117 C 51/2015 — Okresní soud v Kladně

1. Žalobkyně se žalobou doručenou zdejšímu soudu dne [datum] domáhala po žalované zaplacení shora uvedené částky s odůvodněním, že jde o dluh žalované ze smlouvy o půjčce [číslo] uzavřené mezi účastníky, na základě které žalobkyně půjčila dne [datum] žalované částku [částka]. Zápůjčku se žalovaná zavázala vrátit spolu s poplatkem ve výši [částka] do [datum], což nesplnila. 2. Žalovaná navrhla zamítnutí žaloby v celém rozsahu s odůvodněním, že od povinnosti zaplatit vymáhaný dluh byla osvobozena v insolvenčním řízení. 3. Dne [datum] bylo ve věci podle § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o.s.ř.“) jednáno v nepřítomnosti žalobkyně, která, ač řádně předvolána, se k ústnímu jednání nedostavila. 4. Soud rozhodl na základě níže uvedených listinných důkazů.: 5. Z listiny, která je zobrazením elektronické komunikace mezi žalobkyní a žalovanou, nazvané smlouva o úvěru, nepodepsané žalovanou a žalobními tvrzením bylo prokázáno, že žalobkyně po žalované nárokuje dluh ze smlouvy o zápůjčce, který byl splatný dne [datum], jak dokládá také předžalobní upomínka ze dne [datum]. Z insolvenčního rejstříku, a to usnesení Krajského soudu v Praze čj.: [insolvenční spisová značka] ze dne [datum] bylo prokázáno zjištění úpadku žalované, povolení řešení úpadku oddlužením a výzva věřitelům, aby své pohledávky za žalovanou jako úpadcem přihlásili do insolvenčního řízení do [datum]. Z usnesení Krajského soudu v Praze čj.: [insolvenční spisová značka] ze dne [datum], které je pravomocné, jak prokazuje záznam v insolvenčním rejstříku, bylo prokázáno, že insolvenční soud vzal na vědomí splnění oddlužení žalované a dále rozhodl o osvobození žalované od placení pohledávek zahrnutých do oddlužení v rozsahu, v němž nebyly dosud uspokojeny s tím, že osvobození se vztahuje také na věřitele, k jejichž pohledávkám se v insolvenčním řízení nepřihlíželo, a na věřitele, kteří své pohledávky do insolvenčního řízení nepřihlásili, ač tak učinit měli. 6. Osvobození dlužníka od placení pohledávek dle § 414 odst. 1 zákona č. 182/2006 Sb., insolvenční zákon, ve znění pozdějších předpisů, nese právní důsledek v podobě přeměny soudně vymahatelné pohledávky na naturální obligaci, které soud ochranu neposkytne. Tento právní osud jistiny stíhá i příslušenství (Srovnej např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. listopadu 2015, sen. zn. 29 NSČR 110/2015, uveřejněné pod [číslo] Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek). Veden shora prezentovaným právním názorem Nejvyššího soudu ČR, obdobně např. usnesení NS ČR sp. zn. 29 ICdo 155/2017 ze dne 30. 5. 2019). Za stavu, kdy žalovaná byla od placení pohledávky ze smlouvy osvobozena, když žalobkyně měla a mohla tuto pohledávku přihlásit do insolvenčního řízení (o úpadku žalované byla vyrozuměna i zdejším soudem v usnesení ze dne [datum], které jí bylo doručeno dne [datum]) dospěl soud v projednávaném případě k závěru, že nároku žalobkyně, i kdyby byl podle hmotného práva důvodný, nelze přiznat soudní ochranu, a proto soud ve smyslu § 414 odst. 1,2 insolvenčního zákona žalobu v celém rozsahu zamítnut. Pohledávka ze smlouvy o zápůjčce není pohledávkou, na níž by se podle § 416 odst. 1 insolvenčního zákona osvobození od placení nevztahovalo. 7. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 1 o.s.ř. za stavu, kdy žalovaná náhradu nákladů řízení nepožadovala.