24 C 16/2022 — Okresní soud v Kladně

1. Manželka se domáhala rozvodu manželství s tím, že manželé se vzájemně odcizili, manželka se ze společné domácnosti odstěhovala, manželství neplní svoji společenskou funkci a je pouze formálním svazkem. Manžel se k návrhu na rozvod manželství připojil. 2. V řízení bylo prokázáno, že účastníci uzavřeli manželství v roce 2021, oba jako druhé, manželka má vzdělání středoškolské, manžel vysokoškolské, oba jsou státní příslušníci ČR, poslední společné bydliště měli v okrese [obec]. Z manželství se žádné společné děti nenarodily. V řízení bylo dále prokázáno, že hlavní příčiny rozvratu manželství spočívají v rozdílných názorech na společné soužití, jiných zájmech, což vedlo ke ztrátě komunikace a citovému ochladnutí mezi manželi. Manželství již neplní svoji funkci společenskou, ani po intimní stránce spolu manželé nežijí. Tyto příčiny rozvratu manželství byly manželi označeny za nesporné. 3. Soud postupoval podle § 755 odst. 1 občanského zákoníku, podle něhož je-li soužití manželů hluboce, trvale a nenapravitelně rozvráceno a nelze očekávat jeho obnovení, soud může manželství rozvést, současně je podle § 756 občanského zákoníku povinen zjišťovat příčiny rozvratu manželství. V řízení byly naplněny podmínky pro rozvod, neboť trvalý rozvrat oba manželé potvrdili a současně vyloučili možnost obnovení soužití. 4. Pokud jde o hodnocení příčin rozvratu manželství, tyto zpravidla nespočívají na straně jednoho z manželů, mezi manželi došlo k citovému odcizení, manželé se spolu intimně nestýkají, manželství neplní svoji funkci, manželé nemají zájem v manželství setrvávat. K odcizení manželů došlo do té míry, že soužití již nelze obnovit. Soud se při rozhodnutí, kterým žalobě vyhověl, řídil rovněž tím, že za stávající právní úpravy, která stojí na předpokladu, že otázka rozvodu je primárně soukromou záležitostí manželů, je na místě respektovat postoj obou účastníků, kteří obnovení manželského soužití vylučují, soud proto manželství účastníků rozvedl tak, jak je uvedeno ve výroku I. 5. Ve výroku II. bylo rozhodnuto o náhradě nákladů řízení podle § 23 zákona č. 292/2013 Sb. (z.ř.s.), neboť v řízení o rozvod manželství je toto pravidlem a nebyly shledány důvody pro výjimečné přiznání náhrady nákladů řízení podle věty druhé tohoto ustanovení, resp. nebylo zjištěno, že by na straně manželky vznikly nějaké náklady, které by bylo zapotřebí nahradit.