225 C 138/2021 — Okresní soud v Kladně

1. Žalobkyně se žalobou domáhala vydání rozhodnutí, kterým by žalované byla uložena povinnost zaplatit jí žalovanou částku s příslušenstvím. Žalobu žalobkyně odůvodnila tím, že její právní předchůdkyně [právnická osoba] a.s. (dále jen„ právní předchůdkyně žalobkyně“) a žalovaná uzavřely dne [datum] smlouvu o zápůjčce [číslo] na základě které byly žalované poskytnuty finanční prostředky ve výši [částka], a to převodem na účet žalované, žalovaná se zavázala zaplatit i poplatek za poskytnutí zápůjčky [částka]. Žalovaná se zavázala zápůjčku a poplatek splatit nejpozději [datum], avšak svou povinnost nesplnila. Na žalobkyni přešlo právo pohledávky za žalovanou smlouvou o postoupení pohledávek ze dne [datum]. Žalobkyně žalovanou o úhradu dluhu upomenula, zaslala jí předžalobní výzvu, žalovaná ale dluh neuhradila. 2. Žalobkyně na podporu žalobních tvrzení založila do spisu výpis z bankovního účtu právní předchůdkyně žalobkyně, smlouvu o postoupení pohledávky, email se sdělením platebních údajů, podací arch a předžalobní upomínku. 3. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila. 4. Soud ve věci nařídil jednání na [datum], účastníci se bez omluvy nedostavili. 5. Soud provedl dokazování listinnými důkazy, avšak žalobkyně v řízení neprokázala, že smlouva o zápůjčce byla uzavřena právě s žalovanou a v tvrzeném obsahu. K prokázání uzavření smlouvy žalobkyně předložila výše uvedené listiny, které však nebyly nijak verifikovány žalovanou. Žalobkyně ke způsobu a formě uzavření smlouvy tvrdila, že došlo k uzavření smlouvy prostřednictvím komunikace na dálku, což však prokázáno nebylo. Pro zachování písemné formy by ovšem smlouva musela být opatřena podpisem, tak tomu v tomto případě nebylo. O písemnou smlouvu se tedy nejednalo. Ani jiné uzavření (ústní) smlouvy tvrzeného obsahu žalobkyně neprokázala, neboť v řízení nebyl zjištěn ani obsah smlouvy ani existence právního jednání žalované. Uvedení jména žalované na listinách předložených žalobkyní uzavření smlouvy neprokazuje. Výpisy z účtu právní předchůdkyně žalobkyně navíc neprokázaly tvrzení žalobkyně, že to byla právě žalovaná, kdo mohl disponovat s prostředky na účtu, kam právní předchůdkyně žalobkyně zaslala peněžní prostředky. 6. Soud měl v úmyslu při jednání poučit žalobkyni ve smyslu § 118a odst. 1, odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen„ o. s. ř.“) v tom směru, aby uvedla tvrzení a označila důkazy, které by byly schopné prokázat, že žalobkyně uzavřela smlouvu právě s žalovanou v tvrzeném obsahu, a že peněžní prostředky byly právní předchůdkyní žalobkyně vyplaceny právě žalované. Žalobkyně se však jednání nezúčastnila, a své břemeno tvrzení a zejména důkazní neunesla. Jestliže se žalobkyně rozhodla jednání neúčastnit, dobrovolně se vystavila riziku, že nebude moci být poučena. 7. Z provedeného dokazování nemá soud za prokázanou žádnou pro zjištění důvodnosti uplatněného nároku relevantní skutečnost. Soud tak vzhledem k uvedenému shledal žalobu nedůvodnou a zamítl ji, neboť žalobkyně neprokázala existenci tvrzené smlouvy o zápůjčce, stejně tak jako skutečnost, že shora uvedená částka byla poskytnuta žalované. V řízení tak nebylo prokázáno ani obohacení na straně žalované a úbytek majetku na straně právní předchůdkyně žalobkyně. Soud proto žalovaný nárok neposoudil ani podle zákonných ustanovení o bezdůvodném obohacení. 8. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl dle § 142 odst. 1 o. s. ř. s odůvodněním, že úspěšné žalované žádné náklady nevznikly.