22 C 244/2025-23 — Okresní soud v Jablonci nad Nisou

1. Žalobkyně se domáhala po žalované zaplacení částky 26 655 Kč s příslušenstvím. Svůj nárok žalobkyně zdůvodnila zejména tím, že dne , datum, se žalovanou uzavřela elektronickými prostředky smlouvu o úvěru, na jejímž základě poskytla žalované bezhotovostně na její bankovní účet 15 000 Kč, a žalobkyně zavázala splatit úvěr spolu se smluvním úrokem ve výši 40 % měsíčně tak, že měla k 5. dni v měsíci splácet úrok přirostlý za minulé období, jistinu mohla splatit kdykoliv. Před uzavřením předmětné smlouvy žalobkyně posuzovala úvěruschopnost žalované následovně. K ověření výše příjmu žalovaná poskytla žalobkyni doklady o příjmu a byla žalobkyní lustrována ve veřejně dostupných databázích ISIR, CEE, CRKI a BRKI. Na základě uvedených skutečností nedošlo k důvodným pochybám ohledně platební schopnosti žalované a byla jí schválena žádost o poskytnutí spotřebitelského úvěru. Vzhledem k tomu, že žalovaná nesplácela úvěr řádně a včas, žalobkyně úvěr dme , datum, zesplatnila. Pro případ prodlení žalované se splácením úvěru byla dle odst. 4.2. písm. c) Smlouvy sjednána smluvní pokuta 0,1 % denně z částky, ohledně níž je žalovaná v prodlení. Žalobkyně proto požaduje smluvní pokutu od data prodlení , datum, do data odeslání předžalobní výzvy , datum, kapitalizovanou částkou 5 655 Kč. Žalovaná částka sestává z neuhrazené jistiny ve výši 15 000 Kč, kapitalizovaného smluvního úroku 6 000 Kč za první měsíc doby čerpání úvěru a smluvní pokuty 5 655 Kč. Na příslušenství žalobkyně žádá zákonný úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 21 000 Kč od , datum, do zaplacení. Ač žalovaná byla vyzvána, na dluh ničeho neuhradila.2. Žalovaná zůstala v řízení nečinná, k žalobě ničeho nenamítala.3. Soud věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti účastníků podle ustanovení § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“), vycházejíce přitom z obsahu spisu a z označených důkazů, když žalobkyně se z jednání omluvila a nežádala jeho odročení a žalovaná se k jednání bez omluvy nedostavila. Předvolání k jednání bylo žalované doručeno tzv. fikcí (§ 49 o. s. ř).4. Z provedených listinných důkazů má soud ohledně uzavření žalobkyní tvrzené smlouvy o spotřebitelském úvěru a poskytnutí peněžních prostředků za prokázané následující pro posouzení věci rozhodné skutečnosti:5. Ze smlouvy o úvěru soud zjistil, že byla žalobkyní jako úvěrujícím a žalovanou jako úvěrovaným elektronicky podepsána dne , datum, . Žalobkyně se v ní zavázala poskytnout žalované revolvingový úvěr až do výše 20 000 Kč převodem na bankovní účet žalované č. , č. účtu, uvedený ve smlouvě. Žalovaná se zavázala splácet každý měsíc k 5. dni v měsíci úrok přirostlý za uplynulé období a jistinu zcela nebo zčásti kdykoli během trvání smlouvy. Úrok činil 40 % měsíčně, RPSN 5 555,93 %. Pro případ prodlení žalované se splácením úvěru byla dle odst. 4.2. písm. c) Smlouvy sjednána smluvní pokuta 0,1 % denně z částky, ohledně níž je žalovaná v prodlení.6. Ze scanu občanského průkazu a průkazu , podezřelý výraz, pojištění plyne, že se jedná o občanský průkaz žalované.Anonymizovaný odstavec8. Z výpisu z účtu č. , č. účtu, za období , datum, – , datum, soud zjistil, že se jedná o účet žalované a v tomto období byl na účet připsán příjem od , právnická osoba, označený jako výplata půjčky 60 000 Kč, od , právnická osoba, . označený jako půjčka 65 000 Kč, od , Anonymizováno, , Anonymizováno, , , Anonymizováno, ., Anonymizováno, . označený jako zápůjčka 16 000 Kč. Z výpisu z účtu za období , datum, – , datum, soud zjistil, že byl na účet připsán příjem označený jako půjčka od , právnická osoba, 40 000 Kč. Z výpisu z účtu za období , datum, – , datum, soud zjistil, že byl na účet připsán příjem označený jako identifikace klienta a poskytnutí zápůjčky od , právnická osoba, 0,01 Kč a že žalované měla u , právnická osoba, . zůstatek nesplaceného úvěru 86 947,18 Kč.9. Z potvrzení o provedené platbě soud zjistil, že žalobkyně poukázala na účet žalované uvedený ve smlouvě 15 000 Kč dne , datum, .10. Výzvou ze dne , datum, žalobkyně zesplatnila úvěr a vyzvala žalovanou k úhradě 44 173 Kč.11. Předžalobní upomínku ze dne , datum, žalobkyně odeslala na adresu žalované uvedenu ve smlouvě téhož dne.12. Soud zamítl