19 C 149/2021-121 — Okresní soud v Jablonci nad Nisou

Žalobce se domáhal zaplacení částky 112 146,04 Kč, která představuje dluh z úvěrové smlouvy o kreditní kartě, kterou se žalovaným uzavřel právní předchůdce žalobce společnost [právnická osoba], která následně převedla vlastnické právo k segmentu retailového bankovnictví v ČR na [právnická osoba] se sídlem v České republice a tím došlo i k převodu kreditní karty na novou kreditní kartu od [právnická osoba] (banka). Aktivní legitimace žalobce je dána na základě smlouvy o postoupení pohledávek uzavřené dne 7.7.2020 mezi [právnická osoba] a.s. a společností [právnická osoba] a mezi žalobcem a [právnická osoba] a.s. na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 8.7.2020 O těchto postoupeních byl žalovaný informován písemně. Žalovaný s návrhem nesouhlasil a své postoje ve věci měnil. Uznává, že uzavřel úvěrovou smlouvu i to, že úvěr čerpal. Nejprve navrhl žalobci smírné vyřízení věci, později svůj postoj změnil a uvedl, že kreditní kartu používal 10 let a dluh splácel od roku 2009. Stanovené splátky hradil a opakovaně požadoval po vlastnících pohledávky - věřitelích, aby mu vyčíslili dluh strukturálně, to znamená, rozlišili, kolik z něho činí úroky. Zatím mu nebylo vyhověno. Domnívá se, že má dluh uhrazen v plné výši, kupř. v letech 2019 -2020 uhradil částku vyšší než 35 000 Kč. V průběhu řízení se pak zaměřil na kritiku špatného úročení ze strany věřitelů. Na dvou výpisech z účtu ze dne 20.6.2018 a ze dne 20.7.2018 demonstroval, že při použití smluvní úrokové míry 23,99% ročně z čerpané jistiny v obou případech výsledný úrok vystavený věřitelem činil několik set korun v jeho neprospěch. Zpočátku kritizoval i metodiku připisování nesplacených smluvních úroků k dlužné jistině a jejich další úročení úrokem z prodlení. V dalším průběhu řízení připustil, že tento postup věřitele je mu znám, neboť je obsažen ve smluvních podmínkách. Z návrhu na zahájení řízení a z listinných důkazů předložených žalobcem tj. žádosti žalovaného o úvěr -úvěrové smlouvy uzavřené prostřednictvím mandatáře – prodejce a akceptace bankou ze dne 21.8.2009, Obchodních podmínek a sazebníku, prohlášení o splatnosti dluhu, výpisu z účtu kreditní karty, ceníku a předžalobní výzvy je zřejmé, že mezi bankou a žalovaným došlo k uzavření smlouvy o poskytnutí spotřebitelského úvěru a vydání kreditní karty 21.8.2009. Podle této smlouvy byl žalovanému poskytnut úvěrový rámec do výše 114 000 Kč, který se dal navýšit až do 600 000 Kč. Jeho povinností bylo hradit minimální stanovené měsíční splátky. Minimální splátka činila 3,2 % z aktuálního zůstatku + splátky programů splátek + úroky za poslední období + částka, o kterou je v den vystavení výpisu z kartového účtu překročen kreditní limit + všechny nesplacené minimální splátky z předchozích výpisů z kartového účtu + všechny typy poplatků a smluvních pokut nebo 200 Kč, podle toho, která z těchto částek je vyšší, maximálně však aktuální zůstatek. Sjednaný obchodní úrok činil 23,99 % ročně. Žalovaný však řádně poskytnutý úvěr nesplácel a dnem 24.1.2020 banka dluh zesplatnila a k tomuto dni činil dluh nesplacenou jistinu 110 210,04 Kč, kapitalizovaný úrok 5 794,03 Kč, dlužné poplatky 1 936 Kč. Za dobu trvání kontraktu uhradil žalovaný ve splátkách celkem 734 446,16 Kč, vyčerpal včetně plateb u obchodníků 530 770,39 Kč, za promo akce 3 906,76 Kč, na poplatcích vykázal 45 898,82 Kč na smluvním úroku a úroku z prodlení 277 687,78 Kč. Celkový dluh tak činil na jistině 110 210,04 Kč, na kapitalizovaném úroku 3 858,03 Kč, dluh na poplatcích za období od 24.9.2019 do 6.1.2020 částku 1 936 Kč. Po zesplatnění žalovaný uhradil dne 1.6.2021 částku 8 000 Kč, kterou žalobce započetl v částkách 1 936 Kč na poplatky, 3.858,03 Kč na kapitalizovaný smluvní úrok, 2.205,97 Kč na běžný úrok 23,99% p.a. a v tomto rozsahu navrhl řízení zastavit. Obrana žalovaného spočívající v námitkách proti úročení čerpané jistiny, kdy zejména brojí proti tomu, že dlužný smluvní úrok za dané období je připisován k dlužné jistině