28 C 4/2021 — Okresní soud v Kladně

1. Manžel se domáhal rozvodu manželství s odůvodněním, že účastníci dne [datum] po osmileté známosti uzavřeli manželství, z nějž se nenarodily společné děti. Dva měsíce po sňatku se však manželka odstěhovala a sdělila manželovi, že si našla jiného partnera a nechce s ním dále setrvávat, což bylo podle manžela příčinou rozvratu. Manželství je pouze formálním svazkem. 2. Manželka s návrhem na rozvod souhlasila, avšak nesouhlasila s příčinami rozvratu manželského soužití, které spatřovala v dlouhodobém názorovém nesouladu manželů. Již před uzavřením manželství se vztah manželů změnil, většinu volného času trávili odděleně a vzájemně se citově odcizovali. 3. Dokazováním soud zjistil následující skutečnosti. 4. Účastníci uzavřeli dne [datum] manželství před Obecním úřadem Čerčany. Manželka přijala příjmení [celé jméno manželky] (viz oddací list). Manželé nemají žádné společné děti (viz výpisy z centrální evidence obyvatel a výpovědi manželů). Z výpovědí obou manželů vyplynulo, že spolu od října 2021 nežijí, neboť se manželka, která si v té době našla nového partnera, odstěhovala. Jejich soužití je momentálně natrvalo rozvráceno a jeho obnovení oba vylučují. 5. Pokud jde o příčinu rozvratu soužití manželů, soud zjistil, že spočívala v dlouhodobých názorových neshodách manželů o zásadních otázkách, zejména stran bydlení a založení rodiny. To shodně vyplynulo z výpovědí obou manželů. Manželka navíc vypověděla, že docházelo i k neshodám ohledně trávení volného času; manžel, že došlo k nepochopení ohledně svatby. 6. Manžel tvrdil (a při výslechu i uváděl), že rozhodující příčinou byla skutečnost, že si manželka po svatbě našla nového partnera. Byť lze plně chápat, že z jeho pohledu byla nevěra manželky něco, co již odmítl akceptovat a obnova soužití pro něj poté nebyla možná, soud musí nalézt objektivní příčinu manželského rozvratu a nemůže vycházet jen ze subjektivních náhledů účastníků (viz např. usnesení Ústavního soudu ze dne [datum], sp. zn. III. ÚS 3660/10). V tomto směru je tedy třeba přisvědčit manželce, že za příčinu je třeba považovat výše uvedené neshody manželů, jejichž existenci oba shodně potvrdili. Tomu odpovídá i časová návaznost, neboť manželka si skutečně nového partnera našla až poté, co již dlouhodobě k neshodám docházelo. Je tedy uvěřitelné, že se jednalo spíše o jejich důsledek, jak manželka vypověděla. 7. Podle § 755 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ občanský zákoník“), manželství může být rozvedeno, je-li soužití manželů hluboce, trvale a nenapravitelně rozvráceno a nelze očekávat jeho obnovení. Podle odst. 2 přesto, že je soužití manželů rozvráceno, nemůže být manželství rozvedeno, byl-li by rozvod v rozporu se zájmem nezletilého dítěte manželů, které nenabylo plné svéprávnosti, který je dán zvláštními důvody, přičemž zájem dítěte na trvání manželství soud zjistí i dotazem u opatrovníka jmenovaného soudem pro řízení o úpravu poměrů k dítěti na dobu po rozvodu (písm. a)), nebo se zájmem manžela, který se na rozvratu porušením manželských povinností převážně nepodílel a kterému by byla rozvodem způsobena zvlášť závažná újma s tím, že mimořádné okolnosti svědčí ve prospěch zachování manželství, ledaže manželé spolu již nežijí alespoň po dobu tří let (písm. b)). Podle odst. 3 mají-li manželé nezletilé dítě, které není plně svéprávné, soud manželství nerozvede, dokud nerozhodne o poměrech dítěte v době po rozvodu manželů. 8. Účastníci jsou manželé a výše zjištěné skutečnosti svědčí o tom, že jejich soužití je hluboce, trvale a nenapravitelně rozvráceno (§ 755 odst. 1 občanského zákoníku). Společné děti manželé nemají a rozvodu tedy nebrání ani § 755 odst. 3 občanského zákoníku. S ohledem na to soud prvním výrokem manželství účastníků rozvedl. 9. Druhým výrokem soud rozhodl o náhradě nákladů řízení v souladu s § 23 zákona č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ z. ř. s.“), podle nějž„ (b) ylo-li možné zahájit řízení i bez návrhu a v řízení ve statusových věcech manželských a partnerských, nemá žádný z účastníků právo na náhradu nákladů řízení podle výsledku řízení. Náhradu nákladů řízení lze přiznat, odůvodňují-li to okolnosti případu.“ Za takové okolnosti lze ve statusových věcech manželských pokládat i příčiny rozvratu manželství, jak správně argumentoval manžel (viz shora cit. usnesení Ústavního soudu a Jirsa. J. a kol. Zákon o zvláštních řízeních soudních. Komentář. Wolters Kluwer: [obec], 2019, komentář k § 23). Jedná se však o možnost výjimečnou, vyhrazenou pro případy, kdy veškeré příčiny rozvratu leží na straně jednoho z manželů (viz příklady uváděné v cit. komentáři a zde uvedený názor, že částečnou náhradu nákladů řízení dle současné právní úpravy ani nelze přiznat). V daném případě byly hlavní příčiny rozvratu, tj. partnerské neshody (viz výše) na obou stranách. Skutečnost, že si manželka našla nového partnera, jistě nelze schvalovat, neboť svému manželovi měla být věrna (§ 687 odst. 2 občanského zákoníku); na druhou stranu se tak ale stalo až v době, kdy již bylo soužití manželů rozvráceno. Nejednalo se tak o příčinu samu (jakkoliv z pohledu manžela se jednalo o již nepřekonatelnou skutečnost). Proto soud rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.