19 C 24/2019-37 — Okresní soud v Jablonci nad Nisou

Žalobce se domáhal zaplacení částky 37 484,93 Kč s příslušenstvím, která představuje dluh ze smlouvy o úvěru, který žalovanému poskytl právní předchůdce žalobce [právnická osoba] (banka). Pohledávka přešla na žalobce ze společnosti I-X a.s. smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 17.5.2018, která pohledávku nabyla smlouvou ze dne 25.4.2018 O těchto postoupeních byl žalovaný informován písemně. Jednání proběhlo v nepřítomnosti účastníků, kteří k němu byli řádně předvoláni, nicméně se nedostavili. Žalobce se z jednání omluvil a žalovaný se nedostavil bez omluvy a ve věci se nevyjádřil. Soud vycházel tedy z důkazů listinných, předložených žalobcem a vedle návrhu na zahájení řízení měl k dispozici smlouvu o úvěru ze dne 25.4.2012 (Rychlá půjčka), na jejím základě byl žalovanému poskytnut úvěr dne 25.4.2012 ve výši 96 000 Kč s úrokovou sazbou 14,9% p.a., prohlášení o okamžité splatnosti, výzvu žalovanému k zaplacení dluhu, výpis z účtu a podací arch. Žalovaný se zavázal vrátit žalobci poskytnutou částku včetně úrokového navýšení v 84 splátkách ve výši 2 075 Kč splatných vždy k 20. dni v měsíci a poplatky v souvislosti s vedením účtu. Žalovaný své povinnosti neplnil v tom, že účtu nezajistil dostatek prostředků pro inkaso splátek a dnem 26.3.2018 došlo z zesplatnění úvěru. Dluh se skládá z nesplacené jistiny 32 097,69 Kč, úroku ve výši 2 422,36 Kč, úroku z prodlení 938,88 Kč a dlužných poplatků 2 026 Kč. Vyčíslení bylo provedeno po marných výzvách žalované k úhradě dluhu ke dni 17.4.2018. Podle § 261 odst.1, 3, písm.d) obch.zákoníku se podle obchodního zákoníku bez ohledu na povahu účastníků posuzuje i smlouva o úvěru ve smyslu § 497 a násl. obchodního zákoníku. Podle citovaného ustanovení se věřitel zavazuje, že na požádání dlužníka poskytne v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a dlužník se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Podle § 499 citovaného předpisu lze sjednat úplatu, jestliže poskytování úvěru je předmětem podnikání věřitele. Podle § 502 odst.1 obch.zákoníku věty první od doby poskytnutí peněžních prostředků je dlužník povinen platit z nich úroky ve sjednané výši, jinak v nejvyšší přípustné výši stanovené zákonem nebo na základě zákona. Soud po zhodnocení provedených důkazů dospěl k závěru, že všechna tvrzení žalobce jsou prokázána, a žalobě v plném rozsahu vyhověl. Obchodní úrok byl žalobci přiznán podle § 502 odst.1 obch.zák. a § 503 obch.zák. a úrok z prodlení dle § 369 odst. 1 obch. zák. ve výši dle nař. vlády č. 142/1994 Sb. dle požadavku žalobce ode dne následujícího po vyčíslení dluhu. Vzhledem k tomu, že žalobce měl ve věci plný úspěch, má dle § 142, odst. 1 o.s.ř., právo na náhradu nákladů řízení. Jedná se o soudní poplatek 1 500 Kč, odměnu právního zástupce podle vyhl. 177/1996 Sb. za dva úkony po 500 Kč, jeden úkon ve výši jedné poloviny za jednoduchou výzvu k plnění bez právního a skutkového rozboru uvádějícího pouze obecné a opakující se skutečnosti charakterizující kontrakty tohoto typu ve výši 250 Kč, tři režijní paušály podle vyhl. č. 177/1996 Sb. a DPH ve výši 21% podle § 137 odst. 3 o.s.ř. Celkové náklady řízení činí 3 376 Kč.