důkazní návrh žalobkyně, aby učinil dotaz na banku žalované , právnická osoba, ., zda byla v měsíci lednu 2024 provedena tvrzená platba na bankovní účet č. , č. účtu, a zda je tento účet bankovním účtem žalované, resp. zda má žalovaná k účtu dispoziční oprávnění, neboť tyto skutečnosti byly prokázány v řízení jinými důkazy.13. Soud na zjištěný skutkový stav aplikoval následující právní úpravu a učinil následující právní závěry:14. Žalobkyně, coby nebankovní poskytovatel úvěru, a žalovaná, coby spotřebitel, projevily vůli uzavřít smlouvu o úvěru (§ 2395 o. z.), a proto se jejich právní vztah řídí ustanoveními zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru (dále jen „z. s. ú“). Žalobkyni tak stíhala před uzavřením smluvního vztahu se žalovanou povinnost posoudit úvěruschopnost žalované ve smyslu § 86 odst. 1 z. s. ú.15. Z dokazování plyne, že žalobkyně zcela rezignovala na svou povinnost prověřit úvěruschopnost žalované, neboť z žalovanou předložených výpisů z účtu za období , datum, – , datum, předcházející uzavření smlouvy o úvěru plyne, že žalovaná měla úvěry v celkové výši 267 947,18 Kč. Zahrnula-li by žalobkyně tyto jí dostupné informace do posuzování úvěruschopnosti žalované, dospěla by k závěru, že žalovaná při svém průměrném měsíčním příjmu asi 24 000 Kč není schopna další úvěr, který jí poskytla žalobkyně, splácet.16. Bylo tedy prokázáno, že v rámci předsmluvních povinností žalobkyně nepostupovala s odbornou péčí při posouzení úvěruschopnosti, což má za následek neplatnost smluvního vztahu podle § 87 odst. 1 z. s. ú. Soud k neplatnosti přihlédl i bez námitky žalované z úřední povinnosti (k tomu srov. rozsudek Nejvyššího soudu z 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, či nález Ústavního soudu z , datum, , sp. zn. III.ÚS 4129/18).17. Neplatnost uzavřené smlouvy o úvěru s sebou nese na straně žalované podle věty třetí § 87 odst. 2 zák. č. 257/2016 Sb. povinnost vrátit (pouze) peníze úvěrem poskytnuté. Skutečnost, že žalovaná má peníze vrátit v době přiměřené jejím možnostem, odlišuje postavení žalované jako úvěrovaného spotřebitele od postavení dlužníka majícího povinnost vrátit plnění přijaté z neplatné smlouvy upravené obecným ustanovením § 2993 o. z. Splatnost závazků dlužníka tak není vázána na výzvu věřitele podle § 1958 odst. 2 o. z., nýbrž je určena buď dohodou účastníků nebo rozhodnutím soudu. Není-li zde takového určení, nelze dovozovat prodlení žalovaného jako dlužníka (podle § 1968 o. z.), a žalobkyni jako věřiteli nelze přiznat právo na úroky z prodlení (§ 1970 o. z.), z čehož vychází i ustálená judikatura Nejvyššího soudu (srov. např. rozsudek ve věci sp. zn. 33 Cdo 3675/2021 ze dne 20. 4. 2022).18. V řízení bylo prokázáno, že žalované byly na základě neplatné smlouvy o spotřebitelském úvěru žalobkyní poskytnuty peníze ve výši 15 000 Kč. Žalovaná netvrdila ani neprokázala, že by žalobkyni dluh něčeho splnila, že jí povinnost k úhradě této částky nevznikla nebo že by zanikla na základě jiné skutečnosti. Soud proto žalované uložil povinnost částku 15 000 Kč.19. V daném případě nebylo žalobkyní tvrzeno, že by splatnost závazku byla určena dohodou účastníků, a proto požadavek žalobkyně na zákonný úrok nemůže být důvodný. O splatnosti závazku žalované v částce 15 000 Kč tak musel rozhodnout podle § 87 odst. 2 z. s. ú., podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům, soud. Splatnost soud stanovil podle § 87 odst. 2 z. s. ú. s přihlédnutím k § 160 odst. 1 věty za středníkem o. s. ř. v délce tří dnů jako obecnou pariční lhůtu, neboť žalovaná ke svým současným sociálním a majetkovým poměrům, které by odůvodňovaly určení lhůty jiné, ničeho netvrdila ani neprokázala.20. Vzhledem k neplatnosti smlouvy o spotřebitelském úvěru žalobkyni nenáleží nárok na zaplacení smluvního úroku a smluvní pokuty, neboť ty byly sjednány v rámci této neplatné smlouvy. Soud tedy podanou žalobu jako nedůvodnou zamítl i v tomto ohledu.21. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o.s.ř, tak že převážně úspěšná žalovaná nemá právo na náhradu nákladů řízení, neboť jí v důsledku její procesní pasivity žádné náklady nevznikly. Při určení poměru úspěchu ve věci soud vycházel z kapitalizovaného předmětu řízení včetně příslušenství ke dni vyhlášení rozsudku ve výši 31 665,49 Kč.