3 C 60/2026-33 — Okresní soud v Jihlavě

1. Podanou žalobou se žalobkyně po žalovaném domáhala zaplacení částky 315 529,58 Kč s úrokem ve výši 7,37 % ročně z částky 293 954,04 Kč od 24. 9. 2025 do zaplacení a úroku z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 295 854,04 od 24. 9. 2025 do zaplacení. Žalobkyně uvedla, že žalovaný uzavřel se společností , právnická osoba, ., IČO: , IČO, (dále jen „banka“) smlouvu o úvěru č. , hodnota, . Před poskytnutím úvěru banka prověřovala schopnost žalovaného úvěr splácet, a to na základě pokročilých scoringových a sociodemografických modelů, lustrací v insolvenčním rejstříku a centrální evidenci exekucí a interních databázích, přičemž banka neshledala žádné skutečnosti, na základě kterých by mohla mít pochybnost o schopnosti žalovaného úvěr splácet. Banka tak žalovanému poskytla částku 332 000 Kč. Žalovaný se zavázal úvěr splatit v pravidelných měsíčních splátkách s úrokem z úvěru ve výši 7,37 % ročně. V průběhu trvání úvěru žalovaný uhradil částku 38 045,96 Kč, na jistině úvěru tak zbývá uhradit částku 293 954,04 Kč. Žalovaný se dále zavázal uhradit poplatky spojené s úvěrem, a to poplatek za prohlášení úvěru za splatný, za vedení úvěrového účtu, za zaslané upomínky. Úvěr banka prohlásila za splatný ke dni 2. 5. 2025. Smlouvou ze dne 18. 9. 2025 banka postoupila pohledávku z úvěru za žalovaným na žalobkyni. Žalovaná částka se tak skládá z nesplacené jistiny ve výši 293 954,04 Kč, úroku z úvěru, která ke dni 23. 9. 2025 činí částku 7 524,18 Kč, úroku z prodlení, který činí ke dni 23. 9. 2025 částku 12 151,36 Kč, a neuhrazených poplatků ve výši 1 900 Kč. Dále žalobkyně požadovala úrok z úvěru ve výši 7,37 % ročně z částky 293 954,04 Kč od 24. 9. 2025 do zaplacení a úrok z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 295 854,04 od 24. 9. 2025 do zaplacení. V doplňujícím podání ze dne 3. 2. 2026 žalobkyně uvedla, že informace o příjmech žalovaného banka čerpala z tvrzení žalovaného obsažených v žádosti o úvěr ze dne 28. 5. 2023 a z veřejně dostupných databází. Žalovaný v žádosti uvedl, že příjem domácnosti činí 50 000 Kč. Banka rovněž ověřila tvrzení žalovaného o jeho příjmech od zaměstnavatele Svět SHOPAHOLIKŮ s.r.o., který potvrdil, že příjem žalovaného za poslední tři měsíce činil alespoň 67 011 Kč. Žalobkyně zdůraznila, že banka provedla kontrolu žalovaného ve veřejných databázích (insolvenčním rejstříku, bankovního a nebankovního registru klientských informací) a ověřila platnost průkazu totožnosti. Banka také ověřila příjem žalovaného z jeho běžného účtu, přičemž při posuzování výdajů zohlednila skutečnosti uvedené žalovaným, částku životního minima, částku normativních nákladů na bydlení a jeho měsíční splátky dosavadních závazků zjištěné z veřejných databází. Z těchto informací banka vypočítala maximální měsíční splátku. K tomu odkázala na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 20. 3. 2019, sp. zn. 4 Tdo 238/2019, ze dne 18. 1. 2022, sp. zn. 33 ICdo 27/2021, nález Ústavního soudu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18, rozsudek Krajského soudu v Ostravě – pobočky v Olomouci ze dne 1. 12. 2020, sp. zn. 16 C 247/2019 a stanovisko generálního advokáta ve věci vedené u Soudního dvora Evropské unie sp. zn. C-449/13. Před podpisem smlouvy měl žalovaný prostor prostudovat si veškeré dokumenty, ochrana spotřebitele však nemá chránit spotřebitelovu nedbalost, nezájem či lhostejnost při uzavírání smluv.2. Žalovaný k podané žalobě uvedl, že s žalobkyní jednal o možnosti uzavřít smír. Ke dni 20. 5. 2026 však k žádné dohodě mezi žalobkyní a žalovaným nedošlo.3. Na základě provedeného dokazování soud zjistil následující skutečnosti.4. Z žádosti o poskytnutí úvěru č. , Anonymizováno, soud zjistil, že žalovaný v žádosti o úvěr uvedl celkový příjem domácnosti ve výši 50 000 Kč, jako svého zaměstnavatele uvedl společnost , Anonymizováno, , u kterého má pracovní poměr na dobu neurčitou a jako čistý měsíční příjem uvedl částku 22 500 Kč za poslední tři měsíce. Žalovaný dále uvedl, že vlastní řidičský průkaz, bydlí ve vlastním domě/bytě a má střední vzdělání. Náklady na bydlení uvedl ve výši 0 Kč, stejně jako jiné nezbytné náklady na klienta. Žalovaný žádal o poskytnutí úvěru ve výši 500 000 Kč.5. Ze smlouvy o úvěru ze dne 28. 