19 C 566/2021-20 — Okresní soud v Jablonci nad Nisou

Žalobce se domáhá zaplacení uvedené částky jako dluhu nedoplaceného spotřebitelského revolvingového úvěru poskytnutého žalovanému žalobcem. Jednání proběhlo v nepřítomnosti účastníků, když žalobce se z něho omluvil a žalovaný, který měl doručení vykázáno fikcí, se k jednání nedostavil a ve věci se nevyjádřil. Z návrhu na zahájení řízení a z listinných důkazů předložených žalobcem tj. úvěrové smlouvy a Všeobecných podmínek spotřebitelského úvěru, dopisu ze dne 27.12.2019 o odstoupení od úvěrové smlouvy, výpisu z účtu, výzvy k úhradě ze dne 18.11.2019 a předžalobní výzvy je zřejmé, že mezi účastníky došlo přijetím návrhu žalovaného k uzavření smlouvy o poskytnutí spotřebního dne 26.2.2010. Podle této smlouvy byl ustanoven úvěrový rámec, z něhož žalovaný vyčerpal ke dni 5.11.2013 částku 243 716 Kč. Jeho povinností bylo platit měsíční splátky ve výši 5% dlužné částky, min. 500 Kč měsíčně nejpozději k poslednímu dni v kalendářním měsíci. Dle Všeobecných podmínek spotřebitelského úvěru, je žalobce oprávněn požadovat smluvní pokutu ve výši 8% z každé částky, s jejímž splacením se žalovaný dostal do prodlení více než 30 dnů, od 1.12.2016 ve výši 0,1% denně ze splátky v prodlení. Žalovaný však řádně poskytnutý úvěr nesplácel, ačkoliv k tomu byl vyzýván formou automatizovaných písemných upomínek, naposledy pak dopisem ze dne 27.12.2019 k zaplacení smluvní pokuty 244,02 Kč, jímž zároveň od smlouvy odstoupil. Dnem 31.1.2020 se stal splatný celý dluh žalovaného v částce 14 385,49 Kč. Žalovaná částka se skládá z nesplacené jistiny 11 776,84 Kč, úroku 1 381,11 Kč, pojistného 383,52 Kč, smluvní pokuty 244,02 Kč, nákladů vymáhání 600 Kč a poplatku 0 Kč. Po zesplatnění žalovaný neuhradil ničeho. Z těchto důkazů je zřejmé, že mezi účastníky platně vznikla smlouva o úvěru podle § 497 a násl. obch. zákoníku. Přestože žalovaný není podnikatelem ve smyslu obch. zákoníku, řídí se právní režim tohoto vztahu obchodním zákoníkem v duchu ust. § 261 odst. 3 písm. d) obch. zákoníku. Podle této smlouvy se zavazuje věřitel, že na požádání dlužníka poskytne v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a dlužník se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Podle § 503 odst. 2 obch. zákoníku, mají-li být poskytnuté peněžní prostředky vráceny ve splátkách, jsou v den splatnosti každé splátky splatny i úroky této částky. Podle § 506 téhož předpisu, je-li dlužník v prodlení s vrácením více než dvou splátek nebo jedné splátky po dobu delší než tři měsíce, je věřitel oprávněn od smlouvy odstoupit a požadovat, aby dlužník vrátil dlužnou částku s úroky. Žalobce své povinnosti z této smlouvy plnil, naopak žalovaný své povinnosti, zejména platit splátky úvěru, neplnil. Žaloba tedy byla podána po právu a soud jí v základu nároku vyhověl. Soud přiznal úrok z prodlení žalobci ve smyslu ust. § 369 odst.1 obch.zák. ve výši dle nař. vlády č. 351/2013 Sb ode dne následujícího po účinném odstoupení od smlouvy. Smluvní pokuta byla přiznána žalobci v souladu s ustanoveními § 544 obč.zák. a § 300 obch.zák. Soud ale nepřiznal žalobci náhradu tzv. účelně vynaložených nákladů ve výši 600 Kč podle článku III. bod A smlouvy, které žalobci vznikly v souvislosti s prodlením, neboť ve skutečnosti jde o závazek žalovaného k náhradě škody a v tomto rozsahu žalobu zamítl. Tyto náklady musí být co do výše prokázány, nelze je přiznat paušálně, jak uvádí žalobce v návrhu. Vzhledem k tomu, že žalobce měl ve věci téměř plný úspěch, má dle § 142, odst. 3 o.s.ř., právo na náhradu nákladů řízení. Jedná se pouze o soudní poplatek 800 Kč a dva režijní paušály po 100 Kč podle § 151 odst.3 o.s.ř. ve znění vyhl. č. 254/2015 Sb. Celkové náklady řízení činí 1 000 Kč.