a jako takový je znovu úročen. Tento postup bank je zcela běžný, není v rozporu se zákonem a opírá se o smluvní podmínky, v daném případě konkrétně o Obchodní podmínky pro vydávání a používání kreditních karet článek X.7. Žalovaný, pokud srovnává své vlastní výpočty úroku z prodlení a nachází drobné rozdíly v jeho neprospěch, nezohledňuje vedle smluvních poplatků za správu a vedení účtu, které se rovněž úročí úrokem z prodlení spolu s dlužnou jistinou, ani nárůst dlužné jistiny za předchozí období, kdy, jak je zřejmé z periodických výpisů, tato dlužná jistina narůstá o nesplacené dlužné částky z minulých období (úroky + poplatky). Výpočet žalobcem zaslaný na výzvu, soud považuje za zcela transparentní a nesrovnalosti v něm neshledává. Z těchto důvodů považuje soud obranu žalovaného za vyvrácenou. Danou věc soud z hlediska hmotného práva posoudil podle občanského zákoníku (obč.zák.) ve znění účinném do 31.12.2013, a to ve smyslu § 3073 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku účinného od 1.1.2014 (o.z.), neboť podle § 3073 o.z. práva ze zajištění závazku vzniklá přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, byť byla zřízena i jako práva věcná, se posuzují až do svého zániku podle dosavadních předpisů. Z provedených důkazů je zřejmé, že mezi účastníky platně vznikla smlouva o úvěru podle § 497 a násl. obchodního zákoníku. Přestože žalovaný není podnikatelem ve smyslu obchodního zákoníku, řídí se právní režim tohoto vtahu obchodním zákoníkem v duchu ust. § 261 odst. 3 písm. d) obchodního zákoníku. Podle této smlouvy se zavazuje věřitel, že na požádání dlužníka poskytne v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a dlužník se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Podle § 503 odst. 2 obchodního zákoníku, mají-li být poskytnuté peněžní prostředky vráceny ve splátkách, jsou se splatností každé splátky splatné i úroky z této částky. Podle § 506 téhož předpisu, je-li dlužník v prodlení s vrácením více než dvou splátek, nebo jedné splátky po dobu delší než tři měsíce, je věřitel oprávněn od smlouvy odstoupit a požadovat, aby dlužník vrátil dlužnou částku s úroky. Žalobce své povinnosti z této smlouvy plnil, naopak žalovaný své smluvní povinnosti, zejména řádně platit splátky z úvěru nesplnil. Obchodní úrok byl žalobci přiznán podle § 502 odst.1 obch. zák. a § 503 obch. zák. a úrok z prodlení dle § 369 odst. 1 obch. zák. ve výši dle nař. vlády č. 351/2013 Sb. Vzhledem k tomu, že žalobce měl ve věci plný úspěch, má dle § 142, odst. 1 o.s.ř., právo na náhradu nákladů řízení. Jedná se o soudní poplatek 5 608 Kč, odměnu právního zástupce podle vyhl. 177/1996 Sb. z částky 112 146,04 Kč za 5 úkonů po 5 620 Kč (převzetí a příprava zastoupení, žaloba, účast na jednáních 21.7.2021 a 29.11.2021, vyjádření 30.9.2021), jeden úkon ve výši jedné poloviny za jednoduchou předžalobní výzvu k plnění bez řádného skutkového a právního rozboru, 6 režijních paušálů podle vyhl. č. 177/1996 Sb. Vyjádření žalobce k výzvě soudu ze dne 7.7.2021 pouze na výzvu soudu odstraňovalo nedostatky žaloby a vyjádření ze dne 20.8.2021 soud nehodnotil jako úkon právní služby podle § 11 AT, neboť se jednalo o velmi stručné sdělení procesního charakteru. Náhrada nákladů řízení zahrnuje i náklady cestovného a náhradu za ztrátu času k jednání dne 21.7.2021 a 29.11.2021. Jízda byla vykonána osobním automobilem na benzinový pohon při průměrné spotřebě 5 l /100 km a ujeto bylo celkem 420 km na trase 2 x Praha – Jablonec n.N. a zpět. Výše náhrady za spotřebované pohonné hmoty činí při ceně za 1 litr benzinu BA 95 částku 27,80 Kč dle vyhl. č. 589/2020 Sb., sazba základní náhrady za použití silničního motorového vozidla činí 4,40 Kč za 1 km jízdy dle cit. vyhlášky. Jízdné činí 2 432 Kč. Náhrada za ztrátu času představuje 100 Kč za každou i započatou půlhodinu podle ust. § 14 odst. 3 vyhl. č. 177/1996 Sb., advokátní tarif, tj. celkem za 12 půlhodin činí 1 200 Kč. K tomu přistupuje DPH ve výši 21% podle § 137 odst. 3 o.s.ř. Celkové náklady řízení činí 47 404 Kč.