217 C 17/2022-42 — Okresní soud v Kladně

1. Žalobkyně se u zdejšího soudu domáhala zaplacení shora uvedené částky s odůvodněním, že žalovaný se dne [datum] ve vlaku [číslo] mezi stanicemi [obec] – [část obce] a [obec] hl. n. a téhož dne ve vlaku [číslo] mezi stanicemi plzeň hl. n. a [obec] – [část obce] hromadné dopravy provozované právním předchůdcem žalobkyně [právnická osoba] nemohl prokázat přepravnímu kontrolorovi platným jízdním dokladem. Naplnil tak podmínky pro to, aby na něm žalobkyně požadovala úhradu jízdného a přirážky k jízdnému, což žalovaný nezaplatil. 2. Žalovaný se ve věci nevyjádřil. Ve věci byl vydán elektronický platební rozkaz čj.: EPR [číslo] ze dne [datum], který byl následně pro nedoručení do vlastních rukou žalovaného v celém rozsahu zrušen. 3. Soud ve věci rozhodl na základě listin založených ve spise podle § 115 a) zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o.s.ř.“), když žalobkyně s tímto postupem souhlasila a žalovaný k výzvě soudu žádné námitky nesdělil. Soud měl tedy za to, v souladu s poučením daným žalovanému, že také souhlasí. 4. Z předložených zápisů o provedené přepravní kontrole, jízdenek a cenového tarifu [právnická osoba] soud zjistil, že údaje tam uvedené odpovídají tvrzením uvedeným v žalobě a údajům o žalovaném zjištěným z výpisu z centrální evidence obyvatel. Soud je tedy vzal za prokázaný skutkový stav. Přechod pohledávky za žalovaným nejprve na [právnická osoba] [anonymizována tři slova] [číslo] [anonymizována tři slova] [příjmení] [jméno] a posléze na žalobkyni byl prokázán smlouvami o postoupení pohledávek z původního věřitele [právnická osoba] 5. Podle § 37 odst. 5 písm. b) zákona č. 266/1994 Sb. ve znění pozdějších předpisů (zákon o drahách) je cestující povinen prokázat se na výzvu osoby pověřené dopravcem platným jízdním dokladem. Co se rozumí jízdním dokladem, náležitostí jízdních dokladů a posuzování jejich platnosti stanoví § 4, 5 a 6 vyhlášky Ministerstva dopravy a spojů č. 175/2000 Sb. o přepravním řádu pro veřejnou, drážní a silniční dopravu. Podle § 37 odst. 4 písm. d) zákona o drahách může dopravcem pověřená osoba uložit cestujícímu, který se neprokázal platným jízdním dokladem, zaplacení jízdného a přirážky k jízdnému. Výše přirážky podle § 37 odst. 6 uvedeného zákona stanoví dopravce v přepravních podmínkách, přičemž tato nesmí přesáhnout částku [částka], s účinností od [datum] částku [částka]. 6. V daném případě se prokázalo, že žalovaný cestoval vlakem [právnická osoba], tedy vlakem právního předchůdce žalobkyně, tedy využíval plnění přepravní smlouvy uzavřené podle § 2550 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku („o. z.“), avšak povinnost prokázat se průvodčímu platným jízdním dokladem nesplnil. Povinnost k zaplacení jízdného (2 x [částka]) a přirážky (2 x [částka]) mu tedy byla uložena po právu. Pohledávka z uvedené smlouvy následně přešla na žalobkyni postoupením podle § 1879 a násl. o. z. Soud proto žalobě zcela vyhověl tak, jak uvedeno ve výroku I. Kromě nároku na jistinu pohledávky vzniklo žalobkyni též právo na úrok z prodlení podle § 1970 o. z. ve spojení s nařízením vlády č. 351/2013 Sb. ve znění účinném ke dni počátku prodlení (ke dni následujícímu po kontrole). 7. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce [částka] Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce [částka] a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši [částka] sestávající z částky [částka] za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po [částka] dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky [částka] ve výši [částka].