208 C 93/2024-22 — Okresní soud v Kladně

1. Žalobce se svým návrhem domáhá uhrazení uvedené částky s odůvodněním, že podle zákona č. 159/2020 Sb. o kompenzačním bonusu v souvislosti s krizovými opatřeními v souvislosti s výskytem koronaviru spravuje kompenzační bonus jako daň ve smyslu daňového řádu. Žalovaný ve spolupráci s další osobou podal neoprávněně žádost o vyplacení kompenzačního bonusu, celkově získal částku 44 500 Kč na jím uvedený bankovní účet. Po zjištění, že kompenzační bonusy byly vyplaceny neoprávněně byl vyzván, aby nahradil způsobenou škodu a bonusy vrátil. Žalovaný uzavřel s žalobcem dohodu, v této dohodě uznal dluh co do důvodu i výše a částku 44 500 Kč se zavázal uhradit ve splátkách ve výši od 2 000 Kč do 5 000 Kč měsíčně. Splátky však nedodržel a částka 39 500 Kč zůstala neuhrazena. Za uvedené jednání byl i vyšetřován Policií ČR, ta však po zjištění že ve věci nejde o podezření z trestného činu a není na místě věc vyřídit jinak, trestní věc odložila.2. Žalovaný se ve věci nevyjádřil, platební rozkaz, který byl vydán pod sp. zn. EPR 47139/2024 nepřevzal, tento byl zrušen. Účastníci byli vyzváni, aby se vyjádřili, zda souhlasí s tím, aby ve věci bylo soudem rozhodnuto bez nařízení jednání. Zároveň byli seznámeni s tím, že pokud se ve stanovené lhůtě nevyjádří, bude soud předpokládat, že s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí. Za souhlasu účastníků tak soud rozhodl pouze na základě listinných důkazů., právnická osoba, uznání dluhu, dohody o splátkovém kalendáři ze dne 9. 9. 2022 soud vzal za prokázané, že účastníci uzavřeli dohodu, žalovaný uznal svůj dluh z neoprávněně vyplaceného kompenzačního bonusu ve výši 44 500 Kč zavázal se jej uhradit ve splátkách ve výši od 2 500 Kč dne 25. 9. 2022, poté od října 2022 do srpna 2023 ve splátkách po 2 000 Kč měsíčně a v měsících září 2023 až prosinec 2023 ve splátkách po 5 000 Kč měsíčně, vždy k 25. dni v měsíci. Splátky však nedodržel a částka 39 500 Kč zůstala neuhrazena4. Podle § 2053 zákona č. 89/2012 Sb. Občanský zákoník (dále jen o. z.) uzná-li někdo svůj dluh co do důvodu i výše prohlášením učiněným v písemné formě, má se za to, že dluh v rozsahu uznání v době uznání trvá.5. Jelikož bylo prokázáno, že žalovaný dluh písemně co do důvodu i výše uznal, byla uhrazena je část závazku ve výši 5 000 Kč a zbytek žalovaný neuhradil. Žalovaný netvrdil a ani to v řízení nevyšlo najevo z jiných provedených důkazů, že by na uvedený dluh zaplatil více, než žalobkyně uváděla, soud žalobě v plném rozsahu vyhověl.6. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”) tak, že přiznal žalobci, jenž byl v řízení zcela úspěšný, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 200 Kč. Tyto náklady sestávají z nákladů řízení uplatněných v souladu s § 151 odst. 3 o. s. ř. za použití vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 254/2015 Sb., dle které účastníkovi řízení, jenž nebyl zastoupen zástupcem podle § 151 odst. 3 o. s. ř. a nedoložil výši hotových výdajů, náleží částka 200 Kč představující 100 Kč za každý ze dvou úkonů dle § 2 odst. 1 uvedené vyhlášky neboť bylo rozhodnuto o návrhu podaném na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně týmž účastníkem ve skutkově i právně obdobných věcech, v nichž je předmětem řízení peněžité plnění a hodnota sporu nepřevyšuje 50 000 Kč.