217 C 119/2025-23 — Okresní soud v Kladně

1. Žalobkyně se u zdejšího soudu domáhala po žalovaném zaplacení shora uvedenou částku ve výši 20 000 Kč s příslušenstvím, a to s odůvodněním, že mezi právním předchůdcem žalobkyně společností , právnická osoba, a žalovaným byla vedena jednání o uzavření smlouvy o úvěru, z tohoto důvodu jmenovaná společnost dne 5. 1. 2024 a dne 31. 1. 2024 vyplatila žalovanému celkem částku 20 000 Kč. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 18. 5. 2025 byla pohledávka za žalovaným postoupena společnosti , Anonymizováno, , Anonymizováno, , právnická osoba, ., která ji následně smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 22. 5. 2025 postoupila na žalobkyni. Žalovaný byl žalobkyní vyzván k zaplacení dluhu výzvou odeslanou dne 20. 6. 2025. Žalovaný však nic nezaplatil.2. Žalovaný se ve věci samé nevyjádřil.3. Ve věci bylo podle § 115 a) zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o.s.ř.“) rozhodnuto na základě listin založených ve spise, když žalobkyně s tímto postupem souhlasila a žalovaný k výzvě soudu námitky proti rozhodnutí ve věci bez nařízení ústního jednání nesdělil, v souladu s jemu daným poučením měl soud proto za to, že také souhlasí.4. Soud rozhodl na základě níže uvedených listinných důkazů.: Z písemnosti, která je zobrazením elektronického dokumentu s názvem „smlouva o spotřebitelském úvěru, ve spojení s potvrzením o provedené platbě dne 31. 1. 2024 a dne 5. 1. 2024 a zprávou , právnická osoba, . bylo prokázáno, že mezi společností , právnická osoba, a žalovaným byla vedena jednání o uzavření smlouvy o úvěru, na základě které jmenovaná společnost žalovanému poukázala na jeho účet částku 15 000 Kč a částku 5 000 Kč do 31. 1. 2024. Z předžalobní výzvy ze dne 20. 6. 2025, oznámení o postoupení pohledávky společnosti , Anonymizováno, , právnická osoba, . (dříve , právnická osoba, ) ze dne 20. 6. 2025 ve spojení s poštovním podacím lístkem bylo prokázáno, že předně pohledávka za žalovaným byla společností , Anonymizováno, , právnická osoba, . postoupena na žalobkyni, dále že žalovaný byl vyzván k zaplacení celkové částky, a to i jistiny ve výši 20 000 Kč.5. Podle § 2991 odst. 1,2 občanského zákoníku, kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. Podle ust. § 2993 občanského zákoníku, plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.6. Podle § 1958 odst. 2 občanského zákoníku., neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu.7. Podle § 1968 občanského zákoníku, dlužník který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele.8. Podle § 1970 občanského zákoníku, po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.9. V souzeném případě žalobkyně prokázala, že její právní předchůdce společnost tehdy pod názvem , právnická osoba, z důvodu zdánlivého uzavření smlouvy o úvěru zaslala žalovanému částku 20 000 Kč (prokázáno potvrzením o platbě a zprávou banky žalovaného), přičemž žalovaný v řízení ani netvrdil, že by cokoliv z této částky žalobkyni, resp. jejímu právnímu předchůdce zaplatil, nebo že by zde byl právní důvod pro vyplacení peněz. Soud proto uložil žalovanému podle § 2991 odst. 1,2 občanského zákoníku vydat žalobkyni, na níž byla pohledávka ze smlouvy postoupena podle § 1879 a § 1880 občanského zákoníku (dle ustálené judikatury smlouvou o postoupení pohledávky přechází na postupníka také pohledávka na vydání bezdůvodného obohacení při neplatně sjednané smlouvě) bezdůvodné obohacení ve výši 20 000 Kč. Při neplatné smlouvě byl dluh z bezdůvodného obohacení splatný k výzvě věřitele, k čemuž došlo oznámením o postoupení pohledávky a předžalobní výzvou danou k poštovní přepravě 20. 6. 2025. Splatnost dluhu soud určil v souladu se zásadním ustanovením občanského práva – dle výzvy věřitele, neboť žalovaný žádné skutečnosti ohledně jeho možností dluh splatit ani netvrdil. Datum splatnosti bylo stanoveno s ohledem na domněnku doby dojití dle § 573 občanského zákoníku na třetí pracovní den, avšak v souladu se žalobou až dne 30. 6. 2025.10. Protože žalovaný v době splatnosti bezdůvodné obohacení nezaplatil, dostal se do prodlení a je podle § 1968 a § 1970 o.z. ve spojení s nařízením vlády č. 351/2013 Sb. a v souladu se žalobním žádáním povinen zaplatit úrok z prodlení ve výši tak, jak uvedeno v I. výroku tohoto rozsudku.11. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 2 615 Kč. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 800 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 20 000 Kč sestávající z částky 400 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 1 500 Kč ve výši 315 Kč.