24 C 23/2021 — Okresní soud v Kladně

1. Manželka se domáhala rozvodu manželství s tím, že manželství je dlouhodobě nespokojené, v manželství se začal projevovat charakterový, názorový a zájmový nesoulad, manželé se odcizili. Manžel se k návrhu na rozvod manželství připojil. 2. V řízení bylo prokázáno, že účastníci uzavřeli manželství v roce [rok], manželka jako druhé, manžel jako třetí, oba mají nejvyšší dosažené vzdělání [anonymizováno], oba jsou státní příslušníci ČR, poslední společné bydliště měli v okrese [obec]. Z manželství se narodil dne [datum] syn [jméno] [celé jméno manžela]. Poměry k nezletilému pro dobu po rozvodu manželství rodičů byly upraveny rozsudkem [název soudu] ze dne [datum rozhodnutí], č.j. [číslo jednací]. V řízení bylo prokázáno, že mezi účastníky pro narůstající a prohlubující se názorové rozpory, došlo k citovému odcizení, ztrátě komunikace. Tyto příčiny rozvratu manželství byly manželi označeny za nesporné. Oba manželé možnost obnovení manželského soužití vyloučili. 3. Soud postupoval podle § 755 odst. 1 občanského zákoníku, podle něhož je-li soužití manželů hluboce, trvale a nenapravitelně rozvráceno a nelze očekávat jeho obnovení, soud může manželství rozvést, současně je podle § 756 občanského zákoníku povinen zjišťovat příčiny rozvratu manželství. V řízení byly naplněny podmínky pro rozvod, neboť trvalý rozvrat oba manželé potvrdili a současně vyloučili možnost obnovení soužití. 4. Pokud jde o hodnocení příčin rozvratu manželství, tyto zpravidla nespočívají na straně jednoho z manželů, mezi manželi došlo k citovému odcizení, manželé mají rozdílné názory, manželství neplní svoji funkci, manželé nemají zájem v manželství setrvávat. Tyto příčiny pak vedly k odcizení mezi manželi do té míry, že soužití již nelze obnovit. Soud se při rozhodnutí, kterým žalobě vyhověl, řídil tím, že za stávající právní úpravy, která stojí na předpokladu, že otázka rozvodu je primárně soukromou záležitostí manželů, je na místě respektovat postoj obou účastníků, kteří obnovení manželského soužití vylučují, soud proto manželství účastníků rozvedl tak, jak je uvedeno ve výroku I. 5. Ve výroku II. bylo rozhodnuto o náhradě nákladů řízení podle § 23 zákona č. 292/2013 Sb. (z.ř.s.), neboť v řízení o rozvod manželství je toto pravidlem a nebyly shledány důvody pro výjimečné přiznání náhrady nákladů řízení podle věty druhé tohoto ustanovení, resp. nebylo zjištěno, že by na straně manželky vznikly nějaké náklady, které by bylo zapotřebí nahradit.