217 C 46/2023 — Okresní soud v Kladně

1. Žalobkyně se domáhala po žalovaném zaplacení částky 12 212 Kč s příslušenstvím a s náklady spojenými s uplatněním pohledávky ve výši 897 Kč s odůvodněním, že mezi žalobkyní a žalovaným byla dne [datum] uzavřena smlouva o zápůjčce po řádném posouzení úvěruschopnosti žalovaného, na základě které žalobkyně vyplatila žalovanému převodem na jeho účet jistinu ve výši 8 600 Kč, kterou se žalovaný zavázal vrátit spolu s poplatkem ve výši 3 612 Kč ve třech měsíčních splátkách do [datum], což nesplnil, když na dluh zaplatil pouze částku 4 071 Kč. Na jistině a poplatku tak žalovaný dluží částku 12 212 Kč, na nákladech spojených s uplatněním pohledávky částku 897 Kč, z důvodu prodlení se zaplacením dlužil také smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z jistiny ve výši 8 600 Kč za období od [datum] do [datum] kapitalizovanou částkou 2 468 Kč, která byla umořena z částečné úhrady žalovaného. 2. Ve věci nebyl vydán elektronický platební rozkaz. 3. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. 4. Dne [datum] bylo ve věci podle § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o.s.ř.“) jednáno v nepřítomnosti účastníků, když žalobkyně se omluvila prostřednictvím své právní zástupkyně a žalovaný se bez omluvy nedostavil. 5. Soud v řízení rozhodl na základě níže uvedených důkazů.: 6. Z předložené smlouvy o zápůjčce ze dne [datum], všeobecných smluvních podmínek spolu s potvrzením o platbě z účtu žalobkyně a odeslání autorizační korunové platby z účtu žalovaného soud shledal, že žalobkyně z titulu smlouvy o zápůjčce dne [datum] zaslala žalovanému na jeho účet částku 8 600 Kč. Žalovaný se zavázal tuto částku vrátit žalobkyni spolu s poplatkem ve výši 3 612 Kč (čl. 1 smlouvy o zápůjčce) ve třech pravidelných rovnoměrných splátkách. Jak prokazuje smlouva o zápůjčce (čl. 2, 2.5), žalovaný se dále zavázal zaplatit pro případ prodlení smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně, náklady na vymáhání ve výši 500 Kč za každou písemnou upomínku, ve výši 100 Kč za emailovou upomínku, 50 Kč za telefonickou upomínku a 30 Kč za výzvu k úhradě formou SMS, dále částku 1000 Kč za přípravu dohody o splátkovém kalendáři, částku 500 Kč za předání spisu internímu oddělení vymáhání pohledávek, 750 Kč za předání spisu inkasní agentuře, 1 800 Kč za účelně vynaložené náklady spojené s předáním a vymáháním pohledávky prostřednictvím inkasní agentury. Jak prokazuje nerozporované tvrzení žalobkyně, žalovaný zaplatila žalobkyni pouze částku 4 071 Kč, která byla zahrnuta na smluvní pokutu. 7. Podle § 2390 občanského zákoníku č. 89/2012 Sb. (dále jen o. z.) přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce. Podle § 2392 odst. 1 občanského zákoníku při peněžité zápůjčce lze ujednat úroky. Podle § 2393 odst. 1 občanského zákoníku neurčí-li smlouva, kdy má být zápůjčka vrácena, je splatnost závislá na vypovězení smlouvy. 8. Protože žalovaný zápůjčku ve sjednané lhůtě nevrátil, shledal soud žalobu co do nesplacené jistiny a sjednaného poplatku za poskytnutí úvěru (plnícího funkci kapitalizovaného úroku) po právu, když žalovaný nenamítal neplatnost sjednaného úroku s ohledem na jeho výši pro rozpor s dobrými mravy dle § 580 odst. 1 a § 586 občanského zákoníku, a uložil žalovanému podle § 2390 občanského zákoníku povinnost zaplatit žalobkyni dlužnou jistinu a poplatek (úrok) ve výši 8 141 Kč, když po právu měla být smluvně sjednaná výše zápůjčky a poplatku umořena o platbu žalovaného ve výši 4 071 Kč. 9. Soud dále podle § 1721 a § 1723 odst. 1 občanského zákoníku uložil žalovanému zaplatit žalobkyni poplatek za upomínání v přiměřené výši 300 Kč (s přihlédnutím k paušalizované náhradě hotových výdajů dle advokátního tarifu – § 13 odst. 3 vyhl.č. 177/1996 Sb.) 10. Dále soud žalovanému uložil povinnost zaplatit zákonný úrok z prodlení podle § 1968 a § 1970 o. z. ve spojení s nařízením vlády č. 351/2013 Sb. Tento nárok vyplývá ze zákona a prováděcího předpisu. 11. Podle § 2048 o. z. ujednají-li strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzené povinnosti vznikla škoda. Smluvní pokuta může být ujednána i v jiném plnění než peněžitém. 