224 C 217/2022 — Okresní soud v Kladně

1. Žalobkyně se u zdejšího soudu domáhala zaplacení shora uvedené částky s odůvodněním, že podle uzavřené smlouvy odebíral žalovaný elektrickou energii, za realizovanou spotřebu elektřiny nezaplatil. 2. Žalovaný se ve věci nevyjádřil, stejně tak se nevyjádřil ani k výzvě soudu, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, ačkoli byl poučen, že v opačném případě bude soud předpokládat, že s takovým postupem souhlasí. Proto soud se souhlasem žalobkyně věc rozhodl podle § 115a o. s. ř. bez jednání na základě předložených listinných důkazů. 3. Podle předložené smlouvy o dodávce elektřiny ze dne 4. 4. 2019 uzavřeli žalobkyně a žalovaný smlouvu o dodávkách elektrické energie do odběrného místa [ulice a číslo], [obec a číslo] na dobu neurčitou. Součástí smlouvy byly i Všeobecné obchodní podmínky, jejichž obsah je soudu z úřední činnosti již znám a podle kterých byl žalovaný povinen platit nejen zálohy na odběr elektrické energie, ale i fakturu obsahující vyúčtování ceny za dodávku elektřiny. 4. Jak dále vyplývá z předložené faktury, vyúčtovala žalobkyně žalovanému spotřebu elektřiny za období od 27. 5. 2020 do 23. 5. 2021 v celkové hodnotě 11 336 Kč, splatnost faktury nastala 14. 6. 2021. Na zálohách žalovaný zaplatil 9 236 Kč, zbývá doplatit 9 236 Kč. 5. Žalovaný netvrdil, a ani jinak to v řízení nevyšlo najevo, že by smluvní vztah ukončil dříve, než tvrdila žalobkyně, nebo že by na svůj dluh žalobkyni cokoliv zaplatil, ani že by jeho závazek zanikl z jiného důvodu. 6. Ze shora uvedených skutkových zjištění tak soud učinil následující závěr. Žalobkyně a žalovaný uzavřeli kupní smlouvu na dodávku elektrické energie, podle které žalovaný ve shora uvedeném období od žalobkyně odebral elektrickou energii ve shora uvedené hodnotě, spotřeba mu byla vyúčtována fakturou splatnou dne 14. 6. 2021, žalovaný kromě záloh ve výši 2 100 Kč však nic nezaplatil. 7. Mezi žalobkyní a žalovaným vznikl právní vztah z kupní smlouvy uzavřené podle § 2079 a následujících zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku („o. z.“) s přihlédnutím ke speciálním ustanovením energetického zákona. Žalovaný nesplnil svou základní povinnost kupujícího zaplatit za poskytnuté zboží (služby) kupní cenu podle § 2118 o. z. Vedle nároku na zaplacení jistiny vznikl žalobkyni též nárok na úrok z prodlení podle § 1970 o. z. ve spojení s nařízením vlády č. 351/2013 Sb. 8. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”) tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 600 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 400 Kč a nákladů řízení uplatněných v souladu s § 151 odst. 3 o. s. ř. za použití vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 254/2015 Sb., dle které účastníkovi řízení, jenž nebyl zastoupen zástupcem podle § 151 odst. 3 o. s. ř. a nedoložil výši hotových výdajů, náleží částka 200 Kč představující 100 Kč za každý ze dvou úkonů dle § 2 odst. 1 uvedené vyhlášky neboť bylo rozhodnuto o návrhu podaném na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně týmž účastníkem ve skutkově i právně obdobných věcech, v nichž je předmětem řízení peněžité plnění a hodnota sporu nepřevyšuje 50 000 Kč.