23 C 71/2021 — Okresní soud v Kladně

1. Žalobkyně podala k soudu žalobu o určení, že již není vlastníkem motorového vozidla [značka automobilu] [anonymizováno], [registrační značka], [příjmení]: [anonymizováno]. Žalobu podala z toho důvodu, že je pořád zapsána v registru vozidel a hodlá docílit shody se skutečným stavem. Uvedla dále, že předmětné motorové vozidlo prodala žalované dne [datum], žalovaná však nesplnila povinnost, ke které se zavázala, tj. nenahlásila změnu v evidenci motorových vozidel. Žalobkyně se snažila věc řešit smírně se žalovanou, ta jí však dala kontakt na [jméno] [příjmení], který měl auto koupit v [anonymizováno] [rok] od [jméno] [příjmení] a nyní jej prodal někomu na [anonymizováno] s tím, že neví, jak se kupující jmenuje. Za této situace byla žalobkyně [stát. instituce] uznána vinnou z přestupku dle § 83 odst. 3 písm. b) zákona č. 56/2001 Sb., neboť v rozporu s ustanovením § 8 odst. 2 písm. a) tohoto zákona nepožádala po prodeji vozidla o zápis změny vlastníka v registru silničních vozidel. Uvedla dále, že po zvážení všech okolností případu, kdy se žalobkyně pokoušela kontaktovat kupující, byla za uvedený přestupek pouze napomenuta, k udělení pokuty nedošlo. Protože žalobkyně chce předejít placení pokut za přestupky (překročení rychlosti prodaného vozidla v [země]), rozhodla se proti žalované podat žalobu. 2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila, soud nařídil jednání na [datum]. U tohoto jednání účastnice shodně uvedly, že dne [datum] prodala žalobkyně žalované předmětné motorové vozidlo za [částka] a žalovaná se zavázala nahlásit změnu v evidenci držitelů motorových vozidel na svůj náklad. Žalovaná nerozporovala, že tuto svoji povinnost nesplnila, nerozporovala ani, že ji žalobkyně kontaktovala a uvedla, že si je vědoma svého pochybení a tudíž je připravena zaplatit žalobkyni náklady spojené s podáním žaloby k soudu. 3. Soud věc posoudil v souladu s rozhodnutím Ústavního soudu Pl. ÚS 114/20 upravujícího pravidla pro zápis změny vlastníka vozidla v registru silničních vozidel, kdy úprava v zákoně č. 56/2001 Sb. (konkrétně § 8a odst. 2) zůstala beze změny. Ustanovení § 8a zákona č. 56/2001 Sb. upravuje situaci, kdy jedna z osob, která má povinnost podat společnou žádost o zápis změny vlastníka silničního vozidla na základě převodu vlastnického práva podle § 8 tohoto zákona, neposkytuje nutnou součinnost k podání společné žádosti. Ústavní soud dospěl k závěru, že právní řád v situaci předvídané v § 8a citovaného zákona poskytuje dosavadnímu i novému vlastníkovi při nesoučinnosti druhé osoby prostředky, jak změny nebo odstranění zápisu vlastníka dosáhnout, byť nikoli přímo v daném správním řízení, ale v rámci občanskoprávního soudního řízení (kdy bylo odkázáno na body 22 a násl. rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 6. 12. 2016 sp. zn. 7 As 254/2016, podle kterého lze provést odstranění nesprávného údaje v registru vozidel i na žádost osoby, která je jako vlastník v registru vozidel evidována, ale prokáže, že skutečným vlastníkem již není). Soud tak dospěl k závěru, že žalobkyně má naléhavý právní zájem na určení, že již není vlastníkem uvedeného motorového vozidla. 4. Protože žalobkyně prokázala, že motorové vozidlo prodala na základě kupní smlouvy ze dne [datum] žalované, která tuto skutečnost nerozporovala, vyhověl soud podané žalobě v plném rozsahu, aby bylo dosaženo zápisu v registru vozidel, který odpovídá skutečnému stavu. 5. O nákladech řízení soud rozhodl dle § 142 odst. 1 občanského soudního řádu a úspěšné žalobkyni přiznal náklady za úhradu soudního poplatku a náklady za právní pomoc při podání žaloby.