224 C 199/2023 — Okresní soud v Kladně

1. Žalobkyně se domáhala po žalované zaplacení částky 15 184 Kč se zákonným úrokem z prodlení od [datum] do zaplacení s poukazem na to, že žalobkyně a žalovaná uzavřely prostřednictvím webové stránky [webová adresa] dne [datum] smlouvu o zápůjčce (o spotřebitelském úvěru), dle níž byla žalované poskytnuta částka 18 900 Kč, kterou se žalovaná zavázala zaplatit spolu s poplatkem ve výši 5 836 Kč do [datum]. Protože žalovaná dlužnou částku do sjednané doby splatnosti neuhradila (ke dni podání návrhu na vydání EPR uhradila částku 19 877 Kč), je povinna podle článku 2.3 smlouvy a všeobecných obchodních podmínek zaplatit smluvní pokutu ve výši 7 825 Kč a náklady upomínání 2 500 Kč. 2. Platební rozkaz ve věci nebyl vydán pro pochybnosti o oprávněnosti celkové žalované částky. Protože účastníci se k jednání nedostavili, žalobkyně se omluvila, rozhodl soud pouze na základě listinných důkazů. 3. Žalobkyně k prokázání svých žalobních tvrzení do spisu založila listinu nazvanou smlouva o zápůjčce (prostřednictvím všeobecných obchodních podmínek odkazující na zákon o spotřebitelském úvěru [číslo] Sb.) na částku 18 900 Kč s poplatkem za poskytnutí úvěru ve výši 5 836 Kč, jehož výše také vyplývá z celkové částky ke splacení 24 736 Kč, a s osobními údaji žalované včetně čísla bankovního účtu, ovšem bez jakéhokoli podpisu či jiného potvrzení identity úvěrované osoby, tvrzená výše úroku je 0%, RPSN činí 1 688% (!). Dále žalobkyně založila do spisu všeobecné obchodní podmínky v rozsahu 8 stran textu, z nichž soud neshledal, že by osoba totožná se žalovanou souhlasila s těmito podmínkami. 4. Výpisem z obchodního rejstříku byla prokázána právní osobnost žalobkyně. Z listinného zobrazení elektronického dokumentu obsahující předsmluvní informace k úvěru a dále ze stejného zobrazení elektronické smlouvy o spotřebitelském úvěru, kdy oba dokumenty nejsou opatřeny podpisem založeným na kvalifikovaném certifikátu vydaném k tomu příslušnou autorizační agenturou, v návaznosti na tvrzení žaloby, že totožnost žalované byla ověřena, bylo prokázáno, že mezi účastníky byla uzavřena smlouva o úvěru, nikoliv však písemnou formou, na základě které žalobkyně poukázala žalované dne [datum] částku 18 900 Kč, dle smlouvy se žalovaná zavázala částku 18 900 Kč vrátit spolu s poplatkem za poskytnutí úvěru ve výši 5 836 Kč a úroku ve výši 0 % ročně do 30 dnů od poskytnutí úvěru, s možností prodloužení splatnosti. Pro případ prodlení bylo ve smlouvě uvedeno, že žalobkyně má právo na smluvní pokutu ve výši 0,1% denně a na poplatky za upomínání (náklady spojené s uplatněním) v řádu [anonymizováno] Kč za každý. 5. Podle § 2395 zák. č. 89/2012 Sb. (o.z.) smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Podle §110 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, neobsahuje-li smlouva o spotřebitelském úvěru informaci o zápůjční úrokové sazbě, o roční procentní sazbě nákladů nebo o celkové částce, kterou má spotřebitel zaplatit, nebyla-li ohledně některé z těchto informací dodržena písemná forma smlouvy, nebo nebylo-li písemné vyhotovení smlouvy obsahující tyto informace poskytnuto spotřebiteli v listinné podobě nebo na jiném trvalém nosiči dat, platí, že zápůjční úrokovou sazbou je repo sazba uveřejněná Českou národní bankou, platná v den uzavření smlouvy o spotřebitelském úvěru, nebyla-li sjednána zápůjční úroková sazba nižší. K ujednání o jiných platbách sjednaných ve smlouvě o spotřebitelském úvěru se nepřihlíží. 6. Po zhodnocení shora provedeného dokazování dospěl soud k závěru, že nárok žalobkyně je důvodný pouze z části. Na smlouvu o zápůjčce mezi účastníky přitom nutno pohlížet jako na smlouvu o spotřebitelském úvěru podřízenou právní úpravě zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, když žalobkyně ji uzavřela v rámci své podnikatelské činnosti a žalovaná jako spotřebitel, což prokazuje nejenom předmět smlouvy, ale i identifikace žalované osobními údaji nepodnikajícího subjektu, a zejména za stavu, kdy informace dle § 110 zákona o spotřebitelském úvěru nebyly předány žalované v zákonem vyžadované listinné písemné formě nebo na trvalém nosiči dat, nevznikl žalobkyni ze smlouvy o úvěru uzavřené mezi původními účastníky podle § 110 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru nárok na smluvní pokuty, paušální náhradu za inkasní řízení ani poplatek za poskytnutí úvěru či další smluvené platby, pouze je zde nárok na vrácení poskytnuté částky 18 900 Kč, žalovaná ovšem podle žalobních tvrzení uhradila žalobkyni částku 19 877 Kč. K bezdůvodnému obohacení na úkor žalobkyně tak nemohlo dojít, proto soud rozhodl, jak ve výroku I. uvedeno a žalobu zamítl. 7. S ohledem na poměr úspěchu a neúspěchu účastníků ve věci soud ve smyslu ust. § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb. občanského soudního řádu (o.s.ř.) soud rozhodl, jak uvedeno ve výroku II., neboť úspěšné žalované žádné náklady řízení nevznikly.