19 C 731/2020-18 — Okresní soud v Jablonci nad Nisou

Žalobce se domáhá zaplacení uvedené částky jako dluhu nedoplacených spotřebitelských úvěrů poskytnutých žalovanému žalobcem. Jednání proběhlo v nepřítomnosti účastníků, když žalobce i žalovaný se z něho omluvili a žalovaný se ve věci nevyjádřil. Z návrhu na zahájení řízení a z listinných důkazů předložených žalobcem tj. úvěrových smluv a Všeobecných podmínek spotřebitelského úvěru, výzev k zaplacení, odstoupením od kontraktu, historie účtů je především zřejmé, že mezi účastníky došlo k uzavření smlouvy o poskytnutí spotřebního revolvingového úvěru dne 8.7.2016. Podle této smlouvy byl A) ustanoven úvěrový rámec, z něhož žalovaný vyčerpal ke dni 11.12.2019 částku 235.286,87 Kč. Jeho povinností bylo platit měsíční splátky ve výši 5% dlužné částky, min. 500 Kč měsíčně nejpozději k 17. dni v měsíci. B) pro případ [anonymizováno] čerpání úvěru ve výši 11.409 Kč jeho povinností bylo splatit úvěr v 21 měsíčních splátkách po 689 Kč vždy do 17. dne kalendářním měsíci. Dle Všeobecných podmínek spotřebitelského úvěru, je žalobce oprávněn požadovat smluvní pokutu ve výši 8% z každé částky, s jejímž splacením se žalovaný dostal do prodlení. Žalovaný však řádně poskytnutý úvěr nesplácel, ačkoliv k tomu byl vyzýván formou automatizovaných písemných upomínek, naposledy pak dopisem ze dne 26.6.2020 k zaplacení smluvní pokuty 848 Kč, jímž zároveň od smlouvy odstoupil. Dnem 30.7.2020 se stal splatný celý tento dluh žalovaného v částce 75.298,01 Kč skládající se z nesplacené jistiny 65.292,66 Kč, úroku 7.478,35 Kč, pojistného 1.078,20 Kč, nákladů vymáhání 600 Kč, smluvní pokuty 848 Kč a poplatku 0 Kč. Ke dni rozhodování soudu žalovaný nic na úhradu tohoto dluhu žalobci nezaplatil. Z těchto důkazů je zřejmé, že mezi účastníky platně vznikla smlouva o úvěru podle § 2395 – 2400 o.z. Podle této smlouvy se zavazuje úvěrující, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Podle § 2399 odst. 1 o.z úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán. Podle odst.2 cit. zák. ustanovení může úvěrovaný vrátit úvěrujícímu peněžní prostředky před smluvenou dobou. Úroky zaplatí jen za dobu od poskytnutí do vrácení peněžních prostředků. Jak již bylo výše uvedeno, žalovaný své povinnosti neplnil, zejména nesplnil povinnost úvěr zaplatit do dne splatnosti, žaloba tedy byla podána po právu a soud ji v základu nároku vyhověl. Úrok z prodlení byl žalobci přiznán dle § 1970 o.z. ve výši dle nař. vlády č. 351/2013 Sb. dle požadavku žalobce ode dne následujícího po zesplatnění pohledávky. Podle § 2048 o.z. ujednají-li strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzené povinnosti vznikla škoda. Smluvní pokuta může být ujednána i v jiném plnění než peněžitém. Podle § 2049 zaplacení smluvní pokuty nezbavuje dlužníka povinnosti splnit dluh smluvní pokutou utvrzený. Podle § 2050 je-li ujednána smluvní pokuta, nemá věřitel právo na náhradu škody vzniklé z porušení povinnosti, ke kterému se smluvní pokuta vztahuje. Podle § 2051 nepřiměřeně vysokou smluvní pokutu může soud na návrh dlužníka snížit s přihlédnutím k hodnotě a významu zajišťované povinnosti až do výše škody vzniklé do doby rozhodnutí porušením té povinnosti, na kterou se vztahuje smluvní pokuta. K náhradě škody, vznikne-li na ni později právo, je poškozený oprávněn do výše smluvní pokuty. Smluvní pokuta podle uvedených smluv byla přiznána žalobci v souladu s ustanovením § 2048 o.z., neboť se její výše jevila soudu přiměřená a byla účtována za prodlení se zaplacením jednotlivých splátek. Soud však nemohl žalobci přiznat náhradu tzv. účelně vynaložených nákladů vymáhání ve výši 600 Kč, které žalobci údajně vznikly v souvislosti s prodlením, neboť ve skutečnosti jde o závazek žalovaného k náhradě škody, výše tohoto závazku není v žalobě nijak doložena a nelze ji stanovit paušální částkou, a soud proto v tomto rozsahu žalobu zamítl. Tyto náklady musí být co do výše prokázány, nelze je přiznat paušálně, jak uvádí žalobce v návrhu. Žalobce měl ve věci téměř plný úspěch (z 99 %). Náklady řízení představují soudní poplatek 2.713 Kč, dále odměnu právního zástupce podle vyhl. 177/1996 Sb. z částky 62.219,66 Kč za dva úkony po 3.620 Kč, jeden úkon ve výši jedné poloviny za jednoduchou výzvu k plnění bez právního a skutkového rozboru, neboť předžalobní výzva neobsahuje žádný skutkový a právní rozbor, tři režijní paušály podle vyhl. č. 177/1996 Sb. a DPH ve výši 21% podle § 137 odst. 3 o.s.ř. Celkové náklady řízení činí 14.753 Kč.