15 C 157/2024-84 — Okresní soud v Jablonci nad Nisou

1 Žalobce se po žalovaném domáhá zaplacení 23.594,10 Kč s příslušenstvím s tím, že mezi účastníky došlo k uzavření smlouvy o zápůjčce č. , hodnota, dne 20.3.2019. Žalovaný řádně neplnil své povinnosti ze smlouvy, nezaplatil ve lhůtě dvě po sobě jdoucí splátky, došlo k zesplatnění celé zápůjčky dle bodu 6.3. smlouvy, vznikla nová jistina zápůjčky sestávající z nesplacené jistiny a běžného úroku zápůjčky, tedy 18.292 Kč. Zesplatnění bylo žalovanému oznámeno 23.2.2020. V souladu s ustanovením čl. 6.7. smlouvy je žalovaný povinen uhradit žalobci i smluvní pokutu 0,1 % z dlužné jistiny až do zaplacení. Žalovaný své závazky neplnil, byla podána žaloba, výsledkem je rozsudek Okresního soudu v Jablonci nad Nisou ze dne 10.2.2021 č.j. 119 C 33/2020-42, kde soud mimo jiné potvrdil, že žalovaný je povinen zaplatit smluvní pokutu 3.456,81 Kč za období do 31.8.2020. Prodlení žalovaného však pokračuje i po 31.8.2020, žalobce tak požaduje smluvní pokutu i za období po 31.8.2020, za období od 1.9.2020 do 13.3.2024 se jedná o 18.292 Kč. Žalovaný tuto částku ani přes předžalobní výzvu neuhradil. Žalobce se domáhá i zaplacení částky 1.200 Kč jakožto mimosoudních nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve vztahu mezi podnikateli dle § 3 nařízení vlády č. 351/2013 Sb.2 Před soudem a v dalších podáních soudu žalobce uvedl, že to, zda je pohledávka, byť částečně promlčena, či je na místě přistoupit, byť k částečné moderaci smluvní pokuty, ponechává žalobkyně na rozhodnutí soudu. Rozhodně však nesouhlasí s tím, aby byla žaloba zamítnuta, co do úroků z prodlení a nákladů spojených s uplatněním pohledávky. Pokud se týká otázky úvěruschopnosti žalovaného, aktuálně k tomuto nemá žádné tvrzení, nechť soud vychází z listin, které jsou součástí spisového materiálu. Žalobce vzal žalobu částečně zpět, a to do částky 3 914,06 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení z částky 3 914,06 Kč ve výši 14,75 % ročně od 30.3.2024 do zaplacení, když v tomto rozsahu opatrovník žalovaného namítnul promlčení. sjednání smluvní pokuty mělo za účel nutit žalovaného, aby své závazky plnil, tedy, aby včas vrátil zapůjčenou částku. Smluvní pokuta neměla funkci náhrady škody. Nyní je smluvní pokuta sankcí za to, že žalovaný řádně a včas neplnil své závazky. Ve věci sp zn. 119 C 33/2020 bylo žalovanému uloženo zaplatit žalobci dlužnou jistinu spolu s 10 % úrokem z prodlení + smluvní pokutu 0,1 % denně za období od 25.2.2020 do data vyhotovení žaloby, tedy do 31.8.2020. Žalovaný ničeho neuhradil. Neví, jestli žalobkyně bude požadovat smluvní pokutu i za další období, tedy od 14.3.2024. Žalobkyně je firma, která skupuje pohledávky od různých subjektů a následně je vymáhá. V tomto případě však žalobkyně byla ta, která žalovanému zapůjčila 30 tisíc Kč. Pokud opatrovník uvádí, že žalobce nutil žalovaného zřídit si živnostenské oprávnění, tak to není pravda, žalovaný podával daňové přiznání již za rok 2018 jako OSVČ a smlouva o zápůjčce byla uzavřena až v březnu 2019. Žalovaný uzavíral smlouvu s tím, že v případě neplacení může nastoupit smluvní pokuta s odkazem na zásadu, že smlouvy se mají plnit, má za to, že žalovaná smluvní pokuta je v pořádku. Navrhuje, aby žalobě bylo vyhověno. Požaduje náhradu nákladů řízení, vyčíslení předkládá soudu.3 Žalovanému byl ustanoven opatrovník, který se k žalobě vyjádřil tak, že namítl promlčení části smluvní pokuty za období od 1.9.23020 do 2.4.2021. Je pravdou, že soud rozsudkem ze dne 10.2.2021 č.j. 119 C 33/2020-42 přiznal žalobci právo na úhradu smluvní pokuty, žalovaný však navrhuje přehodnocení stanoviska soudu v souladu s rozsudek NS ze dne 11.1.2023, č.j. 31 Cdo 2273/2022-162, kde velký senát se odklonil od dosavadního výkladu týkajícího se smluvní pokuty. Soud by měl zkoumat přiměřenost ujednání o smluvní pokutě, smluvní pokuta již dosahuje 150 % původně zajišťované pohledávky. Soud by měl provést test moderace dle názoru Nejvyššího soudu. V prvém kroku by měl zjistit, jakou funkci měla smluvní pokuta. Ve druhém kroku by se měl zabývat konkrétními okolnostmi s přihlédnutím ke zjištěné funkci smluvní pokuty a zodpovědět, zda není nepřiměřeně vysoká. Pokud není nepřiměřeně vysoká, nárok věřitele nesníží. Pokud je nepřiměřeně vysoká, soud přistoupí k moderaci smluvní pokuty. Následně uvádí žalovaný výpočet smluvní pokuty, úroky z prodlení a poukazuje na již přisouzenou kapitalizovanou smluvní pokutu.4 V dalších podáních a před soudem