje jednu osobu, pracuje jako dělník ve spol. , Anonymizováno, , Anonymizováno, , jeho pravidelný čistý měsíční příjem je 26 120 Kč a celkový příjem domácnosti 48 820 Kč. V kolonce odhadované měsíční výdaje pak žalovaný uvedl částku 2 000 Kč. Dále je zde zaškrtnuto políčko, že příjem žadatele (žalovaného) byl ověřen dle pracovní smlouvy. Z tabulky umoření je pak patrné, že na dluh žalovaný zaplatil celkem 17 807 Kč.4. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 27. 1. 2025 a z přehledu postoupených pohledávek soud zjistil, že právní předchůdce žalobkyně postoupil pohledávky za žalovaným na žalobkyni.5. Z oznámení o postoupení pohledávky ze dne 27. 1. 2025 se podává, že právní předchůdce žalobkyně žalovanému oznámil postoupení pohledávky na žalobkyni a požádal ji o uhrazení dlužné částek 101 243,51 Kč do 10 dnů od doručení oznámení. Oznámení bylo odesláno dne 27. 2. 2025. Z předžalobní výzvy ze dne 16. 4. 2025 a z podacího lístku soud zjistil, že právní zástupce žalobkyně žalovaného vyzval k úhradě dlužné částky ve lhůtě do 16. 4. 2025.6. Z provedených důkazů má soud za prokázané, že společnost , právnická osoba, uzavřela s žalovaným dvě smlouvy o úvěru, na jejichž základě mu poskytla částku 50 000 Kč, které byly žalovanému převedeny na jeho bankovní účet. Žalovaný se zavázal dlužnou částku vrátit ve splátkách spolu s výše uvedeným poplatkem Následně postoupila společnost , právnická osoba, své pohledávky za žalovaným na žalobkyni, přičemž toto postoupení bylo žalovanému řádně písemně oznámeno a rovněž byl před podáním žaloby písemně vyzván k úhradě celkové dlužné částky.7. Podle § 86 odst. 1 a 2 zákona o spotřebitelském úvěru, je poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle § 87 odst. 1 zákona poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Podle § 87 odst. 2 zákona je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.8. Podle § 1879 o. z., věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). Dle § 1880 odst. 1 o. z., postoupením pohledávky nabývá postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, včetně jejího zajištění.9. Podle § 1958 odst. 2 o. z., neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu. Podle § 1968 o. z. je v prodlení dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní. Podle § 1970 o. z., po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.10. Dle § 2991 odst. 1, odst. 2 o. z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zejména ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. Dle § 2993 o. z., plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnilyli obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není narušeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.11. Na základě provedeného dokazování a s přihlédnutím ke shora citovaným zákonným ustanovením soud dospěl k následujícímu. Na závazkový vztah mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným je plně aplikovatelný zákon o spotřebitelském úvěru, neboť právní předchůdkyně žalobkyně žalovanému poskytla úvěr v rámci své podnikatelské činnosti a žalovaný při tomto právním jednání nevystupoval jako podnikatel, přičemž nebylo tvrzeno ani prokázáno, že by úvěr měl souviset s podnikatelskou činností žalovaného. Podmínkou platnosti smlouvy o spotřebitelském úvěru je splnění povinnosti věřitele s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele půjčku splácet. Součástí odborné péče věřitele při ověřování schopnosti spotřebitele splácet půjčku je i taková obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem, ale i prověření (požadavku na doložení) těchto tvrzení, a to například potvrzením o zaměstnání a příjmu, doložením výplatních pásek, doložením výpisu z účtu žadatele a podobně (blíže srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, č. j. 1 As 30/2015-39). Soud má z provedeného dokazování za prokázané, že právní předchůdkyně žalobkyně se spokojila s pouhým tvrzením žalovaného ohledně jeho příjmů i výdajů.12. S ohledem na výše uvedené učinil soud závěr, že právní předchůdkyně žalobkyně nesplnila řádně svoji zákonnou povinnost s odbornou péčí posoudit schopnost žalované splácet úvěr, a proto soud posoudil smlouvu o spotřebitelském úvěru uzavřenou mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovanou jako absolutně neplatnou. Absolutně neplatná jsou tudíž i ujednání o smluveném úroku a poplatcích, jak vyplývají ze smlouvy. K otázce absolutní neplatnosti smluv odkazuje soud na rozhodnutí Soudního dvora EU ve věci sp. zn. C-679/18. Žalobkyně však soudu prokázala, že jí její právní předchůdkyně platně postoupila své pohledávky, včetně pohledávky za žalovanou, a že právní předchůdkyně žalobkyně žalovanému poskytla finanční prostředky ve výši celkem 50 000 Kč. Žalovaný na tento svůj dluh splatil pouze 17 807