217 C 52/2025-21 — Okresní soud v Kladně

1. Žalobkyně se domáhala zaplacení částky ve výši 22 900 Kč s příslušenstvím. Žaloba byla odůvodněna tím, že žalobkyně dne 20. 9. 2024 uzavřela s žalovanou smlouvu o podnikatelském úvěru, na základě které žalobkyně poskytla žalované částku 12 000 Kč a žalovaná se zavázala tuto částku vrátit společně s poplatkem za poskytnutí úvěru ve výši 8 400 Kč do 28. 11. 2024. Celkem měla žalovaná vrátit částku 20 400 Kč. Smlouva byla uzavřena distančním způsobem prostřednictvím webových stránek žalobkyně , Anonymizováno, ., Anonymizováno, ., Anonymizováno, ., peněžní prostředky byly žalované vyplaceny na bankovní účet č., č. účtu, . Pro případ prodlení byla sjednána smluvní pokuta ve výši 500 Kč za každou neuhrazenou splátku. Žalovaná však nic nezaplatila, ačkoliv byla upomínána. Žalobkyně proto nyní po žalované požaduje úhradu nezaplacené jistiny ve výši 12 000 Kč, poplatek za čerpání úvěru ve výši 8 400 Kč, smluvní poutu ve výši 2 500 Kč za 5 nezaplacených splátek a zákonný úrok z prodlení ve výši 12,75 % z částky 22 900 Kč od 29. 11. 2024 do zaplacení.2. Žalovaná se ve věci nevyjádřila.3. Soud ve věci nařídil jednání na den 1. 7. 2025. Účastnice, ač byly řádně předvolány, se na jednání soudu bez včasné a důvodné omluvy na jednání nedostavily. Soud proto jednal v nepřítomnosti účastníků podle § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o.s.ř.“).4. Soud dospěl na základě listinných důkazů k těmto skutkovým zjištěním.5. Z listiny nazvané jako „Smlouva o podnikatelském úvěru č., hodnota, -, Anonymizováno, “ ze dne 20. 9. 2024 ve spojení s fotokopií občanského průkazu žalované bylo zjištěno, že si účastnice sjednaly distančním způsobem dohodu, dle které žalobkyně poskytla žalované částku 12 000 Kč, kterou se žalovaná zavázala společně s poplatkem ve výši 8 400 Kč vrátit do 28. 11. 2024. V čl. VIII dohody si smluvní strany sjednaly povinnost žalované zaplatit smluvní pokutu ve výši 500 Kč za prodlení se zaplacením jednotlivé splátky. Částka měla být vyplacena na bankovní účet č., č. účtu, . V dohodě byla žalovaná identifikována prostřednictvím IČO a adresy k podnikání.6. Z potvrzení o provedené platbě a informace o platbě bylo zjištěno, že žalobkyně dne 20. 9. 2024 poukázala na bankovní účet č., č. účtu, částku 12 001 Kč.7. Z předžalobní výzvy ze dne 28. 4. 2025 ve spojení s podacím lístkem z téhož dne bylo zjištěno, že žalobkyně pod hrozbou žaloby vyzvala žalovanou k úhradě dluhu do tří dnů.8. Ze shora uvedených skutkových zjištění učinil soud následující závěr o skutkovém stavu. Mezi žalobkyní a žalovanou jako podnikateli byla dne 20. 9. 2024 uzavřena dohoda, na základě které žalobkyně poskytla žalované částku ve výši 12 000 Kč, kterou se žalovaná zavázala vrátit společně s poplatkem do 28. 11. 2024. Dohoda byla uzavřena distančním způsobem a částka byla poskytnuta na bankovní účet č. , č. účtu, .9. Soud posoudil věc po právní stránce následujícím způsobem. Na danou věc aplikoval zák. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“) ve znění k datu právního jednání.10. Podle § 2395 o. z., smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.11. Podle § 2399 o. z., úvěrovaný může vrátit úvěrujícímu peněžní prostředky před smluvenou dobou. Úroky zaplatí jen za dobu od poskytnutí do vrácení peněžních prostředků.12. Podle § 2048 o.z., ujednají-li strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzené povinnosti vznikla škoda.13. Podle § 1970 o. z., po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením (č. 351/2013 Sb.); neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.14. Z hlediska právního hodnocení má soud za to, že dohoda žalobkyně a žalované je smlouvou o úvěru podle § 2395 o.z. o úvěru. V řízení bylo prokázáno, že žalobkyně poskytla žalované částku 12 000 Kč, kterou se žalovaná zavázala vrátit také se smluveným poplatkem plnící ekonomickou funkci úroku v kapitalizované výši 8 400 Kč. Žalovaná ani netvrdila, že by na úvěr něco zaplatila. Dluh byl splatný k 28. 11. 2024. Soud proto podle § 2395 o.z. uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni dlužnou jistinu a úrok v kapitalizované částce 20 400 Kč, když žalovaná nepřiměřenou výši sjednaného úroku ani netvrdila.15. Podle § 2048 o. z. soud uložil žalované zaplatit smluvní pokutu za prodlení s 5 splátkami ve výši celkem 2 500 Kč, jejíž sjednání prokazuje smlouva o úvěru.16. Odůvodněný je také nárok na příslušenství pohledávky v podobě zákonného úroku z prodlení dle § 1968 a § 1970 o. z. ve spojení s nařízením vlády č. 351/2013 Sb., neboť žalovaná se dostala do prodlení s peněžitým plněním dnem 29. 11.2024.17. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 151 odst. 1 o. s.ř ve spojení s § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 2 718 Kč. Tyto náklady sestávají ze soudního poplatku v částce 1 145 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a.t.”) z tarifní hodnoty ve výši 22 900 Kč sestávající z částky 300 Kč za převzetí a přípravu zastoupení dle § 11 odst. 1 písm. a) a.t. účinného do 31. 12. 2024, z částky 300 Kč za výzvu k plnění dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t. účinného do 31. 12. 2024 a z částky 400 Kč za podání návrhu ve věci samé podle § 11 odst. 1 písm. d) a. t. účinného od 1. 1. 2025, dvou paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a.t. účinného do 31. 12. 2024, paušální náhrady výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 6 písm. a) a.t. účinného od 1. 1. 2025 a náhrady daně přidané hodnoty podle § 137 odst. 3 písm. a) ve výši 21 % z částky 1 300 Kč ve výši 273 Kč. Postup podle § 14b a.t. je odůvodněn tím, že řízení bylo zahájeno návrhem podaným na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně žalobkyně ve skutkově a právně obdobných věcech vedených u zdejšího soudu, jedná se o peněžité plnění, tarifní hodnota předmětu řízení nepřesahuje 50 000 Kč a žalobkyni byla přiznána náhrada nákladů řízení. Zaplacení nákladů soud uložil žalované k rukám zástupce žalobkyně podle § 149 odst. 1 o. s. ř.18. Třetím výrokem soud uložil žalobkyni povinnost zaplatit soudní poplatek za žalobu ve výši 229 Kč, který byl doměřen poté, co nedošlo k vydání platebního rozkazu podle položky 2 bodu 2 ve spojení s položkou 1 bodem 1 písm. b) přílohy k zákonu č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů. O uložení povinnosti zaplatit soudní poplatek soud rozhodl v rozhodnutí, jímž se řízení končí v souladu s § 9 odst. 4 písm. a) a odst. 6 větou první tohoto zákona (viz usnesení Městského soudu v Praze ze dne 7. 2. 2014, sp. zn. 93 Co 56/2013, publ. pod č. 48/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek NS).