209 C 154/2023-42 — Okresní soud v Kladně

1. Žalobkyně se žalobou domáhala vydání rozhodnutí, kterým by žalované byla uložena povinnost zaplatit jí žalovanou částku s příslušenstvím. V žalobě žalobkyně uvedla, že mezi účastnicemi byla dne [datum] uzavřena úvěrová smlouva [číslo]. Jednalo se o účelový úvěr, kdy tento měl sloužit k úhradě jiných dluhů žalované. Uvedla dále, že podpisem úvěrové smlouvy se její nedílnou součástí staly úvěrové podmínky, kdy žalovaná stvrdila, že se s nimi seznámila a všechna jejich ustanovení jsou jí srozumitelná a souhlasí s nimi. Žalobkyně v žalobě dále uvedla, že před uzavřením smlouvy byla řádně prověřena úvěruschopnost žalované, a to prostřednictvím odborných pracovníků, kteří v rámci zjišťování kreditního skóre žadatelky o úvěr, posoudili její příjmovou a výdajovou stránku, přezkoumali klientské informace, nahlédli do externích úvěrových registrů, a poté vyčíslili limit nejvyšší měsíční splátky, která může být žadatelce o úvěr schválena, aniž by došlo k jejímu předlužení. V souladu se smluvními ujednáními žalobkyně poskytla žalované úvěr v celkové výši 233 314 Kč. Žalovaná si tímto úvěrem spojila (zkonsolidovala) své stávající půjčky a zavázala se úvěr řádně a včas splácet v 96 pravidelných měsíčních splátkách ve výši 6 338 Kč měsíčně. V jednotlivých splátkách byla na základě smlouvy a úvěrových podmínek zahrnuta příslušná část úvěru, případné pojištění, poplatky a úroky. Úvěr byl úročen roční sazbou 29,13% od 18. 7. 2022, kdy byl úvěr žalované poskytnut a došlo k jeho čerpání. Splatnost první splátka byla určena na 21. 8. 2022. Žalovaná na poskytnutý úvěr uhradila částku celkem 52 490 Kč. Tuto částku žalobkyně započítala na úrok, jistinu a poplatky podle smluvních ujednání. Protože žalovaná porušila svůj závazek hradit poskytnutý úvěr řádně a včas a dostala se se splátkami do prodlení, přistoupila žalobkyně k zesplatnění úvěru ke dni 20. 4. 2023. Vyzvala žalovanou ke splacení úvěru dopisem ze dne 20. 4. 2023. Po zesplatnění úvěru žalovaná uhradila dalších celkem 19 000 Kč, se zbývající částkou zůstala v prodlení. Žalobkyně eviduje za žalovanou pohledávku celkem ve výši 227 611,71 Kč sestávající se z neuhrazené jistiny ve výši 226 811,71 Kč, nákladů na vymáhání ve výši 300 Kč a smluvních pokut ve výši 500 Kč. Žalobkyně po žalované požaduje též příslušenství, a to úrok kapitalizovaný ke dni sepsání žaloby ve výši 24 241,42 Kč za období od 21. 4. 2023 do 24. 7. 2023, dále úrok ve výši 29,13 % ročně z částky 226 811,71 od 25. 7. 2023 do zaplacení, dále zákonný úrok z prodlení kapitalizovaný ke dni 24. 7. 2023 ve výši 7 616,63 Kč a úrok z prodlení v zákonné výši z částky 227 611,71 Kč od 25. 7. 2023 do zaplacení. Před podáním žaloby žalobkyně zaslala žalované předžalobní výzvu, na tu již žalovaná nereagovala. 2. Žalobkyně založila do spisu k důkazu úvěrovou smlouvu, úvěrové podmínky, splátkový kalendář, výzvu ke splacení celého úvěru včetně podacího archu, předžalobní výzvu včetně podacího archu, metodiku posouzení úvěruschopnosti, kartu klienta a výpis z obchodního rejstříku žalobkyně. 3. Na základě žalobních tvrzení a listin založených do spisu vydal soud ve věci elektronický platební rozkaz, kterým žalobkyni v plném rozsahu vyhověl. Protože se však platební rozkaz nepodařilo doručit žalované do vlastních rukou, byl tento zrušen. Účastnice byly následně zákonným způsobem vyzvány, aby sdělily soudu, zda souhlasí s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání pouze na základě důkazů založených do spisu. Za splnění podmínek v § 115a zákona č. 99/1963 Sb. občanského soudního řádu (dále jen „o.s.ř.“), soud bez jednání rozhodl, dokazování provedl listinami, které k důkazu do spisu založila žalobkyně. 4. Z provedených důkazů vzal soud za prokázané, že účastnice uzavřely platně smlouvu o úvěru, smlouvou dojednaly výši úvěru, výši úroku, ale i výši dalších poplatků včetně poplatků sankčních pro případ nedodržení smluvních ujednání. Na základě smlouvy žalovaná čerpala úvěr ve výši 233 314 Kč, úvěr řádně nesplácela, dostala se do prodlení se splácením po dobu delší než tři měsíce, žalobkyně úvěr zesplatnila, řádně žalovanou o tom informovala a vyzvala ji ke splacení celého dluhu najednou. V řízení nebylo prokázáno, že by žalovaná žalobkyni uhradila více (včetně úhrady po zesplatnění úvěru), než žalobkyně sama potvrdila. 5. Podle § 2395 zákona č. 89/2013 Sb. občanského zákoníku (dále je „o.z.“) smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 6. Podle § 2048 o.z. ujednají-li strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzené povinnosti vznikla škoda. 7. Podle § 1970 o.z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením, neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. 8. V daném případě po provedeném dokazování a zhodnocení všech zjištěných skutečností soud dospěl k závěru, že žaloba žalobkyně je důvodná. Mezi účastnicemi došlo k platnému uzavření smluvního vztahu, žalobkyně poskytla žalované částku, kterou se žalovaná zavázala jí ve stanovených lhůtách spolu s úrokem a dalšími poplatky splácet. Žalobkyně své smluvní povinnosti splnila, žalovaná nikoliv, když se dostala se splácením do prodlení. Výši dlužné částky žalobkyně v řízení nejen řádně specifikovala, ale i podložila listinami, ostatně žalovaná dluh co do výše (ale ani důvodu) v řízení nijak nesporovala. Soud proto žalobě v plném rozsahu vyhověl, kromě jistiny žalobkyni přiznal i úroky z prodlení, neboť žalovaná se s placením peněžitého plnění beze sporu do prodlení dostala a žalobkyně úrok z prodlení požadovala v zákonem stanovené výši (nařízení vlády č. 351/2013 Sb.). 9. O nákladech řízení mezi účastníky soud rozhodl podle § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb. občanského soudního řádu (dále jen „o.s.ř.“), kdy žalobkyně byla ve věci plně úspěšná a na nákladech řízení požadovala zaplacený soudní poplatek a náklady na právní zastoupení. Soudní poplatek ve věci činil 9 105 Kč Náklady za právní zastoupení byly žalobkyni přiznány podle vyhlášky č. 177/1996 Sb. advokátního tarifu za tři úkony právní služby po 9 220 Kč, tři paušální náhrady po 300 Kč plus 21 % DPH. O povinnosti žalované zaplatit celkové náklady řízení ve výši 43 662,60 Kč k rukám právního zástupce žalobkyně soud rozhodl podle § 149 odst. 1 o.s.ř.