209 C 152/2022-32 — Okresní soud v Kladně

1. Žalobkyně se žalobou domáhala, aby soud uložil žalovanému povinnost zaplatit jí žalovanou částku s příslušenstvím. Žalobu žalobkyně odůvodnila tím, že mezi společností [právnická osoba] a žalovaným byla dne 18. 2. 2020 uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru, na základě které věřitel poskytl žalovanému peněžní prostředky ve výši 3 000 Kč. Žalovaný se zavázal úvěr splatit do 29. 3. 2020 spolu s poplatkem za poskytnutí úvěru ve výši 888 Kč. Žalovaný však své smluvní závazky nesplnil, když věřiteli žádnou částku nesplatil. Původní věřitel postoupil svou pohledávku za žalovaným žalobkyni Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 21. 7. 2022. Postoupení pohledávky bylo žalovanému oznámeno. Žalobkyně žalovaného k úhradě dluhu vyzvala, žalovaný však dluh neuhradil. Žalobkyně v žalobě dále popsala způsob, jakým byla mezi původními účastníky smlouvy, smlouva o úvěru uzavřena. A uvedla dále, že pokud by soud neuznal nárok žalobkyně na zaplacení dlužné částky z titulu smlouvy o spotřebitelském úvěru, požaduje žalobkyně, aby soud nárok v části jistiny žalované částky posoudil jako nárok na vydání bezdůvodného obohacení. 2. Na podporu žalobních tvrzení žalobkyně do spisu založila listinu nazvanou jako Smlouva o spotřebitelském úvěru, nedatovanou a bez jakéhokoli podpisu žalovaného, potvrzení o provedené platbě, listinu nazvanou jako formulář pro standardní informace o spotřebitelském úvěru, oznámení o postoupení pohledávky, výzvu k úhradě před podáním žaloby včetně podacího lístku, Smlouvu o postoupení pohledávek. 3. K návrhu žalobkyně soud k důkazu vyžádal zprávu [obec] [anonymizováno], zda na účet uvedený v žalobě byla v rozhodném období částka 3 000 Kč připsána a zda žalovaný je majitelem a jediným disponentem tohoto účtu. 4. K ústnímu jednání soud předvolal oba účastníky. Žalobkyně se prostřednictvím svého právního zástupce omluvila, odkázala na žalobu a navržené důkazy s tím, že ani v mezidobí po podání žaloby na dluh nic uhrazeno nebylo. Žalovaný se neomluvil, nepožádal o odročení, k věci se písemně nevyjádřil, žádné důkazy nenavrhl ani do spisu nezaložil. Soud věc projednal v nepřítomnosti účastníků, dokazování provedl do spisu založenými listinami citovanými shora. 5. Z provedených důkazů vzal soud za prokázané, že právní předchůdkyně žalobkyně skutečně zaslala dne 18. 2. 2020 na účet žalovaného částku 3 000 Kč. Ostatní žalobní tvrzení se však žalobkyni v řízení prokázat nepodařila. Listina nazvaná jako Smlouva o spotřebitelském úvěru není žalovaným podepsána. Ani z jiných důkazů (žalovaný, jak uvedeno výše, se k jednání nedostavil, tvrzení žalobkyně v žalobě nepotvrdil) nelze dovodit, že smlouva platně uzavřena byla, že se účastníci uvedení ve smlouvě dohodli, jak je v žalobě a nepodepsané listině zachyceno. Na straně druhé nebylo v řízení prokázáno ani to, že by žalovaný poskytnutou částku, případně její část žalobkyni (její právní předchůdkyni) vrátil. 6. Podle § 2991 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb. občanského zákoníku (dále jen „o.z.“) kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. 7. Podle odst. 2 citovaného ustanovení bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. 8. V daném případě soud dospěl k závěru, že na straně žalovaného k bezdůvodnému obohacení došlo, když původní věřitel na jeho účet poukázal částku 3 000 Kč, na žalobkyni přešlo platně právo pohledávky za žalovaným, žalovaný žalobkyni tuto částku, případně její část nevrátil. Soud proto žalobě co do částky 3 000 Kč vyhověl, přiznal žalobkyni i úrok z prodlení z této částky podle § 1968 a § 1970 o. z. ve spojení s nařízením vlády č. 351/2013 Sb., když tento nárok vyplývá ze zákona a prováděcího předpisu. Ve zbytku ale soud žalobu zamítl. 9. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud s ohledem na výsledek sporu podle § 142 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o.s.ř.“), a to podle úspěchu a neúspěchu ve věci. Žalobkyni soud přiznal z celkových nákladů ve výši 2 089 Kč (za tři úkony právní služby po 200 Kč, tří paušálních náhrad po 100 Kč plus náhrady 1000 Kč za soudní poplatek) 54 %, to je náklady ve výši 1 128 Kč O povinnosti žalovaného zaplatit žalobkyni náklady řízení k rukám právního zástupce žalobkyně soud rozhodl podle § 149 odst. 1 o.s.ř. 10. Protože spolu s podáním žaloby žalobkyně neuhradila soudní poplatek v plné výši, soud jí uložil povinnost zaplatit doplatek soudního poplatku ve výši 600 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku.