8 C 8/2022-51 — Okresní soud v Kladně

1. Žalobkyně se u zdejšího soudu domáhala zaplacení shora uvedené částky s odůvodněním, že uzavřela se žalovaným smlouvu o úvěru, podle které žalovaný v plném rozsahu nevrátil zapůjčené finanční prostředky a nezaplatil ani další sjednané nároky. Požaduje tak dlužnou jistinu ve výši 11 491 Kč, poplatky ve výši 2 100 Kč, dlužný smluvní úrok a dlužný úrok z prodlení kapitalizovaný ke dni [datum] a od [datum] do zaplacení. 2. Žalovaný se ve věci nevyjádřil, stejně tak se nevyjádřil ani k výzvě soudu, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, ačkoli byl poučen, že v opačném případě bude soud předpokládat, že s takovým postupem souhlasí. Proto soud se souhlasem žalobkyně věc rozhodl podle § 115a o. s. ř. bez jednání na základě předložených listinných důkazů. 3. Podle předložené smlouvy o úvěru ze dne [datum] půjčila žalobkyně žalovanému částku 20 000 Kč. Žalovaný se zavázal úvěr vrátit ve splátkách po 791 Kč měsíčně se splatností do každého 20. dne v měsíci počínaje dnem [datum] Smlouva byla uzavřena v elektronické podobě tak, že žalovaný se nejprve elektronicky registroval jako zájemce o úvěr vyplněním formuláře na internetových stránkách [webová adresa] Smlouva byla podepsána elektronickým podpisem žalovaného, jeho totožnost byla ověřena zadáním autorizačního kódu zaslaného prostřednictvím SMS. Dále strany ve smlouvě sjednaly smluvní úrok ve výši 17,40 % ročně. 4. Z platební historie smlouvy (výpisu) bylo prokázáno, že žalovaný úvěr čerpal, ale podle smlouvy nezaplatil. Jak dokládá výzva ke splacení celého úvěru, věřitel úvěr ke dni [datum] podle úvěrových podmínek zesplatnil a vyzval žalovaného k zaplacení. Z platební historie smlouvy dále vyplývá, že ke dni zesplatnění činil zůstatek dluhu částku 13 641 Kč. Předchozí platby žalovaného byly započteny na jistinu i na ostatní již vzniklé (shora uvedené) pohledávky dle smlouvy. 5. Žalovaný netvrdil, a ani jinak to v řízení nevyšlo najevo, že by na úvěr zaplatil více, než připouštěla žalobkyně, ať již před zesplatněním úvěru, či poté. Soud tedy vycházel z toho, že nic víc uhrazeno nebylo. 6. Ze shora uvedených skutkových zjištění tak soud učinil následující závěr. Žalobkyně a žalovaný sjednali dne [datum] smlouvu o úvěru, podle které žalovaný čerpal úvěr ve výši 20 000 Kč, který se zavázal zaplatit ve sjednaných splátkách. Svůj závazek ale v celém rozsahu nesplnil. Proto došlo podle úvěrových podmínek k zesplatnění úvěru. Žalovaný zůstatek úvěru ve shora popsaném rozsahu nezaplatil. 7. Podle § 2395 o. z. smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 8. Smlouva o úvěru ke své platnosti nevyžaduje písemnou formu právního jednání, lze ji tedy uzavřít v libovolné formě (§ 559 o. z.). Proto se soud nezabýval tím, zda smlouva byla uzavřena elektronicky v písemné formě alespoň v souladu s § 562 o. z. Patrně nebyla, neboť ani podle tvrzení žalobkyně nebyly využity žádné elektronické služby důvěryhodné identifikace a autentizace žalovaného. Z předložených dokumentů také nevyplývá, že by k danému právnímu jednání došlo v elektronickém systému, v němž jsou záznamy prováděny systematicky a posloupně a jsou chráněny proti změnám. Z hlediska § 561 o. z. je také zřejmé, že smlouva nebyla žalovaným elektronicky podepsána uznávaným či jen zaručeným elektronickým podpisem. 9. V daném případě nicméně není pochyb o tom, komu a za jakých podmínek byly finanční prostředky zapůjčeny, finanční prostředky převzal žalovaný, nedostatek písemné formy není relevantní. 10. Ze shora uvedeného vyplývá, že žalovaný nesplnil v celém rozsahu svou povinnost vrátit úvěr, který podle platné smlouvy o úvěru čerpal, ačkoli se k tomu ve smlouvě zavázal. Proto soud žalobkyni zcela vyhověl a žalovaný je povinen uhradit zbylou jistinu včetně smluvního úroku, který je sjednán v souladu a ve výši, odpovídající dobrým mravům. 11. Vedle nároku na zaplacení jistiny žalobkyni vznikl nárok na úrok z prodlení podle § 1970 o. z. ve spojení s nařízením vlády č. 351/2013 Sb., a to nejpozději ode dne následujícího po splatnosti dané lhůtou k plnění po zesplatnění. Proto soud žalobě i co do úroku z prodlení vyhověl. 12. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 2 452 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 1 000 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 13 591,23 Kč sestávající z částky 300 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 1 200 Kč ve výši 252 Kč návrhu na úhradu nákladů řízení v plné výši nebylo vyhověno, neboť soud z vlastní činnosti ví, že se jedná o žalobu formulářovou. Shodná řízení se shodným právním zástupcem zahájila žalobkyně např. ve věci zdejšího soudu 14 C 5/2022, 27 C 7/2022 a dalších.