209 C 14/2022-45 — Okresní soud v Kladně

1. Žalobkyně se svým návrhem domáhala vydání rozhodnutí, kterým by žalovanému byla uložena povinnost zaplatit jí žalovanou částku včetně příslušenství s tím, že žalovaný dne 20. 6. 2016 cestoval ve vlaku [číslo] mezi stanicemi [anonymizována tři slova] a [obec], tedy využil přepravních služeb společnosti [právnická osoba], cestoval však bez platné jízdenky, čímž se v rozsahu jízdného stanoveného ve výši dle Tarifu Českých drah pro vnitrostátní přepravu cestujících a zavazadel ve výši 22 Kč na úkor společnosti [právnická osoba] bezdůvodně obohatil. Za porušení vyhlášky o přepravním řádu společnost [právnická osoba] žalovanému vyměřila přirážku 1 000 Kč v souladu s platnými právními předpisy, a vznikla jí tak pohledávka za žalovaným v celkové výši 1 022 Kč. Žalobkyně dále v žalobě uvedla, že pohledávka včetně jejího příslušenství byla společností [právnická osoba] nejdříve postoupena na [právnická osoba] [anonymizována dvě slova], reg. smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 15. 12. 2015. Následně smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 19. 1. 2017 byla pohledávka včetně příslušenství postoupena [právnická osoba] [anonymizována dvě slova], reg. na žalobkyni. Žalovanému byla dne 23. 3. 2017 odeslána předžalobní výzva k zaplacení spojená s oznámením o postoupení pohledávky. Žalovaný ale dluh neuhradil. 2. Žalobkyně na podporu žalobních tvrzení založila do spisu přehled cestujících bez platné jízdenky bez čitelného data, Smlouvu o postoupení pohledávek ze dne 14. 12. 2016 a Smlouvu o postoupení pohledávek ze dne 9. 1. 2017. Dále založila dvě potvrzení o nedodržení SPPO ze dne 16. 4. 2016, avšak znějící na jiné jméno a příjmení než osoby žalovaného s tím, že jednou byla vyúčtována za kontrolu v [anonymizováno] částka 1 028 Kč, podruhé v [obec] [část obce] částka 1 018. Do spisu byla založena předžalobní výzva k zaplacení ze dne 23. 3. 2017 adresovaná žalovanému a také Tarif Český drah pro vnitrostátní přepravu s účinností od 14. 12. 2014, dále s účinností od 1. 3. 2015, 14. 6. 2015 a od 13. 12. 2015. 3. Ještě před prvním ústním jednání ve věci soud vyzval žalobkyni, aby u jednání předložila důkazy prokazující žalobní tvrzení. Žalobkyně (ani její právní zástupkyně) se však k jednání nedostavila. Tím si však žalovaná sama odňala právo být soudem ještě jednou vyzvána a poučena ve smyslu § 118a odst. 3 o.s.ř. v tom směru, že listiny, které založila do spisu neprokazují, že by právě žalovaný cestoval bez platného jízdního dokladu. 4. V daném případě proto soud již dále neřešil ani nejasnosti – rozpory mezi žalobním tvrzením a listinami stran přechodu pohledávky mezi právními předchůdkyněmi žalobkyně, neboť žalobkyně neunesla důkazní břemeno stran samotného vzniku pohledávky za žalovaným. V řízení nebylo prokázáno, že by žalovaný v tvrzený den cestoval vlakem [právnická osoba], že by cestoval bez platné jízdenky. 5. Za takto vzniklé procesní a důkazní situace soud žalobu zamítl, jak ve výroku I. uvedeno. 6. O nákladech řízení mezi účastníky soud rozhodl za situace, kdy ve sporu úspěšný žalovaný žádné náklady řízení neuplatnil a ani ze spisu nevyplynulo, že by mu nějaké náklady řízení vznikly.