208 C 110/2024-49 — Okresní soud v Kladně

1. Žalobkyně se u zdejšího soudu domáhala zaplacení shora uvedené částky s odůvodněním, že podle uzavřené smlouvy odebírala žalovaná elektrickou energii, za realizovanou spotřebu elektřiny nezaplatila a nezaplatila ani sjednanou smluvní pokutu, kterou žalobkyně požaduje ve výši 800 Kč za každý nerealizovaný měsíc spotřeby v celkové výši 8 000 Kč.2. Žalovaná se ve věci nevyjádřila, k nařízenému jednání se bez omluvy nedostavila, soud proto jednal v její nepřítomnosti.3. Podle předložené smlouvy o dodávce elektřiny ze dne 16. 2. 2023 uzavřeli žalobkyně a žalovaná s účinností od 23. 2. 2023 smlouvu o dodávkách elektrické energie do odběrného místa , jméno FO, , , adresa, na dobu určitou 15 měsíců. Smlouvu není možné předčasně vypovědět z jiných než zákonných důvodů. Součástí smlouvy byly i Všeobecné obchodní podmínky dodávky elektřiny, jejichž obsah je soudu z úřední činnosti již znám a podle kterých byla žalovaná povinna platit nejen zálohy na odběr elektrické energie, ale i fakturu obsahující vyúčtování ceny za dodávku elektřiny. V rámci smlouvy strany sjednaly pro případ porušení povinností žalované smluvní pokutu ve výši 800 Kč měsíčně v případě, že poruší své platební povinnosti a v důsledku toho neodebere nasmlouvanou elektrickou energii. Dále sjednaly smluvní pokutu ve výši 100 Kč za každý jednotlivý případ prodlení s jakoukoli platbou déle než 10 dnů.4. Jak dále vyplývá z předložené faktury, vyúčtovala žalobkyně žalované spotřebu za období od 16. 3. 2023 do 17. 8. 2023 v celkové hodnotě 11 212,88 Kč, splatnost faktury nastala 18. 9. 2023. Jak dále vyplývá z předložené faktury, vyúčtovala žalobkyně žalované smluvní pokutu v celkové hodnotě 8 000 Kč, splatnost faktury nastala 28. 8. 2023. Následně byla žalovaná upomínána o zaplacení uvedených faktur. Opravným daňovým dokladem ze dne 16. 12. 2023 byl vyúčtován přeplatek ve výši 287,16 Kč, který byl od dlužné částky odečten.5. Žalovaná netvrdila, a ani jinak to v řízení nevyšlo najevo, že by smluvní vztah ukončila dříve, než tvrdila žalobkyně, nebo že by na svůj dluh žalobkyni cokoliv zaplatila, ani že by její závazek zanikl z jiného důvodu.6. Ze shora uvedených skutkových zjištění tak soud učinil následující závěr. Žalobkyně a žalovaná uzavřeli kupní smlouvu na dodávku elektrické energie, podle které žalovaná ve shora uvedeném období odebrala elektrickou energii ve shora uvedené hodnotě, spotřeba jí byla vyúčtována fakturami splatnými dne 18. 9. 2023 a dne 28. 8. 2023, žalovaná však nic nezaplatila. Současně nezaplatila ani sjednanou smluvní pokutu ve výši 8 000 Kč.7. Mezi žalobkyní a žalovanou vznikl právní vztah z kupní smlouvy uzavřené podle § 2079 a následujících zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku („o. z.“) s přihlédnutím ke speciálním ustanovením energetického zákona. Žalovaná nesplnila svou základní povinnost kupujícího zaplatit za poskytnuté zboží (služby) kupní cenu podle § 2118 o. z. Vedle nároku na zaplacení jistiny vznikl prodávajícímu též nárok na úrok z prodlení podle § 1970 o. z. ve spojení s nařízením vlády č. 351/2013 Sb.1. Pokud jde o smluvní pokutu, žalobkyně a žalovaná uzavřely smlouvu o sdružených službách dodávky elektrické energie na dobu určitou 15 měsíců. Dle této dohody se žalobkyně zavázala poskytovat žalované sdružené služby dodávky elektrické energie a žalovaná se zavázala za toto plnění uhradit cenu dle cenových předpisů a platného ceníku žalobkyně na základě vystavených faktur. Splatnost faktur byla sjednána na patnáctý den ode dne vystavení. Pro případ odstoupení od smlouvy z důvodu neplnění platebních povinností strany sjednaly smluvní pokutu ve výši násobku 800 Kč a počtu měsíců započatých od ukončení smlouvy. Splatnost smluvní pokuty byla smluvena shodně jako splatnost vyúčtování. Dne 29. 8. 2023 žalobkyně odstoupila od smlouvy o sdružených dodávkách elektřiny pro opakované porušení platebních povinností ze strany žalované. Žalobkyně vyúčtovala smluvní pokutu v daňovém dokladu ve výši 8 000 Kč se splatností k 28. 8. 