24 C 23/2020 — Okresní soud v Kladně

1. Manžel se domáhal rozvodu manželství s tím, že manželství je dlouhodobě nespokojené, intimně manželé přestali žít před třemi lety, manželství je pouze formálním svazkem. Manželka se k návrhu na rozvod manželství připojila. 2. V řízení bylo prokázáno, že účastníci uzavřeli manželství v roce 2002, manžel jako druhé, manželka jako první, oba manželé mají vysokoškolské vzdělání, oba jsou státní příslušníci ČR, poslední společné bydliště měli v okrese [obec]. Z manželství se narodil syn [jméno] [celé jméno manžela], poměry k němu byly upraveny rozsudkem Okresního soudu v Kladně ze dne [datum rozhodnutí], č.j. [číslo jednací]. Dále bylo v řízení prokázáno, že mezi účastníky došlo k citovému ochladnutí, manželství neplní svoji funkci, funkce rodiny se rozpadla, manželé mají každý jiný pohled na budoucnost, nemají zájem v manželství setrvávat. Tyto příčiny rozvratu manželství byly manželi označeny za nesporné. 4. Soud postupoval podle § 755 odst. 1 občanského zákoníku, podle něhož je-li soužití manželů hluboce, trvale a nenapravitelně rozvráceno a nelze očekávat jeho obnovení, soud může manželství rozvést, současně je podle § 756 občanského zákoníku povinen zjišťovat příčiny rozvratu manželství. V řízení byly naplněny podmínky pro rozvod, neboť trvalý rozvrat oba manželé potvrdili a současně vyloučili možnost obnovení soužití. 5. Pokud jde o hodnocení příčin rozvratu manželství, tyto zpravidla nespočívají na straně jednoho z manželů, mezi manželi došlo k citovému ochladnutí, manželství neplní svoji funkci, manželé mají každý jiný pohled na budoucnost, nemají zájem v manželství setrvávat. Tyto příčiny pak vedly k odcizení mezi manžely do té míry, že soužití již nelze obnovit. Soud se při rozhodnutí, kterým žalobě vyhověl, řídil tím, že za stávající právní úpravy, která stojí na předpokladu, že otázka rozvodu je primárně soukromou záležitostí manželů, je na místě respektovat postoj obou účastníků, kteří obnovení manželského soužití vylučují, soud proto manželství účastníků rozvedl, tak jak je uvedeno ve výroku I. 6. Ve výroku II. bylo rozhodnuto o náhradě nákladů řízení podle § 23 zákona č. 292/2013 Sb. (z.ř.s.), neboť v řízení o rozvod manželství je toto pravidlem a nebyly shledány důvody pro výjimečné přiznání náhrady nákladů řízení podle věty druhé tohoto ustanovení, resp. nebylo zjištěno, že by na straně manželky vznikly nějaké náklady, které by bylo zapotřebí nahradit.