8 C 8/2023 — Okresní soud v Kladně

1. Žalobkyně se u zdejšího soudu domáhala zaplacení shora uvedeného úvěru, poskytnutého ve výši 150 000 Kč, smluvního úroku ve výši 13,49 % ročně a zákonného úroku z prodlení. To vše s odůvodněním, že mezi žalobkyní a žalovaným byla uzavřena smlouva o úvěru, žalovaný ale poskytnutý úvěr nevrátil, a nezaplatil ani další sjednané nároky. 2. Žalovaný se ve věci nevyjádřil, stejně tak se nevyjádřil ani k výzvě soudu, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, ačkoli byl poučen, že v opačném případě bude soud předpokládat, že s takovým postupem souhlasí. Proto soud se souhlasem žalobkyně věc rozhodl podle § 115a o. s. ř. bez jednání na základě předložených listinných důkazů. 3. Z předložené smlouvy o úvěru ze dne [datum] a všeobecných smluvních podmínek bylo zjištěno, že žalobkyně poskytla žalovanému úvěr ve výši 150 000 Kč. Úvěr byl splatný ve splátkách po 3 089 Kč měsíčně se splatností do každého 20. dne v měsíci počínaje dnem [datum]. Spolu se splátkami úvěru byly splatné i splátky pojištění ve výši 252 Kč měsíčně. Smlouva byla uzavřena v elektronické podobě tak, že žalovaný se nejprve elektronicky registroval jako zájemce o úvěr vyplněním formuláře na internetových stránkách [webová adresa]. Peníze byly vyplaceny na účet žalovaného dne [datum], což bylo prokázáno potvrzením o vyplacení úvěru. 4. Žalovaný se kromě jistiny úvěru zavázal zaplatit smluvní úrok ve výši 13,49 % ročně. Pro případ prodlení s vrácením úvěru se žalovaný zavázal zaplatit smluvní pokutu ve výši 500 Kč za každou opožděnou splátku a zákonný úrok z prodlení. Podle tvrzení žalobkyně žalovaný zaplatil celkem 13 356 Kč, z toho bylo žalobkyni zúčtováno na poplatek za sjednání úvěru částku 2 000,99 Kč, na jistinu částku 2001 Kč, na úroky částku 7 346,01 Kč, na smluvní pokutu částku 1 000 Kč a na pojistném částku 1 008 Kč. 5. Podle § 2395 občanského zákoníku č. 89/2012 Sb. (dále jen o. z.) se úvěrující smlouvou o úvěru zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 6. Podle § 2398 odst. 1 o. z. poskytne úvěrující úvěrovanému peněžní prostředky na jeho žádost v době určené v žádosti; neurčí-li úvěrovaný dobu plnění v žádosti, poskytne je úvěrující bez zbytečného odkladu. 7. Podle § 2399 odst. 1 o. z. vrátí úvěrovaný úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode den, kdy byl o vrácení požádán. 8. Smlouva o úvěru ke své platnosti nevyžaduje písemnou formu právního jednání, lze ji tedy uzavřít v libovolné formě (§ 559 o. z.). Proto se soud nezabýval tím, zda smlouva byla uzavřena elektronicky v písemné formě alespoň v souladu s § 562 o. z. Patrně nebyla, neboť ani podle tvrzení žalobkyně nebyly využity žádné elektronické služby důvěryhodné identifikace a autentizace žalovaného. Z předložených dokumentů také nevyplývá, že by k danému právnímu jednání došlo v elektronickém systému, v němž jsou záznamy prováděny systematicky a posloupně a jsou chráněny proti změnám. Z hlediska § 561 o. z. je také zřejmé, že smlouva nebyla žalovaným elektronicky podepsána uznávaným či jen zaručeným elektronickým podpisem. 9. V daném případě nicméně není pochyb o tom, komu a za jakých podmínek byly finanční prostředky zapůjčeny, finanční prostředky převzal žalovaný, nedostatek písemné formy není relevantní. 10. Protože žalovaný úvěr ve sjednané lhůtě nevrátil, shledal soud žalobu co do nesplacené jistiny úvěru po právu a uložil žalovanému povinnost dlužnou částku zaplatit. 11. Dále soud žalovanému uložil povinnost zaplatit zákonný úrok z prodlení podle § 1968 a § 1970 o. z. ve spojení s nařízením vlády č. 351/2013 Sb. 12. Vzhledem k tomu, že úrok ve výši 13,49 % je úrokem obvyklým sazbám za spotřebitelské úvěry bez určení účelu v době, kdy byla smlouva o úvěru žalovaným podepsána, vyhověl soud žalobě i pokud jde o smluvní úrok a uložil žalovanému zaplatit tento smluvní úrok v požadované výši. 13. Pokud jde o smluvní pokutu, její výše byla sjednána v souladu s § 122 zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru, proto soud smluvní pokutu ve výši 1 500 Kč žalobkyni rovněž přiznal. 14. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 46 576,27 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 7 897 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 157 931,57 Kč sestávající z částky 7 420 Kč za každý ze čtyř úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t. včetně čtyř paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 30 880 Kč ve výši 6 484,80 Kč. K tomu soud přiznal náklady za účast u jednání, cestovné ve výši 1 314,47 Kč a náhradu zmeškaného času 3x 100 Kč včetně DPH.