2023.2. Podle § 2048 o. z. ujednají-li strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzené povinnosti vznikla škoda. Smluvní pokuta může být ujednána i v jiném plnění než peněžitém.3. Podle § 1812 odst. 2 o. z. k ujednáním odchylujícím se od ustanovení zákona stanovených k ochraně spotřebitele se nepřihlíží. To platí i v případě, že se spotřebitel vzdá zvláštního práva, které mu zákon poskytuje4. Podle § 1813 o. z. má se za to, že zakázaná jsou ujednání, která zakládají v rozporu s požadavkem přiměřenosti významnou nerovnováhu práv nebo povinností stran v neprospěch spotřebitele. To neplatí pro ujednání o předmětu plnění nebo ceně, pokud jsou spotřebiteli poskytnuty jasným a srozumitelným způsobem.5. Ve vztahu k nárokované smluvní pokutě ve výši 800 Kč za každý měsíc nerealizované spotřeby v důsledku předčasného ukončení smlouvy, celkem požadované ve výši 8 000 Kč za každou smlouvu, dospěl soud k závěru, že tato pokuta byla sjednána v rozporu se zákonem a tento nárok není důvodný. Takto sjednaná smluvní pokuta ve smyslu § 1813 o. z. představuje v rozporu s požadavkem přiměřenosti významnou nerovnováhu práv nebo povinností stran v neprospěch žalovaného coby spotřebitele, neboť toto ujednání není vyváženo ve prospěch žalovaného obdobnou povinností v případě nedodržení smluvních povinností. Ve své podstatě jde ze strany žalobkyně o sjednání jakéhosi nerovnovážného „odstupného“ za předčasné ukončení smluvního vztahu (srovnej rozhodnutí Krajského soudu v Praze ze dne 30. 8. 2018, sp. zn. 103 Co 16/2018). V tomto směru je na žalovaného jakožto spotřebitele vyvíjen nepřiměřený tlak na dodržení sjednávané (a automaticky prolongované) doby trvání smluvního vztahu, přičemž v oblasti energetiky je takové ujednání v rozporu se zásadou ochrany slabší strany v právu (např. § 433 o. z.). V procesu kontraktace totiž spotřebitel zajišťuje pro sebe zcela zásadní službu potřebnou pro důstojný život a obchodník v tomto nesmí svého postavení zneužívat k nepřiměřeným podmínkám, které mají jednostranně zajišťovat jeho zisk. Žalobkyni lze přisvědčit v tom, že v rámci kontraktačního procesu má žalovaný možnost zvolit produkt s jinou cenou na dobu neurčitou, přičemž jiné trvání smlouvy je zohledněno v obchodní nabídce. Na druhou stranu nelze odhlédnout od skutečnosti, že samotná smlouva nijak nezavazuje žalovanou ke garantovanému odběru a žalobkyně tak v žádné fázi nemůže nabýt legitimní očekávání určitého zisku ze smlouvy. Rezervované množství elektřiny je vždy obchodováno na základě aktuální situace a samotné ukončení smlouvy v tomto není rozhodující. Podstatou jakékoliv podnikatelské činnosti je přitom nesení rizika volatility trhu ve prospěch spotřebitele, který zpravidla nedisponuje žádnými prostředky k minimalizaci rizik. Výsledkem tohoto procesu je cenová jistota spotřebitele a zároveň realizovaný zisk podnikatele, který je přímo úměrný jeho chování na trhu. Byť smluvní pokuta postihuje paušálním způsobem možnost vzniku škody a odrazuje od neplnění závazku, musí být sjednaná tak, aby nezneužívala slabší postavení spotřebitele. V tomto případě je zřejmé, že částka smluvní pokuty je zjevně nepřiměřená k zajištění závazku, který je notabene již zákonem regulován právě s ohledem na slabé postavení spotřebitele. Regulace naopak směřuje k větší flexibilitě na trhu energii tím, že omezuje maximální dobu trvání smlouvy a rozšiřuje zákonné možnosti pro ukončení smlouvy, a to právě v reakci na praktiky některých dodavatelů. Tímto prizmatem je třeba hledět i na požadavek přiměřenosti ujednání o zajištění závazku v tomto typu smluv. Lze tak dospět k závěru, že sjednaná konstrukce výpočtu smluvní pokuty umožňuje nepřiměřený výsledek, a proto je třeba ujednání jako celek posoudit jako nepřiměřené a nepřihlížet k němu. Dále soud odkazuje na rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 13. 1. 2021, č. j. 21 Co 222/2020 – 58, a tam v bodě 36 odkazovaná rozhodnutí tohoto soudu, např. sp. zn. 21 Co 219/2020 či sp. zn. 27 Co 110/2020). Z tohoto důvodu byla žaloba v části zamítnuta jako nedůvodná.8. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 5 065,60 Kč. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 1 000 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 18 925,72 Kč sestávající z částky 300 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci a z částky 1 860 Kč za jeden úkon uvedený v § 11 odst. 1 a. t. realizovaný po podání návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a paušální náhrady výdajů ve výši 300 Kč dle § 14b odst. 5 pí