207 C 75/2024-45 — Okresní soud v Kladně

1. Žalobkyně se domáhala po žalovaném zaplacení částky 10 789 Kč se zákonným úrokem z prodlení od 29. 2. 2022 do zaplacení s poukazem na to, že právní předchůdkyně žalobkyně, společnost , Anonymizováno, , právnická osoba, ., IČO , IČO, , a žalovaný uzavřeli dne 29. 8. 2022 smlouvu o úvěru, dle níž byla žalovanému poskytnuta částka 7 500 Kč, kterou se žalovaný zavázal zaplatit spolu s poplatkem za poskytnutí úvěru včetně úroku celkem ve výši 3 289 Kč do 28. 9. 2022. Protože žalovaný dlužnou částku do sjednané doby splatnosti neuhradil, je povinen ji vrátit včetně poplatku, tj. 10 789 Kč i se zákonným úrokem z prodlení. Pohledávka byla dne 18. 3. 2024 smluvně postoupena žalobkyni.2. Platební rozkaz ve věci nebyl vydán pro pochybnosti o oprávněnosti celkové žalované částky. Protože účastníci na výzvu soudu souhlasili s rozhodnutím bez nařízení jednání, žalobkyně souhlasila již v žalobě, rozhodl soud pouze na základě listinných důkazů.3. Aktivní legitimaci žalobkyně vzal soud za prokázanou ze smlouvy o postoupení pohledávek uzavřenou dne 18. 3. 2024 mezi společností , Anonymizováno, , právnická osoba, . , Anonymizováno, , Anonymizováno, . , právnická osoba, . a následně mezi spol. , právnická osoba, . a žalobkyní včetně seznamu postupovaných pohledávek k této i následné smlouvě.4. Žalobkyně k prokázání svých žalobních tvrzení do spisu založila listinu nazvanou smlouva o spotřebitelském úvěru č. , Anonymizováno, /, Anonymizováno, na částku 7 500 Kč s poplatkem za poskytnutí úvěru, jehož výše také vyplývá z celkové částky ke splacení 10 789 Kč a s osobními údaji žalovaného včetně čísla bankovního účtu, ovšem bez jakéhokoli podpisu či jiného potvrzení identity úvěrované osoby, RPSN činí 8243,71 % (sic!) a úrok 36% ročně. Dále byly součástí smlouvy všeobecné obchodní podmínky původního věřitele, z nichž soud neshledal, že by osoba totožná se žalovaným souhlasila s těmito podmínkami.5. Výpisem z obchodního rejstříku byla prokázána právní osobnost žalobkyně. Z listinného zobrazení elektronického dokumentu obsahující předsmluvní informace k úvěru a dále ze stejného zobrazení elektronické smlouvy o úvěru, kdy oba dokumenty nejsou opatřeny podpisem založeným na kvalifikovaném certifikátu vydaném k tomu příslušnou autorizační agenturou, v návaznosti na tvrzení žaloby, že totožnost žalovaného byla ověřena, dále z potvrzení o provedení tuzemské platby ze dne 29. 8. 2022 bylo prokázáno, že mezi účastníky byla uzavřena smlouva o úvěru, nikoli však písemnou formou, na základě které právní předchůdkyně žalobkyně poukázala žalovanému dne 29. 8. 2022 částku 7 500 Kč na č. účtu , č. účtu, , dle smlouvy se žalovaný zavázal 7 500 Kč vrátit spolu s poplatkem za poskytnutí úvěru ve výši 3 067,08 Kč, a úroku ve výši 36 % ročně, což má představovat částka 221,92 Kč, do 30 dnů od poskytnutí úvěru. Pro případ prodlení bylo ve smlouvě (smluvních podmínkách) sjednáno, že žalobkyně (právní předchůdkyně) má právo na smluvní pokutu ve výši 0,1 % dlužné částky denně.6. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále „o.z.“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Podle § 110 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, neobsahuje-li smlouva o spotřebitelském úvěru informaci o zápůjční úrokové sazbě, o roční procentní sazbě nákladů nebo o celkové částce, kterou má spotřebitel zaplatit, nebyla-li ohledně některé z těchto informací dodržena písemná forma smlouvy, nebo nebylo-li písemné vyhotovení smlouvy obsahující tyto informace poskytnuto spotřebiteli v listinné podobě nebo na jiném trvalém nosiči dat, platí, že zápůjční úrokovou sazbou je repo sazba uveřejněná Českou národní bankou, platná v den uzavření smlouvy o spotřebitelském úvěru, nebyla-li sjednána zápůjční úroková sazba nižší. K ujednání o jiných platbách sjednaných ve smlouvě o spotřebitelském úvěru se nepřihlíží.7. Po zhodnocení shora provedeného dokazování dospěl soud k závěru, že nárok žalobkyně je důvodný pouze z části. Na smlouvu o úvěru mezi účastníky přitom nutno pohlížet jako na smlouvu o spotřebitelském úvěru podřízenou právní úpravě zákona č. 257/2016 Sb., když žalobkyně ji uzavřela v rámci své podnikatelské činnosti a žalovaný jako spotřebitel, což prokazuje nejenom předmět smlouvy, ale i identifikace žalované osobními údaji nepodnikajícího subjektu, a zejména za stavu, kdy informace dle § 110 zákona o spotřebitelském úvěru nebyly předány žalovanému v zákonem vyžadované listinné písemné formě nebo na trvalém nosiči dat, nevznikl žalobkyni ze smlouvy o úvěru uzavřené mezi původními účastníky podle § 110 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru nárok na smluvní pokuty, paušální náhrady či poplatek za poskytnutí úvěru, pouze je zde nárok na vrácení poskytnuté částky 7 500 Kč. Ta vrácena nebyla, resp. o případném vrácení nebylo nic tvrzeno ani prokázáno, proto má žalobkyně nárok na vrácení včetně zákonného úroku z prodlení dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Co do částek rovnajících se nároku na poplatek za poskytnutí úvěru, na smluvní pokuty či jiné platby byla žaloba jako nedůvodná zamítnuta z důvodů shora uvedených.8. O náhradě nákladů řízení bylo ve výroku III. rozhodnuto dle § 142 odst. 2 zák. č. 99/1963 Sb. – obč. soudní řád („o.s.ř.“) Ačkoli se obecně příslušenství pohledávky při stanovení úspěchu či neúspěchu ve věci nezohledňuje, nemohl soud z tohoto pravidla vyjít, když i u rozhodování o náhradě nákladů řízení je třeba vycházet z celkového kontextu věci. Předmětem řízení byla jistina úvěru (úspěch), ale podstatnou součástí nároku byl úrok z prodlení požadovaný v částce vycházející z nadhodnoceného základu. Jde o tzv. poplatek za poskytnutí úvěru, svou funkcí úrok z úvěru, a oficiálně přiznaný úrok, což v souhrnu činí celkem 3 289 Kč na dobu 30 dnů, to by představovalo roční úrok 526,24% z jistiny (neúspěch). Soud tak má za to, že (ne)úspěch v této části řízení musí být zohledněn i do rozhodnutí o náhradě nákladů řízení. Oba účastníci tak byli úspěšní téměř stejně, soud proto nepřiznal náhradu nákladů řízení žádnému z nich.9. O lhůtě k plnění bylo rozhodnuto dle ust. § 160 odst. 1 o.s.ř.