118 C 6/2023 — Okresní soud v Kladně

1. Žalobce se domáhal zaplacení shora uvedené částky s odůvodněním, že žalovaná neplnila povinnosti plynoucí ze střídavé péče, o které bylo rozhodnuto rozsudkem zdejšího soudu č. j. [číslo jednací] ze dne 1. 12. 2021. Žalovaná neplnila podmínky střídavé péče, hradila pouze dohodnuté výživné ve výši 2 000 Kč měsíčně a dále se nijak nepodílela na dalších nákladech spojených s bydlením, jídlem, energiemi a hygienickými potřebami. V důsledku toho měl žalobce nezletilé dcery de facto v péči výlučné, a to v období od [datum] do [datum]. Podáním ze dne [datum] žalobce upřesnil, že požaduje po žalované částku 4 000 Kč za každý měsíc od března do listopadu 2022, neboť v té době měl děti [celé jméno žalované] a [celé jméno žalobce] ve své výlučné péči a nesl 100 % nákladů s touto péčí souvisejících, a dále zákonný úrok z prodlení od března 2022 do září 2023 v kapitalizované výši 7 103,80 Kč. 2. Žalovaná učinila nesporným, že zdejší soud rozhodl o úpravě poměrů nezletilých dětí účastníků pro dobu po rozvodu manželství rozsudkem č. j. [číslo jednací] ze dne 1. 12. 2021, jímž byla schválena dohoda rodičů o péči o nezletilé. Rozsudkem ze dne 5. 4. 2023, č. j. [číslo jednací], byla schválena dohoda rodičů o změně péče o nezletilé. Žalovaná nesouhlasila s tím, že by měla podle rozsudku č. j. [číslo jednací] ze dne 1. 12. 2021 dluh na výživném. V řízení o změnu úpravy péče před schválením dohody rodičů rozsudkem č. j. [číslo jednací] ze dne 5. 4. 2023 žalobce žádná tvrzení o dluhu žalované na výživném neuváděl. Žalovaná hradila výživné řádně a včas, naopak žalobce výživné neplatil. Žalovaná se však rozhodla dluh na výživném nevymáhat. Žalovaná namítla, že pokud by skutečně měla dluh na výživném, jednalo by se o nárok nezletilých dcer účastníků a žalobce by nebyl k jeho vymáhání aktivně legitimován a dále poukázala na to, že při existenci exekučního titulu, tedy rozsudku č. j. [číslo jednací] ze dne 1. 12. 2021, nelze tvrzené dlužné výživné vymáhat v dalším nalézacím řízení, nýbrž v řízení exekučním. Žalovaná proto navrhla, aby soud žalobu v celém rozsahu zamítl a přiznal žalované náhradu nákladů řízení. 3. Soud ve věci nařídil jednání na den [datum]. Žalovaný předem omluvil svou nepřítomnost u jednání z důvodu pobytu mimo území ČR, o odročení nežádal. Soud za tohoto stavu jednal v nepřítomnosti žalovaného (§ 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu). Žalovaná setrvala na zamítnutí žaloby. 4. Z rozsudku zdejšího soudu č. j. [číslo jednací] ze dne 1. 12. 2021 soud zjistil, že v řízení o úpravu poměrů nezletilých dcer účastníků pro dobu po rozvodu manželství rodičů byla schválena dohoda, podle které byly pro dobu po rozvodu manželství rodičů obě dcery svěřeny do střídavé péče rodičů tak, že v péči otce byly v každém sudém a v péči matky v každém lichém týdnu v roce, se střídáním vždy v neděli v 19:00 hodin. Otci i matce byla stanovena povinnost přispívat na výživu každé z nezletilých počínaje od právní moci rozsudku o rozvodu manželství rodičů výživným ve výši 2 000 Kč měsíčně. Rozsudek nabyl právní moci dne [datum]. 5. Z rozsudku zdejšího soudu č. j. [číslo jednací] ze dne 5. 4. 2023 a z protokolů o jednáních, která vydání tohoto rozsudku předcházela, soud zjistil, že otec (žalobce) se domáhal změny úpravy poměrů nezletilých tak, aby obě nezletilé byly svěřeny do výlučné péče otce a matce (žalované) aby byla stanovena vyživovací povinnost ve výši 7 000 Kč měsíčně vůči nezletilé [jméno] a 5 000 Kč měsíčně vůči nezletilé [jméno]. Dále otec požadoval, aby matka uhradila dlužné výživné. Návrh byl odůvodněn tím, že střídavá péče neprobíhá a nezletilé jsou ve faktické péči otce, k matce chodily pouze na návštěvu. Matka nejprve s návrhem nesouhlasila, podle ní fungovala spíše společná péče o děti, neboť rodiče obývali společný dům a na potřebách nezletilých byli schopni se dohodnout. V průběhu řízení bylo nespornou skutečností, že matka platila výživné na děti podle aktuálního rozsudku, otec výživné začal platit až od listopadu 2022. Rodiče pak uzavřeli dohodu, podle které byla nezletilá [jméno] svěřena do péče otce a nezletilá [jméno] do péče matky. Otec se zavázal platit výživné na nezletilou [jméno] ve výši 8 500 Kč měsíčně počínaje dne [datum], matka se zavázala platit výživné na nezletilou [jméno] ve výši 5 000 Kč měsíčně počínaje od [datum]. Dále se otec zavázal zaplatit nedoplatek na výživném pro nezletilou [jméno] ve výši 18 000 Kč a matka nedoplatek na výživném pro nezletilou [jméno] ve výši 4 000 Kč, nedoplatky byly vyčísleny za období od [datum] do [datum] Dohoda rodičů byla soudem schválena, rozsudek nabyl ve výroku o schválení dohody rodičů právní moci dnem [datum]. 6. V daném případě soud dospěl podle obsahu žaloby k závěru, že žalobce v tomto řízení uplatnil nárok na stanovení dlužného výživného pro nezletilé děti. K podání takového návrhu však není legitimován rodič, ale právě nezletilé dítě vůči povinnému rodiči. Prvotně tedy otázka dlužného výživného měla být řešena v (opatrovnickém) řízení o změnu úpravy poměrů nezletilých dcer účastníků. Jestliže došlo k uzavření a schválení dohody, která nedoplatky na výživném za období před [datum] neřešila, nemůže se žalobce sám ve sporném řízení nyní dlužného výživného vůči žalované domáhat, k podání takového návrhu není aktivně legitimován. Žaloba proto byla jako nedůvodná v celém rozsahu zamítnuta. 7. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu tak, že přiznal žalované, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 10 309,20 Kč Tyto náklady sestávají z nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 36 000 Kč sestávající z částky 2 540 Kč za každý ze tří úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t. včetně tří paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 8 520 Kč ve výši 1 789,20 Kč.