230 C 21/2024-105 — Okresní soud v Kladně

1. Žalobce se po žalované domáhal částky 54 720 Kč s příslušenstvím z titulu regresního nároku mezi solidárně zavázanými spoludlužníky. Tvrdil, že s žalovanou uzavřeli dne 29. 2. 1992 manželství a že v průběhu manželství (dne 11. 5. 2017) uzavřeli účastníci jako společně a nerozdílně zavázaní spoludlužníci s , právnická osoba, ,, Anonymizováno, , Anonymizováno, ., Anonymizováno, . úvěrovou smlouvu č. , hodnota, , na jejímž základě načerpali úvěrovou jistinu v celkové výši 400 000 Kč. Písemným dodatkem k uvedené úvěrové smlouvě z téhož dne se žalovaná společně a nerozdílně se žalobcem zavázala splnit všechny povinnosti vyplývající z předmětné úvěrové smlouvy, zejména platit stavební spořitelně měsíční splátku úroků z vyčerpané části meziúvěru ve výši 1 600 Kč splatnou vždy poslední den měsíci a dále splátku povinného měsíčního vkladu na stavební spoření ve výši 1 440 Kč, splatnou vždy k patnáctému dni v měsíci. Dále žalobce doplnil, že část předmětné úvěrové jistiny ve výši 253 987,61 Kč byla použita na doplacení společného úvěru účastníků ze stavebního spoření čerpaného taktéž u , právnická osoba, . (č. smlouvy , tel. číslo, ); část ve výši 16 090 Kč byla použita na doplacení dalšího společného úvěru ze stavebního spoření čerpaného opět u , právnická osoba, (č. smlouvy , tel. číslo, a zbývající část předmětné čerpané úvěrové jistiny ve výši 129 922,11 Kč pak byla poukázána na bankovní účet číslo , č. účtu, vedený na jméno žalobce, kdy finanční prostředky na tomto účtu byly využity na úhradu nákladů společné domácnosti účastníků.2. Dále žalobce tvrdil, že dne 15. 3. 2018 uzavřeli účastníci smlouvu o manželském majetkovém režimu ve formě notářského zápisu, kterou se pro futuro domluvili na smluveném manželském majetkovém režimu odlišném od zákonného režimu, a to na režimu zúžení rozsahu společného jmění. Dosavadní společné jmění manželů v zákonném režimu však nebylo touto smlouvou nikterak vypořádáno. Dne 18. 11. 2018 došlo k rozvodu manželství účastníků. Dále žalobce tvrdil, že od měsíce ledna 2021 až do současnosti hradil veškeré splátky předmětného úvěru v celkové výši 3 040 Kč měsíčně (celkem ve výši 109 440 Kč) výlučně sám, přestože se v minulosti několikrát obrátil na žalovanou s výzvou, aby se na úhradách spolupodílela. Žalovaná neuhradila ničeho ani po předžalobní výzvě právního zástupce žalobce ze dne 8. 12. 2003 k úhradě poloviny splátek úvěru ve výši žalované částky do 18.12.2023.3. Ve věci byl zdejším soudem vydán dne 18. 1. 2024 elektronický platební rozkaz č. j. EPR 11006/2024–8, proti kterému podala žalovaná včasný a odůvodněný odpor.4. Žalovaná tvrdila, že předmětný úvěr byl sice čerpán za doby trvání jejího manželství s žalobcem, nicméně dělo se tak výlučně pro potřeby žalobce, konkrétně zčásti na refinancování jeho výlučného úvěru u společnosti , Anonymizováno, (kdy původní úvěr byl čerpán výlučně žalobcem na koupi motocyklu) a zčásti čerpané úvěrové prostředky žalobce použil na zaplacení zálohy kupní své nové nemovitosti po rozvodu manželství účastníků. Žalovaná dále tvrdila, že celá úvěrová jistina z předmětného úvěru byla odeslána na účet žalobce, ke kterému žalovaná neměla nikdy žádné dispoziční oprávnění. Dále žalovaná tvrdila, že mezi účastníky nikdy nedošlo ani k částečné dohodě o vypořádání jejich společného jmění manželů a že nebyla ohledně výzvy k úhradě splátek předmětného úvěru nikdy kontaktována. Tvrdila, že když po rozvodu nebylo řešeno vypořádání společného jmění, měla za to, že úvěr přebírá žalobce. Dále namítla, že uplatnění žalobního nároku je zneužitím práva, které nepožívá právní ochrany, neboť žalobce své jednání spočívající v uplatnění tohoto nároku dlouhodobě plánoval tak, aby došlo k co největší škodě na majetku žalované, když jej soudně uplatnil až po marném uplynutí zákonem stanovené lhůty k podání návrhu na vypořádání společného jmění manželů. Dále žalovaná pro případ procesního úspěchu žalobce žádala o možnost hradit žalovanou částku ve splátkách po 1 000 Kč, neboť její výdělek z pracovního poměru činí 19 000 Kč netto měsíčně, přičemž má v péči nezletilou dceru účastníků.5. Žalobce odmítl, že by své jednání dlouhodobě plánoval ke škodě žalované a tvrdil, že předmětný úvěr byl využit převážně k refinancování několika úvěrů, které byly použity na rekonstrukci rodinného domu ve výlučném vlastnictví žalované. Upozornil, že k vypořádání společného jmění manželů nikdy fakticky nedošlo a veškerý majetek, včetně investice do výlučného majetku žalované, zůstal žalované. Dále tvrdil, že majetkové poměry žalované jsou dobré, neboť vlastní hodnotnou nemovitost.6. Dne 20. 