10 C 66/2024-20 — Okresní soud v Jablonci nad Nisou

1 Žalobce se žalobou domáhá, aby bylo žalované uloženo zaplatit 13.035 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že dne 5.1.2009 uzavřela společnost , právnická osoba, se žalovaným smlouvu o úvěru č. , tel. číslo, , na základě smlouvy byly žalovanému poskytnuty prostředky 16.000 Kč, které žalovaná převzala v hotovosti, což žalovaná potvrdila podpisem. Žalovaná se zavázala vedle jistiny zaplatit předchůdci žalobce i poplatek ve výši 11.136 Kč, celkem tak měla vrátit 27.136 Kč v pravidelných 53 měsíčních splátkách placených vždy do každého 7. dne v měsíci. Vše mělo být splaceno do 11.1.2010. Součástí smlouvy byly i Smluvní podmínky. Žalovaná své závazky porušila, své závazky nesplácela, uhradila celkem pouze 14.101 Kč, tato částka byla nejprve započtena na příslušenství pohledávky a až pak na její jistinu. Žalovaná tak dluží 13.035 Kč na jistině. Původní věřitel , právnická osoba, postoupil svoji pohledávku dne 19.6.2015 na firmu , Anonymizováno, S.a.r.l. s účinností ke dni 1.7.2015, což bylo žalované oznámeno. Dne 24.8.2018 došlo k uzavření smlouvy o postoupení pohledávek mezi firmou , Anonymizováno, S.a.r.l. a žalobcem, což bylo žalované též oznámeno, a to dne 17.9.2018. Žalovaná již ničeho dalšího neuhradila. Žalované byla zaslána předžalobní výzva doporučeně dne 11.9.2023. K žalobě žalobce doložil Smlouvu o půjčce, smluvní podmínky, smlouvy o postoupení pohledávek, předžalobní výzvu.2 Žalobce se z jednání omluvil s tím, že navrhuje, aby žalobě bylo vyhověno, požaduje náhradu nákladů řízení3 Žalovaná se nedostavila, žaloba a předvolání jí byly doručeny na adresu trvalého pobytu dle evidence obyvatel.4 Dle § 657 o.z. č. 40/1964 Sb. účinného v době uzavření smlouvy o půjčce smlouvou o půjčce přenechává věřitel dlužníkovi věci určené podle druhu, zejména peníze, a dlužník se zavazuje vrátit po uplynutí dohodnuté doby věci stejného druhu.5 Dle § 658 odst. 1 lze při peněžité půjčce dohodnout úroky.6 Žalobce netvrdí a neprokazuje (a to i přes výzvu soudu), že by jakkoliv byla zkoumána úvěruschopnost žalované před uzavřením smlouvy o půjčce.7 Po aplikaci právní kvalifikace na zjištěný skutkový stav se soud nejprve z úřední povinnosti [srov. rozsudek Soudního dvora EU sp. zn. C-679/18 ze dne 5. 3. 2020] zabýval tím, zda žalobkyně, respektive původní věřitel, před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru splnil svou povinnost posoudit úvěruschopnost žalovaného jako dlužníka, neboť úvěrová smlouva, jak vyplývá z jejího označení, byla se žalovaným uzavřena jako se spotřebitelem (§ 2 odst. 1 ZSÚ). Schopnost dlužníka splácet úvěr má věřitel povinnost zkoumat především z informací, které se snaží získat nejen od dlužníka, ale také pokud je to nezbytné, z databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo z jiných zdrojů. Věřitel, tedy úvěrující má s odbornou péčí posoudit, zda žalovaný – dlužník nebude mít zjevný problém úvěr splácet [srov. nález Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 4129/18 ze dne 26. 2. 2019], kde součástí odborné péče věřitele je taková obezřetnost, že poskytovatel nespoléhá pouze na údaje o schopnosti dlužníka úvěr splácet, když tyto údaje tvrdí samotný dlužník, ale sám si také musí tyto údaje prověřit, či si nechá od dlužníka doložit [srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu č. j. 1 As 30/2015-39 ze dne 1. 