117 C 4/2023 — Okresní soud v Kladně

1. Žalobkyně se domáhala po žalovaném zaplacení částky 90 777 Kč (z toho tzv. nová jistina 64 275 Kč, smluvní pokuta ve výši 26 502 Kč a ve výši 998 Kč, náhrada nákladů v souvislosti s prodlením ve výši 400 Kč) s příslušenstvím tak, jak uvedeno v I. a II. výroku tohoto rozsudku, a to s odůvodněním, že jde o dluh žalovaného ze smlouvy o úvěru [číslo] uzavřené dne [datum] po posouzení úvěruschopnosti žalovaného, na základě které žalovaný obdržel od žalobkyně úvěr ve výši 55 000 Kč, který se žalovaný zavázal zaplatit spolu s poplatky a sjednaným úrokem ve výši 64,6 % ročně v pravidelných 48 měsíčních splátkách po 3 221 Kč splatných vždy do každého 14. dne kalendářního měsíce počínaje listopadem 2021, přičemž do zesplatnění zaplatil částku 9 663 Kč, po zesplatnění dne [datum] (v důsledku porušení povinnosti úvěr řádně splácet) již nezaplatil nic. V důsledku prodlení žalovaného také vznikla povinnost zaplatit paušální náhradu nákladů spojených s uplatněním pohledávky sjednanou ve smlouvě a smluvní pokutu. Dle žalobkyně tato po prošetření úvěruschopnosti žalovaného jeho lustrací v nebankovních registrech klientských informací [příjmení] a NRKI, dále v insolvenčním rejstříku, šetřením dotazníkovým způsobem s doložením příjmů výpisem z běžného účtu žalovaného o příchozí mzdě řádně uzavřela na schopnost žalovaného úvěr splatit, když uzavřela, že žalovaný má volné zdroje ke splácení v měsíční výši 10 140 Kč, přičemž k výdajům uvedeným žalovaným přičetla rezervu 1 000 Kč a zadala objektivně známé zákonné životní minimum. Žalobkyně má za to, že k objektivnímu paušálnímu určení výdajů klienta zcela postačí, jestliže vyjde ze zákonného životního minima (neuvede-li klient částku výdajů vyšší). Dle žalobkyně není částka zákonného životního minima částkou nezbytnou k přežití, ale částkou, jež postačuje k obživě. Na výdajové stránce žalovaný uvedl žalobkyni náklady na bydlení (nájemné a inkaso) částkou 3 000 Kč, což žalobkyně neměla možnost ověřit a vzhledem k tomu, že se nejednalo o zjevně nepřiměřenou částku, nezbylo žalobkyni než prohlášení žalovaného uvěřit. Jde-li o ostatní životní náklady žalovaného, je s nimi dle žalobkyně počítáno v rámci stanovených minimálních výdajů ve výši 3 860 Kč. Žalobkyně také zdůraznila obecnou povinnost klienta jednat ve smluvních vztazích poctivě. V případě nepoctivého jednání spočívajícího v zatajení, či zkreslení výdajů, které žalobkyně nemá možnost ověřit, nemůže v souladu s § 6 občanského zákoníku žalovaný těžit ze své nepoctivosti, k čemuž by došlo, bylo-li by na smlouvu o úvěru nahlíženo jako na absolutně neplatnou. Žalobkyně s odkazem na nález Ústavního soudu České republiky sp. zn. III ÚS 4129/18 ze dne [datum] zdůraznila, že v souladu s ním, v posuzovaném případě jednoznačně uzavřela, že žalovaný vzhledem ke svým příjmům a výdajům nebude mít zjevný problém sjednávaný úvěr splatit, tedy, že splacení úvěru je reálné, tj. že žalovaný je schopný úvěr zaplatit. 2. Ve věci nebyl vydán platební rozkaz. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila, ač byla soudem vyzvána. 3. Dne [datum] bylo ve věci podle § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o.s.ř.“) jednáno v nepřítomnosti žalovaného, který se bez omluvy nedostavil. 