224 C 342/2022 — Okresní soud v Kladně

1. Žalobkyně se domáhala po žalované zaplacení částky 21 589 Kč se zákonným úrokem z prodlení od 24. 6. 2021 do zaplacení s poukazem na to, že právní předchůdkyně žalobkyně, společnost [právnická osoba], [IČO], a žalovaná uzavřeli dne 24. 5. 2021 smlouvu o úvěru, dle níž byla žalované poskytnuta částka 15 000 Kč, kterou se žalovaná zavázala zaplatit spolu s poplatkem za poskytnutí úvěru ve výši 6 145,16 Kč a úrokem 443,84 Kč do 23. 6. 2021. Protože žalovaná dlužnou částku do sjednané doby splatnosti neuhradila, je povinna ji vrátit včetně jistiny, poplatku, úroku a zákonného úroku z prodlení. Pohledávka byla dne 18. 3. 2022 smluvně postoupena žalobkyni. 2. Platební rozkaz ve věci nebyl vydán pro pochybnosti o oprávněnosti celkové žalované částky. Protože účastníci na výzvu soudu souhlasili s rozhodnutím bez nařízení jednání, žalobkyně souhlasila již v žalobě, rozhodl soud pouze na základě listinných důkazů. 3. Aktivní legitimaci žalobkyně vzal soud za prokázanou ze smlouvy o postoupení pohledávek uzavřenou dne 18. 3. 2022 mezi společností [právnická osoba], a žalobkyní a seznamu postupovaných pohledávek k této smlouvě. 4. Žalobkyně k prokázání svých žalobních tvrzení do spisu založila listinu nazvanou smlouva o úvěru [číslo] [spisová značka] na částku 15 000 Kč s poplatkem za poskytnutí úvěru 6 145,16 Kč (při překročení doby splatnosti), a s osobními údaji žalované včetně čísla bankovního účtu, ovšem bez jakéhokoli podpisu či jiného potvrzení identity úvěrované osoby, RPSN činí 8 295,61 % (při překročení doby splatnosti) a úrok 36% ročně. Dále byly součástí smlouvy všeobecné obchodní podmínky původního věřitele, z nichž soud neshledal, že by osoba totožná se žalovanou souhlasila s těmito podmínkami. 5. Výpisem z obchodního rejstříku byla prokázána právní osobnost žalobkyně. Z listinného zobrazení elektronického dokumentu obsahující předsmluvní informace k úvěru a dále ze stejného zobrazení elektronické smlouvy o úvěru, kdy oba dokumenty nejsou opatřeny podpisem založeným na kvalifikovaném certifikátu vydaném k tomu příslušnou autorizační agenturou, v návaznosti na tvrzení žaloby, že totožnost žalované byla ověřena, dále z potvrzení o provedení tuzemské platby ze dne 24. 5. 2021 bylo prokázáno, že mezi účastníky byla uzavřena smlouva o úvěru, nikoli však písemnou formou, na základě které právní předchůdkyně žalobkyně poukázala žalované dne 24. 5. 2021 částku 15 000 Kč na č. účtu [bankovní účet] (soud u banky ověřil, že jde o účet žalované), dle smlouvy se žalovaná zavázala 15 000 Kč vrátit spolu s poplatkem za poskytnutí úvěru ve výši 6 145,16 Kč, včetně úroku ve výši 36 % ročně do 23. 6. 2021. 6. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Podle § 110 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, neobsahuje-li smlouva o spotřebitelském úvěru informaci o zápůjční úrokové sazbě, o roční procentní sazbě nákladů nebo o celkové částce, kterou má spotřebitel zaplatit, nebyla-li ohledně některé z těchto informací dodržena písemná forma smlouvy, nebo nebylo-li písemné vyhotovení smlouvy obsahující tyto informace poskytnuto spotřebiteli v listinné podobě nebo na jiném trvalém nosiči dat, platí, že zápůjční úrokovou sazbou je repo sazba uveřejněná Českou národní bankou, platná v den uzavření smlouvy o spotřebitelském úvěru, nebyla-li sjednána zápůjční úroková sazba nižší. K ujednání o jiných platbách sjednaných ve smlouvě o spotřebitelském úvěru se nepřihlíží. 7. Po zhodnocení shora provedeného dokazování dospěl soud k závěru, že nárok žalobkyně je důvodný pouze z části. Na smlouvu o úvěru mezi účastníky přitom nutno pohlížet jako na smlouvu o spotřebitelském úvěru podřízenou právní úpravě zákona č. 257/2016 Sb., když žalobkyně ji uzavřela v rámci své podnikatelské činnosti a žalovaná jako spotřebitel, což prokazuje nejenom předmět smlouvy, ale i identifikace žalované osobními údaji nepodnikajícího subjektu, a zejména za stavu, kdy informace dle § 110 zákona o spotřebitelském úvěru nebyly předány žalované v zákonem vyžadované listinné písemné formě nebo na trvalém nosiči dat, nevznikl žalobkyni ze smlouvy o úvěru uzavřené mezi původními účastníky podle § 110 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru nárok na smluvní pokuty, paušální náhrady či poplatek za poskytnutí úvěru, pouze je zde nárok na vrácení poskytnuté částky 15 000 Kč. Ta vrácena nebyla, resp. o případném vrácení nebylo nic tvrzeno ani prokázáno, proto má žalobkyně nárok na vrácení včetně zákonného úroku z prodlení dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Co do částek rovnajících se nároku na poplatek za poskytnutí úvěru, na smluvní pokuty či jiné platby byla žaloba jako nedůvodná zamítnuta z důvodů shora uvedených. 8. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 986,47 Kč, přičemž tato částka představuje 38,96 % z jejich celkové výše (rozdíl úspěchu v řízení v rozsahu 69,48 % a úspěchu žalované v rozsahu 30,52 %). Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 1 080 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 21 589 Kč sestávající z částky 300 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 1 200 Kč ve výši 252 Kč.