4. 2015]. Takto rozsáhlé požadavky na prověřování poměrů dlužníka ze strany věřitelů jsou dány vývojem spotřebitelských vztahů, zejména, co se týče poskytování úvěrů nebankovními společnostmi, když následné nesplácení úvěrů má negativní celospolečenské dopady a vede ke spirále předlužování spotřebitele včetně pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných sociálních vztahů, přechodu do šedé ekonomiky apod. [srov. rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 ze dne 25. 7. 2018]. Nelze také při výkladu a aplikaci ZSÚ pomíjet jeho účel a smysl, ale je nutno vždy nalézt i zásady uznávané demokratickými právními státy [srov. nález Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 523/07 ze dne 7. 5. 2009]. Mezi tyto náleží i zásada rovnosti a s ní související zásada ochrany slabší strany, jejímž projevem je také ochrana spotřebitele, která je vtělená do zvláštní úpravy spotřebitelských vztahů, která usměrňuje v oblasti soukromého práva uplatnění obecné zásady autonomie vůle. Soud nemůže tedy vycházet pouze z toho, že žalovaný projevil vůli takovouto smlouvu uzavřít, a pokud mu podmínky nevyhovovaly, nemusel je uzavírat, nelze ale tolerovat systematické porušování a obcházení zákona ze strany poskytovatelů jen s poukazem na zásadu pacta sunt servanda s tím, že spotřebitel přístup poskytovatele na připraveném formuláři odsouhlasil. Soud tak má za to, že k neplatnosti úvěrové smlouvy z důvodu neposouzení úvěruschopnosti spotřebitele je třeba přihlédnout z úřední povinnosti, a to i v režimu ZSÚ [srov. důvodová zpráva k zákonu č. 96/2022, jímž byl novelizován § 87 odst. 1 ZSÚ s účinností od 29. 5. 2022].8 Soud zhodnotil veškeré důkazy a dospěl k závěru, že žalované byla poskytnuta půjčka způsobem, jakým je popsán v bodě 1 tohoto odůvodnění včetně výše půjčky a poplatků, když byla řádně uzavřena smlouva o půjčce dle § 657 a násl. z.č. 40/1964 Sb. Nebyla však vůbec zkoumána úvěruschopnost žalované, porušení povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele má za následek absolutní neplatnost úvěrové smlouvy, ke které je soud povinen přihlédnou z úřední povinnosti. Soud proto má uzavřenou smlouvu o půjčce za absolutně neplatnou.9 Nepochybné je, že žalovaná obdržela částku 16.000 Kč, jedná se o plnění bez právního důvodu, když smlouva je absolutně neplatnou (§ 451 o.z. č. 40/1964 Sb. a § 2991 o.z. č. 89/2012 Sb.). Žalovaná je povinna bezdůvodné obohacení vydat. Žalovaná již dle žalobce postupně hradila, jde o částku 14.101 Kč, jak uvádí sám žalobce, toto soud započetl na jistinu (když je smlouva neplatná, jsou neplatné i sjednané úroky a další poplatky), žalovaná je tedy povinna vydat bezdůvodné obohacení ve výši 1.899 Kč (16.000 – 14.101). Dle § 1970 o.z. je žalovaná povinna uhradit i zákonný úrok z prodlení ve výši 14 % ročně 14.9.2023 do zaplacení. Počátek prodlení soud počítá od marného uplynutí lhůty dané žalobcem žalovanému v předžalobní výzvě, která je datována 11.9.2023. Soud má za to, že tentýž den byla i odeslána a dle fikce § 573 o.z. se považuje za doručenou třetí den, tedy do prodlení se žalovaná dostala 14.9.2023.10 Dle § 142 odst. 2 o.s.ř. by žalovaná měla právo na poměrnou část náhrady nákladů řízení, protože měla ve věci převažující úspěch, žádnou náhradu však nepožadovala a dle spisu jí žádné náklady nevznikly, soud proto rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.