opatrovník žalovaného uvedl, že žalovaný v době uzavření úvěrové smlouvy nebyl podnikatelem, kdy z tohoto důvodu se jednalo o tzv. simulovaný právní úkon. Opatrovník žalovaného uvádí, že živnostenský rejstřík dálkovým přístupem nebude aktuálně vypovídající, neboť opatrovník žalovaného aktuálně zjistil a tvrdí, že IČ žalovaného, zanesené v úvěrové smlouvě, je neplatné, neboť v tam označeném IČ chybí jedna číslice. Pokud soud využil přístupu k živnostenskému rejstříku a uvádí, že údaje vzešlé z živnostenského úřadu nesporuje. K získání živnostenského listu žalovaného nutil žalobce, aby se mohl obejít ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru, tedy především úvěruschopnosti žalovaného. Zřejmě by žalovaný nebyl shledán jako úvěruschopný. Sjednaná smluvní pokuta již neplní své funkce a měla by být moderována. Navrhuje zamítnutí žaloby, odkazuje na svá písemná podání. Náklady řízení soudu vyčíslí do 3 dnů.5 Z vybraných údajů daňového přiznání žalovaného od Finančního úřadu v Jablonci nad Nisou soud zjistil, že žalovaný podával daňové přiznání jako podnikající fyzická osoba za roky 2018 a 2019.6 Soud dále zjistil, že žalovaný byl evidován v živnostenském rejstříku podnikatel s předmětem podnikání , Anonymizováno, , a to v období od 20.2.2018 do 28.11.2020.7 Dle § 2048 odst. 1 o.z. ujednají-li strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzené povinnosti vznikla škoda. Smluvní pokuta může být ujednána i v jiném plnění než peněžitém.8 Dle § 2051 o.z. nepřiměřeně vysokou smluvní pokutu může soud na návrh dlužníka snížit s přihlédnutím k hodnotě a významu zajišťované povinnosti až do výše škody vzniklé do doby rozhodnutí porušením té povinnosti, na kterou se vztahuje smluvní pokuta. K náhradě škody, vznikne-li na ni později právo, je poškozený oprávněn do výše smluvní pokuty.9 Mezi účastníky není sporu o tom, že žalovaný si od žalobce zapůjčil částku 30.000 Kč, přičemž ještě před podáním první žaloby uhradil celkem 36.584 Kč, tedy částku převyšující samotnou výši poskytnuté zápůjčky. Pravomocnými rozhodnutími soudů mu byla dále uložena povinnost zaplatit žalobci jistinu ve výši 25.151 Kč, smluvní pokutu 3.456,81 Kč za období od 25. 2. 2020 do 31. 8. 2020, smluvní pokuty za opožděné splátky v úhrnné výši 2.286,50 Kč a úrok z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 25.151 Kč od 16. 3. 2020 do 19. 3. 2026, který ke dni rozhodování činí přibližně 15.118 Kč. Vedle toho se žalobce v tomto řízení domáhá zaplacení další smluvní pokuty ve výši 19.680,04 Kč.10 Lze tedy sečíst, že by celkové plnění, které žalovaný již uhradil, které dále je povinen dle pravomocného rozsudku uhradit a jehož se žalobce touto žalobou domáhá, by dosáhlo částky kolem 82.600 Kč, tedy přibližně 2,75 násobku původně zapůjčené částky, a to bez započtení případného dalšího nárůstu smluvní pokuty za další období. Po odečtení toho, co si vypůjčil, tedy 30.000 Kč by měl tuto zápůjčku přeplatit o 52.600 Kč, tedy o 1,75 násobek.11 Dle vyjádření žalobce smluvní pokuta neměla funkci paušalizované náhrady škody. Tak jako každá smluvní pokuta tak měla funkci preventivní (nátlakovou) a po porušení smluvní povinnosti má funkci sankční (když náhradovou funkci žalobce vylučuje).12 Soud tak poměřoval výši částky, kterou má žalovaný žalobci uhradit. Žalobce tvrdí, že smluvní pokuta neměla funkci paušalizované náhrady škody, ale soud má za to, že škoda žalobci vzniknout musela, když žalovaný neuhradil jistinu zápůjčky řádně a včas, nemohl žalobce peníze zapůjčit dalším subjektům za obchodní úrok. Dle žalobce však zřejmě jde o marginální škodu, zřejmě má dostatek jiných prostředků pro jeho obchodní činnost. Převažující funkcí smluvní pokuty v tomto případě tak bude funkce sankční, tedy potrestat žalovaného za ot, že nevrátil žalovanou částku zpět ve sjednané lhůtě.13 Za této situace soud dospěl k závěru, že požadovaná smluvní pokuta v celkové výši 19.680,04 Kč je nepřiměřeně vysoká ve smyslu § 2051 občanského zákoníku. Sankčněmotivační účel smluvní pokuty tak byl již z části naplněn pravomocně přiznanými sankčními nároky žalobce, přičemž další její plné uplatnění by vedlo k neodůvodněnému a fakticky neomezenému navyšování sankční složky závazku, zvláště s ohledem na kumulaci s úroky z prodlení a na skutečnost, že žalovaný již zaplatil částku převyšující výši samotné zápůjčky a s přihlédnutím k tomu, že sám žalobce nevyloučil možnost žaloby na zaplacení smluvní pokuty za další (budoucí) období. Na okraj lze zmínit i uplatňovanou náh