208 C 146/2022 — Okresní soud v Kladně

1. Žalobkyně se u zdejšího soudu domáhala zaplacení shora uvedené částky 17 450,82 Kč jako smluvní pokuty za nedodržení ujednání ve smlouvě o úvěru ze dne 24. 1. 2019. To vše s odůvodněním, že jistina a další nároky vyplývající z této smlouvy byly žalobkyni přiznány rozsudkem Okresního soudu v Kladně ze dne 25. 2. 2020 č. j. [číslo jednací] ve spojení s usnesením Krajského soudu v Praze ze dne 23. 7. 2020 č. j. [číslo jednací]. Těmito rozhodnutími ale nebylo rozhodováno o smluvní pokutě. 2. Žalovaný se ve věci nevyjádřil, k jednání se, ač řádně předvolán, bez odůvodněné a včasné omluvy nedostavil, proto soud věc projednal a rozhodl v jeho nepřítomnosti. 3. Z předložené smlouvy o úvěru ze dne 24. 1. 2019 a všeobecných smluvních podmínek bylo zjištěno, že žalobkyně poskytla žalovanému úvěr ve výši 55 000 Kč Smlouva byla uzavřena v listinné formě, žalovaný smlouvu vlastnoručně podepsal, svůj podpis nijak nezpochybňoval. Žalovaný se kromě jistiny úvěru zavázal zaplatit. Pro případ prodlení s vrácením úvěru se žalovaný zavázal zaplatit smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně. 4. Podle § 2395 občanského zákoníku č. 89/2012 Sb. (dále jen o. z.) se úvěrující smlouvou o úvěru zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 5. Jistina a smluvní úrok byly žalobkyni přiznány shora uvedeními rozhodnutími soudu prvního stupně a odvolacího soudu. 6. Podle § 2048 o. z. ujednají-li strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzené povinnosti vznikla škoda. Smluvní pokuta může být ujednána i v jiném plnění než peněžitém. Protože smluvní pokuta byla sjednána v souladu s § 122 zákona o spotřebitelském úvěru a je žalovaná ve výši, odpovídající omezením stanoveným v tomto zákonném ustanovení, soud žalobě v plném rozsahu vyhověl. 7. Žalobkyně se dále domáhala zákonného úroku z prodlení z této částky ve výši 15 % ročně. Podle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů. 8. Protože k prodlení žalovaného došlo ke dni 20. 11. 2019, kdy nebyla uhrazena druhá splátka úvěru a kdy poprvé byla splatná smluvní pokuta, přiznal soud úrok z prodlení ve výši 8,25 % ročně, neboť repo sazba činila k tomuto dni 0,25 %. Do zbytku úroků z prodlení ve výši 6,75 % ročně soud žalobu zamítl. 9. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 5 017,20 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 1 000 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 17 450,82 Kč sestávající z částky 300 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci a z částky 1 820 Kč za jeden úkon uvedený v § 11 odst. 1 a. t. realizovaný po podání návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a paušální náhrady výdajů ve výši 300 Kč dle § 14b odst. 5 písm. b) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 3 320 Kč ve výši 697,20 Kč.