19 C 651/2018-38 — Okresní soud v Jablonci nad Nisou

Žalobce se domáhal zaplacení částky 28.976,77 Kč, která představuje dluh ze smlouvy o úvěru, který žalovanému poskytl právní předchůdce žalobce [právnická osoba] (banka). Pohledávka přešla na žalobce ze [právnická osoba], a.s. smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 13.3.2018, která pohledávku nabyla smlouvou ze dne 28.2.2018 O těchto postoupeních byl žalovaný informován písemně. Jednání proběhlo v nepřítomnosti účastníků, kteří k němu byli řádně předvoláni, nicméně se nedostavili. Žalobce se z jednání omluvil a žalovaný se nedostavil bez omluvy a ve věci se nevyjádřil. Soud vycházel tedy z důkazů listinných, předložených žalobcem a vedle návrhu na zahájení řízení měl k dispozici smlouvu o úvěru – o vydání kreditní karty ze dne 18.11.2013, na jejímž základě byl žalovanému poskytnut úvěr ve výši 27.000 Kč úvěrového rámce, obchodní podmínky, ceník, výpis z úvěrového účtu, prohlášení o okamžité splatnosti, předžalobní výzvu žalovanému k zaplacení dluhu a oznámení o postoupení pohledávek. Žalovaný se zavázal vrátit žalobci poskytnutou částku včetně úrokového navýšení ve splátkách ve výši 3,5% měsíčně čerpaných prostředků a poplatky v souvislosti s vedením účtu. Obchodní úrok byl určen smluvně ve výši 22,56% p.a. Žalovaný povinnosti neplnil a dopisem ze dne 2.10.2017 došlo k okamžitému zesplatnění úvěru. Dluh se skládá z čerpané jistiny 27.000 Kč, úroků a poplatků ve výši 1.976,77 Kč. Vyčíslení dluhu bylo ke dni 16.2.2018. Podle § 261 odst.1, 3, písm.d) obch.zákoníku se podle obchodního zákoníku bez ohledu na povahu účastníků posuzuje i smlouva o úvěru ve smyslu § 497 a násl. obchodního zákoníku. Podle citovaného ustanovení se věřitel zavazuje, že na požádání dlužníka poskytne v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a dlužník se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Podle § 499 citovaného předpisu lze sjednat úplatu, jestliže poskytování úvěru je předmětem podnikání věřitele. Podle § 502 odst.1 obch. zákoníku věty první od doby poskytnutí peněžních prostředků je dlužník povinen platit z nich úroky ve sjednané výši, jinak v nejvyšší přípustné výši stanovené zákonem nebo na základě zákona. Soud po zhodnocení provedených důkazů dospěl k závěru, že všechna tvrzení žalobce jsou prokázána, a žalobě v plném rozsahu vyhověl. Obchodní úrok byl žalobci přiznán podle § 502 odst.1 obch.zák. a § 503 obch.zák. a úrok z prodlení dle § 369 odst. 1 obch. zák. ve výši dle nař. vlády č. 351/2013 Sb. dle požadavku žalobce ode dne následujícího po vyčíslení dluhu. Vzhledem k tomu, že žalobce měl ve věci plný úspěch, má dle § 142, odst. 1 o.s.ř., právo na náhradu nákladů řízení. Jedná se o soudní poplatek 1.160 Kč, dále odměnu právního zástupce podle vyhl. 177/1996 Sb. ve znění účinném od 1.7.2014, neboť se jedná o žalobu na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně týmž žalobcem ve skutkově i právně obdobných věcech s předmětem řízení o peněžité plnění a tarifní hodnota nepřevyšuje 50 000 Kč za dva úkony po 300 Kč, jeden úkon ve výši jedné poloviny za jednoduchou výzvu k plnění bez právního a skutkového rozboru ve výši 150 Kč, neboť předžalobní výzva neobsahuje řádný skutkový a právní rozbor, tři režijní paušály podle vyhl. č. 177/1996 Sb. a DPH ve výši 21% podle § 137 odst. 3 o.s.ř. Celkové náklady řízení činí 2.431 Kč.