20 C 41/2023 — Okresní soud v Kladně

1. Manželka se u zdejšího soudu domáhala rozvodu manželství s odůvodněním, že manželé spolu nežijí v rodinném společenství, na rozvodu manželství jsou dohodnuti. Dle tvrzení manželů manželství již neplní svou funkci a je pouze formálním svazkem. 2. Manžel se k návrhu na rozvod manželství připojil, tvrzení uvedená v návrhu na rozvod nijak nezpochybňoval. 3. Soud v řízení dospěl k tomuto závěru o skutkovém stavu. Manželství účastníků bylo uzavřeno dne [datum] před [stát. instituce]. Z tohoto manželství se žádné děti nenarodily. Manželé spolu žijí v bytě, ovšem nesdílejí rodinné společenství, nemají společné finance a nesdílejí intimní život, došlo k vzájemnému odcizení. Oba mají opravdový zájem dosáhnout rozvodu. Z výpovědi manželů bylo zjištěno, že oba mají odlišný pohled na vedení společné domácnosti a životní styl. 4. Na zjištěný skutkový stav soud aplikoval tuto právní úpravu. 5. Vzhledem k tomu, že manželka je státní občankou Ukrajiny, zabýval se soud nejprve posouzením pravomoci a použitelností právního řádu. Postupoval přitom podle článku 30 mezinárodní smlouvy o právní pomoci mezi Českou republikou a Ukrajinou vyhlášenou v České republice pod [číslo] Sb.m.s., podle kterého se rozvod manželství řídí právním řádem smluvní strany, jejímiž občany jsou manželé v době zahájení řízení. Jestliže v době zahájení řízení je ale jeden z manželů občanem jedné smluvní strany a druhý občanem druhé smluvní strany, řídí se rozvod manželství právním řádem smluvní strany, na jejímž území mají manželé společné bydliště. Jestliže má jeden z manželů bydliště na území jedné smluvní strany a druhý na území druhé smluvní strany, použije se právní řád té smluvní strany, jejíž justiční orgán obdržel návrh na zahájení řízení. V tomto případě je pravomoc dána justičnímu orgánu té smluvní strany, na jejímž území mají bydliště oba manželé. Pokud jeden z manželů má bydliště na území jedné smluvní strany a druhý na území druhé smluvní strany, při řízení o rozvod manželství je dána pravomoc justičním orgánům obou smluvních stran. Přitom justiční orgány obou smluvních stran, které budou projednávat návrh na rozvod manželství, použijí hmotné právo svého státu. Z uvedených ustanovení vyplývá, že je dána pravomoc (mezinárodní příslušnost) soudu České republiky a věc je třeba posoudit podle českého právního řádu. 6. Podle ust. § 755 zák. č. 89/2012 Sb. občanský zákoník (dále jen „o. z.“) může být manželství rozvedeno, je-li soužití manželů hluboce, trvale a nenapravitelně rozvráceno a nelze očekávat jeho obnovení (odst. 1) Přesto, že je soužití manželů rozvráceno, nemůže být manželství rozvedeno, byl-li by rozvod v rozporu se zájmem nezletilého dítěte manželů, které nenabylo plné svéprávnosti, který je dán zvláštními důvody, přičemž zájem dítěte na trvání manželství soud zjistí i dotazem u opatrovníka jmenovaného soudem pro řízení o úpravu poměrů k dítěti na dobu po rozvodu, nebo v rozporu se zájmem manžela, který se na rozvratu porušením manželských povinností převážně nepodílel a kterému by byla rozvodem způsobena zvlášť závažná újma s tím, že mimořádné okolnosti svědčí ve prospěch zachování manželství, ledaže manželé spolu již nežijí alespoň po dobu tří let (odst. 2). 7. Podle § 756 o. z. soud, který rozhoduje o rozvodu manželství, zjišťuje existenci rozvratu manželství a přitom zjišťuje jeho příčiny. 8. Podle § 758 o. z. spolu manželé nežijí, netvoří-li manželské či rodinné společenství, bez ohledu na to, zda mají, popřípadě vedou rodinnou domácnost, s tím, že alespoň jeden z manželů manželské společenství zjevně obnovit nechce. 9. Po právní stránce dospěl soud k závěru, že jsou splněny podmínky stanovené zákonem pro rozvod manželství. Bylo prokázáno, že manželství je natolik hluboce, trvale a nenapravitelně rozvráceno, že obnovení manželského soužití nelze očekávat. O tom svědčí zejména neochota k obnovení soužití, ukončení rodinného společenství a ukončení intimního soužití. Oba manželé obnovení soužití naopak vylučují. Příčiny rozvratu manželství soud spatřuje zejména v rozdílných pohledech na společné soužití. 10. O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle § 23 z.ř.s., když soud neshledal žádnou okolnost případu, která by přiznání náhrady nákladů řízení odůvodňovala.