5. 2024 se konalo ústní jednání ve věci, v rámci kterého prohlásili účastníci za nesporné, že dne 29. 2. 1992 uzavřeli manželství, které bylo ke dni 8. 11. 2018 rozvedeno; že 15. 3. 2018 uzavřeli smlouvu o manželském majetku o změně manželského majetkového režimu ve formě notářského zápisu a dále prohlásili za nesporné, že právní zástupce žalobce vyzval žalovanou k zaplacení žalované částky do 18.12.2023.7. Z úvěrové smlouvy ze dne 11. 5. 2017, uzavřené v listinné podobě žalovaným a , právnická osoba, bylo zjištěno, že žalovanému byl poskytnut meziúvěr ve výši 400 000 Kč za účelem financování bytových potřeb, tj. splácení úvěrů nebo zápůjčky použitých na financování bytových potřeb týkající se rodinného domu či na údržbu a změnu rodinného domu. Žalovaný se touto smlouvou zavázal vytvořit předpoklady pro přidělení cílové část stavebního spoření tím, že na účet stavebního spoření bude ukládat pravidelné měsíční částky ve výši 1 440 Kč a hradit úroky z meziúvěru ze skutečně vyčerpané částky po celou dobu jeho trvání ve výši 1 600 Kč měsíčně. Z přílohy úvěrové smlouvy bylo zjištěno, že 14. 5. 2017 došlo k čerpání meziúvěru 400 000 Kč při úrokové sazbě 4,8 % ročně, dále z této přílohy (soupis lhůt a podmínek pro splácení úroku) bylo zjištěno, že ke 31. 12. 2024 dojde při řádném úhradě závazků z této smlouvy k naspoření 35 % cílové částky a že k 29. 6. 2025 dojde ke ukončení spoření přidělením, kdy meziúvěr bude splacen naspořenou částkou a dojde k překlopení meziúvěru do úvěru ve výši 249 664,60 Kč úročenému úrokovou sazbou ve výši 3,5 % ročně - tento úvěr bude splacen pravidelnými měsíčními splátkami až do 31. 10. 2031.8. Z dodatku k výše specifikované úvěrové smlouvě uzavřeného 11. 5. 2017 v listinné podobě bylo zjištěno, že žalovaná vlastnoručním podpisem tohoto dodatku přistoupila k závazkům z předmětné úvěrové smlouvy jako spoludlužník.9. Z předžalobní výzvy ze dne 8. 12. 2023, jejíž doručení žalovaná prohlásila za nesporné, bylo zjištěno, že žalovaná byla vyzvána k úhradě žalované částky nejpozději do 18. 12. 2023 a dále pak k úhradě jedné poloviny splátek předmětného úvěru do budoucna.10. Notářským zápisem sepsaným dne 15. 3. 2018 , Anonymizováno, zjištěno, že účastníci tohoto řízení se dohodli na smluveném manželském majetkovém režimu odlišném od zákonného režimu, a to na režimu zúžení rozsahu společného jmění v zákonném režimu do budoucna; jeho obsahem však nebylo jakékoliv vypořádání dosavadního společného jmění manželů.11. Z výpisu z účtu stavebního spoření vedeného na jméno žalobce za období od 15. 5. 2017 do 9.1.2024 bylo zjištěno, že 24. 5. 2017 byla čerpána úvěrová jistina ve výši 45 617,39 Kč a 84 304,72 Kč bezhotovostně na bankovní účet č. , č. účtu, . Dále z něj bylo zjištěno, že z tohoto účtu byly hrazeny každý měsíc splátky úroků z úvěru ve výši 1 600 Kč až do 9.1.2024.12. Z výpisu z účtu stavebního spoření vedeného na jméno žalobce za období 20. 3. 2017–9. 1. 2024 bylo zjištěno, že z účtu , tel. číslo, byla každý měsíc hrazena měsíční úložka na stavební spoření ve výši 1 450 Kč.13. Z oznámení , Anonymizováno, . o čerpání finančních prostředků a informace o úhradě úroků bylo zjištěno, že na základě písemného příkazu žalobce bylo dne 24. 5. 2017 provedeno čerpání finančních prostředků z meziúvěrového účtu ve výši 400 000 Kč, kdy prostředky ve výši 253 987,61 Kč byly zaslány na účet , Anonymizováno, . Na stejný účet byly zaslány i čerpané prostředky ve výši 16 090 Kč.14. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, ze dne 19. 3. 2014 bylo zjištěno, že žalobce uzavřel smlouvu o úvěru ve výši 260 000 Kč a revolvingovém úvěru ve výši 50 000 Kč, kdy se jej zavázal splácet měsíční splátkou ve výši 5 716 Kč spolu s úroky sjednanými v úrokové sazbě 11,48 % ročně (v případě revolvingového úvěru pak za roční úrokové sazby 22,68 %).15. Z potvrzení zaměstnavatele žalované (, adresa, , poskytoval poskytovatel sociálních služeb) bylo zjištěno, že žalovaná v lednu 2024 pobírala mzdu ve výši 23 730 Kč měsíčně. Z potvrzení zaměstnavatele o příjmech ze dne 22. 4. 2024 bylo zjištěno, hrubá mzda žalované činí částku 23 730 Kč, což činí čistou mzdu cca 20 000 Kč.16. Na základě provedeného dokazování dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu. Úvěrovou smlouvou (bod 7) včetně jejího dodatku (bod 8) má soud za prokázáno, že účastníci tohoto řízení jako manželé uzavřeli s , právnická osoba, spořitelnou, a. s. jako úvě