9 C 248/2022-25 — Okresní soud v Jablonci nad Nisou

Návrhem podaným dne 2. 11. 2022 se manžel domáhal rozvodu manželství. Návrh odůvodnil tím, že manželství bylo zpočátku spokojené, v průběhu jeho trvání však v manželském soužití začalo docházet k problémům, které podstatně ovlivnily vzájemný vztah a manželé se začali postupně odcizovat. Od července 2021 nevedou manželé společnou domácnost, manželka s nezletilou dcerou [jméno] se odstěhovala do [obec], kde dcera začala studovat střední školu. Podle manžela důvodem rozpadu manželství jdou dlouhotrvající problémy, spočívající zejména v rozdílných názorech na společný život, odlišné zájmy a potřeby manželů a citové odcizení. Manželství je již trvale a nenapravitelně rozvráceno a nelze očekávat jeho obnovení. Manželka při prvém soudním jednání dne 6. 1. 2023 souhlasila s rozvodem manželství, potvrdila, že spolu od července 2021 nežijí ve společné domácnosti, nesouhlasila však s příčinou rozvratu manželství, neboť podle ní hlavní příčinou byla nevěra manžela. Z oddacího listu a z rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 16. 8. 2022 č.j. 14 Nc 1157/2022-41 soud zjistil, že manželství bylo uzavřeno dne [datum] před [stát. instituce]. U obou manželů se jedná o manželství druhé, oba manželé jsou národnosti české, oba jsou státními příslušníky České republiky. Ještě před uzavřením manželství se účastníkům narodila dne [datum] společná dcera [jméno] [celé jméno manželky]. Její poměry pro dobu po rozvodu manželství byly upraveny shora citovaným rozsudkem, který nabyl právní moci dne [datum], a kterým byla schválena dohoda rodičů. Z výpovědi manžela soud zjistil, že rozepře v manželství se objevovaly již od roku 2020 a podle názoru manžela vyvrcholily tím, že se manželka s dcerou odstěhovaly v červenci 2021 do [obec]. Do té doby žádný jiný vztah s jinou ženou neměl, není tedy pravda, že by příčinou rozvratu byla jeho nevěra. Novou partnerku [jméno] [příjmení] si našel asi po pěti měsících poté, co se manželka s dcerou odstěhovaly. Jejich stěhování bylo pro manžela svým způsobem překvapení, neboť na jaře 2021 mu manželka oznámila, že dcera neudělala přijímací zkoušky v [obec] na střední školu, a přestože byla přijata na základě odvolání, přihlásila dceru do [obec] do školy a odstěhovaly se. Manžel byl tak postaven před hotovou věc. Od té doby s manželkou téměř nekomunikují, maximálně ohledně výživného na dceru. Zájem na obnovení manželského soužití manžel v žádném případě nemá. Z výpovědi manželky soud zjistil, že podle jejího názoru manžel měl jinou partnerku již mnohem dříve, než tvrdí, což ví jednak z toho, že se jí sám přiznal 30. 12. 2021 s tím, že již rok má jinou ženu. Bylo to však zřejmé již dříve, ještě než se s dcerou odstěhovaly, neboť se choval velice špatně ke ní i k dceři, byl pořád pryč a dcera z jeho telefonu zjistila, že má zprávy od své přítelkyně. Manželka si to také ověřila osobním hovorem s jeho přítelkyní. Manželka se rozvádět nechtěla, ani se s dcerou stěhovat, proto také dcera skládala přijímací zkoušky v [obec], ale psychicky to manželka nezvládla, docházeli s manželem k psychologovi, kam ale manžel po dvou měsících přestal docházet, s tím, že už všechno ví. To byl hlavní důvod, proč se odstěhovaly, protože i dcera z toho byla špatná. V [obec] bydlí v pronajatém bytě a dcera v [obec] studuje. Manželka jiného partnera nemá, zájem na obnovení manželského soužití také nemá. Vzhledem k tomu, že manžel trval na tom, že novou partnerku si našel až poté, co se manželka s dcerou odstěhovaly do [obec], manželka naopak trvala na tom, že právě jiná partnerka manžela byla důvodem jejího odchodu ze společné domácnosti a tedy hlavní příčinou rozvratu manželství byla manželova nevěra, soud poskytl k žádosti manželky lhůtu k předložení či označení důkazů k prokázání tohoto tvrzení a jednání odročil na [datum]. Manželka však žádné důkazy k prokázání nevěry manžela ještě před ukončením společného soužití soudu neoznačila, ani nepředložila, pouze setrvala na svém tvrzení, že manžel navázal jiný vztah již v prosinci 2020 a očekávala, že se k tomu postaví tak, že se přizná, což manžel neučinil a setrval na tom, že jiný vztah navázal až po ukončení společného soužití s manželkou. Podle § 755 odst.1 občanského zákoníku č. 89/2012 Sb. manželství může být rozvedeno, je –li soužití manželů hluboce, trvale a nenapravitelně rozvráceno a nelze očekávat jeho obnovení. Podle § 756 občanského zákoníku soud, který rozhoduje o rozvodu manželství, zjišťuje existenci rozvratu manželství, a přitom zjišťuje jeho příčiny, pokud není dále stanoveno jinak (viz § 757 o tzv. nesporném rozvodu). V daném případě bylo jednoznačně prokázáno a manželi nezpochybněno, že v důsledku manželských neshod se v červenci 2021 manželka i se společnou nezletilou dcerou odstěhovaly ze společné domácnosti, od té doby spolu manželé nekomunikují, nežijí manželským životem, manžel žije s jinou partnerkou. Nevěra manžela od prosince 2020 nebyla prokázána. Zda manžel navázal tuto známost ještě před ukončením společného soužití nebo až poté, není v dané situaci již rozhodující, neboť ani jeden z manželů nemá o obnovení manželského soužití zájem. Podmínky pro rozvod manželství byly naplněny, soud proto rozhodl, že manželství se rozvádí. O nákladech řízení soud rozhodl podle § 23 věta prvá z. č. 292/2013 Sb. o zvláštních řízeních soudních.