22 C 193/2025-31 — Okresní soud v Jablonci nad Nisou

1. Žalobkyně se domáhala vydání rozhodnutí, kterým by žalované bylo uloženo zaplatit jí částku 15 477 Kč s příslušenstvím. Žalobkyně tvrdila, že na základě Smlouvy o sdružených službách dodávky elektřiny dodávala žalované elektřinu pro potřeby domácnosti do odběrného místa na adrese , adresa, a žalovaná na tomto místě elektřinu odebírala. Cena elektřiny byla určena ceníkem žalobkyně. Splatnost vyúčtování spotřeby elektřiny se řídila datem stanoveným ve faktuře za příslušné zúčtovací období. Množství odebrané elektřiny za období , datum, - , datum, vyúčtovala žalobkyně žalované fakturou č. , tel. číslo, splatnou dne , datum, s nedoplatkem 15 477 Kč. Ač vyzvána, žalovaná ničeho neuhradila.2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila, v průběhu řízení zůstala nečinná.3. Z provedených listinných důkazů má soud za prokázané následující pro posouzení věci rozhodné skutečnosti:4. Ze Smlouvy o sdružených službách dodávky elektřiny ze dne , datum, podepsané oběma stranami soud zjistil, že žalobkyně se zavázala dodávat žalované elektřinu do odběrného místa na adrese , adresa, , a žalovaná se zavázala zaplatit za dodanou elektřinu a související služby cenu stanovenou žalobkyní a cenu regulovanou.5. Množství odebrané elektřiny za období , datum, - , datum, vyúčtovala žalobkyně žalované fakturou č. , tel. číslo, splatnou dne , datum, s nedoplatkem 15 477 Kč.6. Předžalobní výzvou ze dne , datum, byla žalovaná vyzvána žalobkyní k úhradě dlužné částky. Z podacího lístku plyne, že výzva byla žalované zaslána dne téhož na adresu trvalého pobytu žalované.7. Soud posoudil věc po právní stránce tak, že na vztah žalobkyně a žalované dopadá ustanovení § 50 odst. 2 věty prvé zákona č. 458/2000 Sb., o podmínkách podnikání a o výkonu státní správy v energetických odvětvích a o změnách některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů, podle nějž se smlouvou o sdružených službách dodávky elektřiny zavazuje výrobce elektřiny nebo obchodník s elektřinou dodávat výrobci elektřiny, jehož zařízení je připojeno k distribuční soustavě na hladině nízkého napětí, nebo zákazníkovi elektřinu a zajistit na vlastní jméno a na vlastní účet související službu v elektroenergetice a zákazník nebo výrobce se zavazuje zaplatit výrobci elektřiny nebo obchodníkovi s elektřinou cenu za dodanou elektřinu a cenu související služby v elektroenergetice.8. Mezi žalobkyní a žalovanou byla v souladu s ustanovením § 50 odst. 2 věty prvé energetického zákona uzavřena smlouva o sdružených službách dodávky elektřiny, kterou žalobkyni vznikla povinnost dodávat žalované elektřinu do odběrného místa oproti povinnosti žalované za dodanou elektřinu zaplatit sjednanou cenu. Žalobkyně svoji povinnost splnila a dodanou elektřinu řádně vyúčtovala, žalovaná však netvrdila ani neprokázala, že by vzniklé nedoplatky uhradila, že jí povinnost k úhradě těchto částek nevznikla nebo že by zanikla na základě jiné skutečnosti. Žalobkyně má proto právo na zaplacení jí v žalobě uplatněné částky z titulu nedoplatku za dodávku elektřiny.9. Žalobkyně má nárok také na úrok z prodlení z částek za spotřebovanou elektřinu. Úrok z prodlení byl uplatněn v souladu s § 1970 o. z., dle kterého má věřitel právo požadovat vedle plnění i úroky z prodlení ve výši specifikované v nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Žalobkyně uplatnila úroky z prodlení v souladu s tímto nařízením ode dne následujícího po fakturami stanovených datech splatnosti.10. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 2 615 Kč. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 800 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 15 477 Kč sestávající z částky 400 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 1 500 Kč ve výši 315 Kč.11. Při rozhodování o nákladech řízení soud aplikoval § 14b a. t., neboť v daném případě je naplněn předpoklad pro určení snížené sazby odměny, a to skutečnost, že řízení bylo zahájeno návrhem podaným na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně stejnou žalobkyní ve skutkově i právně obdobných věcech. Z obsahu návrhu je zřejmé, že po obsahové stránce se v předmětném případě jedná o návrh, mající podobu využitého vzoru, jenž se od ostatních návrhů odlišuje jen v minimální míře, a to takové, aby mohl být návrh co do určitosti osob účastníků a předmětu řízení dostatečně individualizován. Základ právní argumentace, včetně její stylizace a formálního vyjádření je totožný či jen s drobnými odchylkami s ostatními návrhy žalobkyně podanými u zdejšího soudu. Totožnost spočívá i v jednotě osoby žalobkyně a jejího advokáta. Z takových okolností je nutné uzavřít, že sepsání tzv. formulářové žaloby představuje spíše administrativní úkon, než provedení úkonu právní služby. Výše odměny přiznané za takový úkon proto musí odpovídat faktické náročnosti provedení tohoto úkonu, nikoliv samotné výši peněžitého plnění.12. Lhůty k plnění byly stanoveny dle § 160 odst. 1 o. s. ř. jako základní zákonné pro peněžité plnění.