209 C 81/2021-85 — Okresní soud v Kladně

1. Původní žalobkyně společnost [právnická osoba] se žalobou domáhala, aby soud uložil žalovanému povinnost zaplatit jí žalovanou částku s příslušenstvím. Žalobu žalobkyně odůvodnila tím, že mezi ní a žalovaným byla dne [datum] uzavřena smlouva o úvěru [číslo] jejíž součástí byly také [ulice] podmínky a Sazebník. Na základě které smlouvy poskytla původní žalobkyně žalovanému peněžní prostředky ve výši [částka]. Žalovaný se zavázal úvěr splatit do [datum]. Pro případ nezaplacení jakékoliv splátky si smluvní strany sjednaly smluvní pokutu ve výši 0,1 % jistiny za každý den prodlení, splatnou vždy den následující po každém dni prodlení. Zároveň se žalovaný zavázal uhradit částku [částka] za každou upomínku. Přestože byl žalovaný ze strany původní žalobkyně opakovaně vyzýván k řádnému placení, závazky neplnil řádně a úvěr nesplatil. Žalobkyně žalobou uplatnila nárok na jistinu ve výši [částka], poplatky za upomínání ve výši [částka] a smluvní pokutu ve výši [částka]. Požadovala také úroky z prodlení. 2. Na podporu žalobních tvrzení žalobkyně do spisu založila výzvy k úhradě, předžalobní výzvu, výpis z obchodního rejstříku, nepodepsané obchodní podmínky, listinu nazvanou jako smlouva o úvěru [číslo] ze dne [datum] bez podpisu účastníků. 3. Ještě před nařízením jednání ve věci oznámila původní žalobkyně, že svou pohledávku za žalovaným postoupila společnosti [právnická osoba] Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne [datum], tuto skutečnost doložila smlouvou a navrhla, aby soud připustil změnu účastenství. 4. Usnesením Okresního soudu v Kladně čj. 209 C 81/2021 – 66 ze dne23. 6. 2021 soud připustil, aby na místo žalobkyně [právnická osoba] do řízení na její místo vstoupila společnost [právnická osoba], a s touto nadále jednal jako se žalobkyní. 5. K nařízenému jednání dne [datum] se dostavila žalobkyně (její právní zástupce), odkázala na žalobu s tím, že ani v mezidobí na dluh nic uhrazeno nebylo. Žalovaný se k jednání nedostavil, neomluvil se, nepožádal o odročení. K žalobě se žalovaný nevyjádřil ani písemně a do spisu nezaložil ani nenavrhl žádné důkazy. 6. Soud provedl dokazování listinami uvedenými shora, které do spisu založila žalobkyně. Následně soud žalobkyni vyzval k doplnění tvrzení a důkazů v tom směru, že mezi její právní předchůdkyní a žalovaným skutečně byla tvrzená smlouva uzavřena, neboť to v řízení prokázáno nebylo. Žalobkyně uvedla po poučení a výzvě soudu, že žádné další relevantní skutečnosti uvést nemůže a žádné další důkazy k dispozici nemá. 7. Z provedených důkazů vzal soud za prokázané, že společnost [právnická osoba] skutečně zaslala dne [datum] na účet žalovaného částku [částka]. A také, že na žalobkyni přešlo právo pohledávky za žalovaným platně uzavřenou smlouvou o postoupení pohledávek. Ostatní žalobní tvrzení se však žalobkyni v řízení prokázat nepodařila. Listina nazvaná jako smlouva o úvěru není žalovaným podepsána. Ani z jiných důkazů (žalovaný, jak uvedeno výše, se k jednání nedostavil, tvrzení žalobkyně v žalobě nepotvrdil) nelze dovodit, že tvrzená smlouva byla skutečně platně uzavřena. Na straně druhé nebylo v řízení prokázáno ani to, že by žalovaný poskytnutou částku, případně její část žalobkyni (její právní předchůdkyni) vrátil. 8. Podle § 2991 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb. občanského zákoníku (dále jen „o.z.“) kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. 9. Podle odst. 2 citovaného ustanovení bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. 10. V daném případě soud dospěl k závěru, že na straně žalovaného k bezdůvodnému obohacení došlo, když původní věřitel na jeho účet poukázal částku [částka], na žalobkyni přešlo platně právo pohledávky za žalovaným, žalovaný žalobkyni tuto částku, případně její část nevrátil. Soud proto žalobě co do částky [částka] vyhověl, přiznal žalobkyni i úrok z prodlení z této částky podle § 1968 a § 1970 o. z. ve spojení s nařízením vlády č. 351/2013 Sb., když tento nárok vyplývá ze zákona a prováděcího předpisu. Ve zbytku ale soud žalobu zamítl. 11. Soud na tomto místě ještě uvádí, že je otázkou, i pokud by uzavření smlouvy mezi jejími účastníky bylo prokázáno, nakolik by všechna tvrzená smluvní ujednání soud shledal platnými a v souladu s právními předpisy. 12. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud s ohledem na výsledek sporu podle § 142 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o.s.ř.“), a to podle úspěchu a neúspěchu ve věci. Žalobkyni soud přiznal z celkových nákladů ve výši [částka] (za tři úkony právní služby po [částka], tři paušální náhrady po [částka], jeden právní úkon po 1 780, jednu paušální náhradu po [částka], náhradu za promeškaný čas za čtyři půlhodiny po [částka], cestovné plus 21 % DPH a soudní poplatek [částka]) 50 %, to je náklady ve výši [částka] O povinnosti žalovaného zaplatit žalobkyni náklady řízení k rukám právního zástupce žalobkyně soud rozhodl podle § 149 odst. 1 o.s.ř.