4. Soud v řízení rozhodl na základě níže uvedených důkazů.: 5. Z předložené smlouvy o úvěru [číslo] ze dne [datum] včetně splátkového kalendáře a karty klienta a oznámení o schválení úvěru ze dne [datum], ve spojení s dokladem o vyplacení úvěru ze dne [datum] bylo prokázáno, že žalobkyně z titulu smlouvy o úvěru zaslala žalovanému (jak prokazuje předložená kopie občanského průkazu žalovaného a předložené výpisy o platbě mzdy na účet žalovaného) na jeho účet (což prokazuje výpis z běžného účtu ve spojení s dokladem o vyplacení úvěru) dne [datum] částku 55 000 Kč. Jak prokazuje nerozporované tvrzení žalobkyně ve spojení s kartou klienta ke smlouvě, žalovaný zaplatil žalobkyni z titulu této smlouvy celkem částku 9 663 Kč. Z dotazníkového formuláře žalobkyně, který je podepsán číselným kódem, jež však autentičnost obsahu před podpisem neprokazuje, bylo zjištěno, že žalobkyně při šetření úvěruschopnosti žalovaného vycházela z pravidelného příjmů žalovaného ve výši 18 000 Kč měsíčně čistého (což ověřila výpisem z běžného účtu žalovaného o příchozí mzdě v měsících září, červen a červenec 2021). Jde-li o pravidelné výdaje žalovaného, vyšla žalobkyně z částky 3 860 Kč jako životního minima žalovaného, dále z částky 3 000 Kč jako nákladů na nájemné a inkaso. Žalobkyně tak uzavřela, že žalovaný má dostatečnou rezervu ve výši 10 140 Kč ke splacení sjednávaného úvěru. Dále vyšla z toho, že žalovaný dle svého prohlášení měl v domácnosti sám, neměl mít žádné děti, spoření, splátky jiných úvěrů a žádné výdaje na dopravu, kurzy, záliby a podobně. Z prohlášení bylo dále zjištěno, že žalovaný měl uvést svého zaměstnavatele se sídlem v [obec] a že bydlí u rodičů. Jak prokazuje tvrzení žaloby a předložené smluvní písemnosti, žalovaný komunikoval se žalobkyní prostřednictvím prostředků elektronické komunikace. Protože zjištění o výdajích ve výši 6 860 Kč z karty hodnocení klienta soud pokládal za zjevně nereálné za stavu, kdy tato karta prokazuje, že žalovaný do zaměstnání z místa bydliště dojíždí, s čímž jsou běžně spojeny výdaje (vzdálenost z [obec] do [obec] je 21 km), dále zjevně musí mít obvyklé výdaje na poskytování služeb elektronických komunikací, jestliže se žalobkyní touto cestou komunikoval, především však uvedl vzhledem k obvyklým výdajům na bydlení jednoznačně podhodnocenou částku, jejíž pravdivost žalobkyně nijak neosvědčila (např. čestným prohlášením rodičů o poskytování ubytování žalovanému za tuto částku), vyzval soud žalobkyni po kvalifikovaném poučení dle § 118 a) odst. 1 a 3 o.s.ř. k doplnění tvrzení, zda a jakým způsobem žalobkyně pravdivost prohlášení žalovaného ověřila, včetně označení důkazních prostředků k prokázání doplněných tvrzení. Po tomto poučení žalobkyně setrvala na svém procesním stanovisku o řádném posouzení úvěruschopnosti žalovaného a již nic nedoplnila. Z oznámení o zesplatnění úvěru ze dne [datum] soud shledal výzvu žalovanému k zaplacení celkem částky 64 275 Kč z důvodu smlouvy o úvěru. Předžalobní upomínka ve spojení s poštovním podacím archem dokládá výzvu žalované k zaplacení ještě před podáním žaloby. 6. Podle § 86 odst. 1. zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ zsu“) poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odst. 2 poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoliv pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. Podle § 87 odst. 1 zsu poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Podle § 75 zsu poskytovatel a zprostředkovatel je povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí. Podle § 2 odst. 1 písm. b) zákona č. 634/1992 Sb., o ochraně spotřebitele, ve znění pozdějších předpisů, odbornou péčí se rozumí úroveň zvláštních dovedností a péče, kterou lze od podnikatele ve vztahu ke spotřebiteli rozumně očekávat a která odpovídá poctivým obchodním praktikám nebo obecním zásadám dobré víry v oblasti jeho činnosti. 7. Podle § 2991 odst. 1,2 občanského zákoníku, kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. Podle ust. § 2993 občanského zákoníku, plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To