12. Uvedená právní úprava však nestojí v občanském zákoníku osamoceně, v první řadě je třeba přihlížet k přirozenoprávním principům upraveným v § 1 až 8 o. z. Je třeba chránit dobré mravy a veřejný pořádek a neposkytovat ochranu zjevně nemravnému a nepoctivému jednání, a to i v případech, kdy se této ochrany výslovně dotčená osoba nedovolává (§ 547 o. z.). 13. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. 14. Dle § 122 odst. 2 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen zákon o spotřebitelském úvěru) nesmí uplatněná smluvní pokuta přesáhnout 0,1 % denně z částky, ohledně níž je spotřebitel v prodlení, je-li spotřebitel v prodlení s plněním peněžité povahy. Dle § 122 odst. 1 písm. a) zákona o spotřebitelském úvěru může věřitel pro případ prodlení spotřebitele s plněním dluhu vyplývajícího ze smlouvy o spotřebitelském úvěru sjednat pouze právo na náhradu účelně vynaložených nákladů, které mu vznikly v souvislosti s prodlením spotřebitele; pokud byla ujednána náhrada vyšší, považuje se v této části za smluvní pokutu. Dle § 122 odst. 3 zákona o spotřebitelském úvěru souhrn všech uplatněných smluvních pokut nesmí přesáhnout součin čísla 0,5 a celkové výši spotřebitelského úvěru, nejvýše však 200 000 Kč. 15. Jak prokazuje smlouva o zápůjčce, v souzeném případě nebyla smluvní pokuta v souvislosti s prodlením žalovaného sjednána pouze ve výši 0,1 % denně, ale také ve výši rozdílu mezi reálnými náklady na odeslání upomínek a sjednanými poplatky za tyto upomínky a náklady na vymáhání. V řízení má soud přitom z upomínek ze dne [datum], [datum], [datum], [datum] a [datum] za prokázané, že žalovaný byl upomínán elektronicky e-mailem, jak lze usoudit z formy upomínek bez podpisu a uvedení adresy žalovaného, a to formulářovými upomínkami jen se specifikací dlužníka a částky. Reálné náklady na vyhotovení jedné z těchto upomínek zcela jistě nedosahují částek sjednaných ve smlouvě o zápůjčce, přičemž skutečné náklady na upomínání žalobkyně v řízení neprokázala a ani netvrdila. Ústního jednání se žalobkyně neúčastnila, takže soud nebyl povinen ji po kvalifikovaném poučení dle § 118a) odst. 1 a 3 o.s.ř. vyzvat k doplnění tvrzení a označení důkazu v tomto směru. Odkaz na obdobné poplatky sjednávané bankami a ceník centrálního depozitáře cenných papírů není případný, a to předně z důvodu, že i poplatek stanovený bankou nemusí odpovídat reálným nákladům a může skrývat smluvní pokutu, poplatek centrálního depozitáře pokrývá především náklady na vyhledání informace v obsáhlých registrech investičních nástrojů a zejména obvyklou praxí bank není posílat zpoplatněné formulářové upomínky 5 x po sobě cca ob týden e-mailem, což svědčí o primárním účelu navýšit úplatu při prodlení, namísto vymožení splatného dluhu. Žalobkyní nárokované náklady na vymáhání soud proto pokládá (až na obvyklý výdaj na účelné upomínání ve výši 300 Kč) v souladu s § 122 odst. 1 písm. a) věty za středníkem zákona o spotřebitelském úvěru za smluvní pokutu. Protože smluvní pokuta ve výši nejenom 0,1 % denně, ale i ve výši ostatních poplatků na upomínání a vymáhání byla ve smlouvě sjednána v rozporu se zákonem - § 122 odst. 2 a § 122 odst. 3 zákona o spotřebitelském úvěru, jsou tato ujednání dle § 588 občanského zákoníku absolutně neplatná. Nepřiměřené poplatky a smluvní pokuty u spotřebitelských smluv v konečném důsledku vedou k prohlubování zadlužení a vzniku dluhových pastí u nízkopříjmových vrstev obyvatelstva, s řadou negativních sociálních dopadů narušujících veřejný pořádek. (Mezi negativní externality se řadí např. zvýšené výdaje hrazené z veřejného zdravotního pojištění, sociálního zabezpečení, snížení příjmů do sociálních fondů v důsledku práce„ na černo“ a jiné.) V tomto směru nelze odhlédnout také od skutečnosti, že samotná úplata za zápůjčku na jeden měsíc byla sjednána ve výši na hranici lichevního plnění a k závěru o absolutní neplatnosti sjednané úplaty soud z moci úřední nepřistoupil pouze s ohledem na absolutní výši zastropovaného kapitalizovaného úroku, který svými dopady do majetkové sféry dlužníka dobré mravy ve zvýšené intenzitě nenarušuje; soud se proto ve věci úplaty přidržel obecné zásady pacta sunt servanda. 16. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 817,01 Kč, přičemž tato částka představuje 33,32 % z jejich celkové výše (rozdíl úspěchu v řízení v rozsahu 66,66 % a úspěchu žalovaného v rozsahu 33,34 %). Tyto náklady s