5. 2023 soud zjistil, že banka (, Anonymizováno, ) se s žalovaným dohodla na poskytnutí částky 332 000 Kč. Žalovaný se zavázal tuto částku vrátit ve 120 měsíčních splátkách ve výši 3 918,41 Kč, přičemž poslední splátka měla činit 3 636,56 Kč. Žalovaný tak měl celkem zaplatit částku 469 927,35 Kč, která zahrnovala také roční úrokovou sazbu ve výši 7,37 %. Smlouva byla sjednána prostřednictvím internetového bankovnictví banky, ve kterém žalovaný smlouvu elektronicky podepsal.6. Z potvrzení o výši příjmu ze dne 24. 5. 2023 soud zjistil, že čistý příjem žalovaného za posledních 12 měsíců činil částku 268 044 Kč, přičemž za poslední 3 měsíce činil průměrný čistý měsíční příjem žalovaného částku 67 011 Kč.7. Z výpisu z úvěrového účtu č. , Anonymizováno, ze dne 18. 9. 2025 soud zjistil, že konečný zůstatek na jistině po splatnosti činí k uvedenému dni částku 293 954,04 Kč.8. Z upozornění před prohlášením úvěru za splatný ze dne 8. 3. 2025 soud zjistil, že banka upozornila žalovaného na skutečnost, že ke dni 8. 3. 2025 neuhradil měsíční splátku úvěru z důvodu nedostatečných peněžních prostředků na běžném účtu.9. Z oznámení o prohlášení úvěru za splatný ze dne 6. 5. 2025 soud zjistil, že banka prohlásila úvěr za splatný ke dni 2. 5. 2025, přičemž neplacená jistina činila částku 293 954,04 Kč.10. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 18. 9. 2025 a připojeného seznamu postupovaných pohledávek soud zjistil, že banka postoupila pohledávku za žalovaným na žalobkyni. Pohledávka žalovaného je označena číslem úvěrového účtu, na který měl žalovaný podle sjednané smlouvy o úvěru úvěr splácet. Z potvrzení ze dne 18. 9. 2025 soud zjistil, že žalobkyně uhradila částku za postoupení pohledávek bance dne 18. 9. 2025.11. Z listiny ze dne 21. 11. 2025 označené jako „platební historie“ soud zjistil, jakým způsobem žalovaný poskytnutý úvěr hradil. Žalovaný úvěr splácel od 26. 6. 2023, kdy uhradil první splátku ve výši 3 918,41 Kč. Žalovaný úvěr splácel formou splátek v nepravidelné výši až do února 2025, přičemž z celkového součtu uhrazených splátek vyplývá, že na úvěr uhradil celkem částku 74 602,89 Kč.12. Z výpisu datové zprávy (ID zprávy , Anonymizováno, ) soud nezjistil žádné pro věc rozhodné skutečnosti. Tato listina neobsahuje označení odesílané zprávy, lze z ní vyčíst toliko to, že z datové schránky třetího subjektu (společnosti , právnická osoba, ) byla dne 9. 10. 2025 dodána zpráva neznámého obsahu do datové schránky žalovaného.13. Na základě provedeného dokazování učinil soud následující závěr o skutkovém stavu věci. Žalovaný se s bankou dne 28. 5. 2023 dohodl prostřednictvím internetového bankovnictví na poskytnutí částky 332 000 Kč, kterou se zavázal vrátit formou 120 měsíčních splátek; celkem se žalovaný zavázal vrátit částku 469 927,35 Kč na účet č. , č. účtu, . Žalovaný úvěr splácel v období od června 2023 do února 2025, a to ve splátkách v nepravidelné výši, přičemž celkem na poskytnutý úvěr uhradil částku 74 602,89 Kč. Banka prohlásila úvěr za splatný ke dni 2. 5. 2025. Pohledávku za žalovaným postoupila banka na žalobkyni smlouvou ze dne 18. 9. 2025.14. Podle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném od 29. 5. 2022 (tj. i ke dni podpisu smlouvy dne 28. 5. 2023), dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“ je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli. Podle § 3 odst. 2 písm. a) zákona o spotřebitelském úvěru se pro účely tohoto zákona rozumí věřitelem poskytovatel nebo osoba, která nabyla pohledávku za spotřebitelem ze smlouvy o spotřebitelském úvěru. Podle § 3 odst. 1 písm. d) zákona o spotřebitelském úvěru pro účely tohoto zákona se rozumí poskytovatelem ten, kdo jako podnikatel poskytuje spotřebitelský úvěr. Podle § 75 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel a zprostředkovatel je povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí.15. V souladu s § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel j